Scrobbling

V době kdy jsme doslova posedlí sestavováním různých statistik si třeba online vedeme peněženku, máme aplikaci na pití piva (pivníček, či jak se to jmenuje) a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby existovalo i něco na evidenci vlastní stolice. Nepřekvapí pak, že už od roku 2005 je tu k dispozici internetové rádio a sociální síť pro milovníky hudby zvaná last.fm. Pro mě je to taková srdcovka, koneckonců se jedná o první sociální síť, kterou jsem kdy používal, to je podobně významné jako ... třeba jako první pivo.

Úžasnou funkcí last.fm je audioscrobbling. Trochu těžkopádný anglický výraz, který by snad šel přeložit jako "přehrávání skladeb", kdy se vám do last.fm deníčku zaznamenávají přehrané písničky (a je v podstatě fuk, zda si je pouštíte z pc v mp3, mobilu, přes spotify, apod.). Ono je pak docela fajn si třeba po několika letech sednou a podívat se, co jste to za ten rok vlastně poslouchali. Někdy je to docela překvapivé. Takovým plusem na okraj je, že last.fm vám doporučuje i další hudební interprety dle dosud naposlouchaných skladeb (jo, někdy to trochu drhne) a pro fanoušky hrabání se ve statistikách vytváří rozličné žebříčky.

Každopádně se ale jedná o funkci, která se nezdá jako extra významná, nicméně když to z nějakého důvodu nejde, tak vás to třeba může trochu mrzet. Teda mě to aspoň trochu mrzí.
A těch možností kdy to nemusí jít je tedy habaděj...

Já v současnosti asi nejvíce hudby poslouchám na mobilu, člověk aspoň s sebou nemusí nic moc tahat, což zejména oceníte když jste dost často na cestách (a to jsem). On je s mobily a last.fm však trochu problém, když jsem měl mobil od Sony, tak tamní přehravač (a v podstatě každý jiný) nějak nebyl kamarád s last.fm scrobblerem, který zprostředkovává přenos. Bylo tedy potřeba cosi doinstalovat (což nedělám moc rád, neboť co si budeme povídat, čím méně toho do telefonu dáte, tím je to zpravidla svižnější). U současného přístroje od Huawei je to ještě horší. Ne a ne se s last.fm kamarádit. Procházet různé internetové diskuse a "FAQ" s tím, jak daný problém řešit se takřka stalo mým koníčkem.

A vůbec je zajímavé, že má potřeba problém s last.fm vyřešit je palčivější zejména v momentech, kdy bych měl dělat něco skutečně důležitého :-).

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace