Tělák

Před několika dny se mi zdál docela živý, a nutno dodat, že také nepříjemný, sen, kdy jsem nastoupen v zaprášené tělocvičně v klasickém cvičebním úboru k hodině tělesné výchovy. Když jsem tak nad tím přemýšlel, tak jsem dospěl k názoru, že tento obraz hluboce vrytý do mé mysli bude patrně tou nejčistší vzomínkou a zkušeností, kterou mi hodiny tělesné výchovy na základní škole daly. A to je tedy pohříchu málo...

Jelikož v názvu tohoto předmětu se objevuje slovo "výchova", tak by snad člověk s odstupem času trochu předpokládal, že by takto strávený čas měl jedince jaksi vychovat, přivést jej k lásce k pohybu, popř. mu představit různé možnosti sportovního vyžití. To se ale tedy minimálně v mém případě moc nekonalo. Samozřejmě nechci zobecňovat, je mi jasné, že kvalita se liší školu od školy, pedagog od pedagoga, nicméně já jsem si z hodin TV odnesl převážně to, že na počátku je potřeba seřadit se do řady podle výšky (postupem času jsem se propracoval až na úplnou špičku) a pokud na vás zrovna vyjde řada, tak svým mutujícím hlasem do jinak opuštěné sportovní haly zařvat něco jako: "soudružko (po roce 90 "paní") učitelko/učiteli, třídá XY je připravena k hodině tělesné výchovy v počtu ----, chybí ABC, výbavu nemá KLM....". Kantor zpravidla hlášení v poklidu vyslechl, následovala rozcvička, rozběh a pak se mezi nás rozhodil nějaký míč a následoval fotbal/vybíjená.

Přijde mi docela škoda, že ony sporty byly člověku tak nějak představeny jen na pozadí ve stylu: tady máte míč a hrajte. Nikdo nám třeba neukázal jak správně do míče kopat, jak stínovat protihráče, jak má brankář padat, jak správně držet tělo při běhu, apod. Jasně, několik hochů chodilo do fotbalového klubu, ti byli také dost napřed, ale pořád si říkám, že představit aspoň základy, zapracovat na technice s těmi méně pohybově obdařenými by mělo být rovněž jedním z úkolů tohoto předmětu. Bohužel, někdy to končilo tak, že zapálený kantor si střihl fotbal s žáky (ideálně s těmi, kterým onen sport dobře šel) a ten zbytek tam byl víceméně "na ocet".

Zkuste si představit, že by něco podobného následovalo i v jiných předmětech, např. při studiu jazyků. Žáci do rukou dostanou text, kterému polovina z nich vůbec nerozumí a kantor se s tou druhou půlkou pustí do vášnivé analýzy vět, idiomů a toho, "co tím chtěl autor říci". Šílené.

Tělocvik byl podle mě vždy brán jako speciální čas, kdy je potřeba v žácích posílit disciplínu (proto ty takřka vojenské nástupy a hlášení), popř. připravit mládež na potenciální válečný konflikt (také jste při těláku házeli granátem?). Samotná láska k pohybu jako takovému se pak ztrácela někde ve školních osnovách (později ŠVP), což je velká škoda. Hořekujeme často nad tím, jak populace v zemi tloustne a také nad tím, že stále méně dětí se hlásí do různých sportovních kroužků, ale není třeba jedna z příčin také v tom, že jen těžce dokážeme zažehnout onu jiskérku zájmu?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID