Po volbách

Jedna věc je zaručená, volby vždy spustí příval svérázných situací a vyhrocených emocí. Někteří lidé se kupříkladu (nejenom) na sociálních sítích dušovali, že po vítězství M. Zemana v prezidentské volbě demonstrativně opustí tuto zemi, jiní zde zase viděli paralelu s "osudovými osmičkami" našich dějin. Přiznám se, že do určité míry je docela zábavné všechen ten mumraj sledovat.

O příčinách vítězství Miloše Zemana se toho už napsalo mraky. Je podle mě docela fajn, že po delší době se objektem zkoumání stali i voliči a příznivci stávajícího prezidenta, protože podle mě samotná osoba tohoto státníka není sama o sobě příčinou současných problémů (názorové rozpolcení země), ale spíše jejich symptomem. V České republice tak dochází spíše než k tradičnímu pravo - levému politickému štěpení na konflikt mezi "centrem a periferií" (tak, jak je třeba definoval Stein Rokkan). Společnost je tedy už dlouhodoběji rozdělena distribucí a alokací zdrojů, rozdílnou infrastrukturou, rozdílným kulturním prostředím a v neposlední řadě i vztahem k tzv. "elitám" (a skutečně to není jen o konfliktu Praha vs. zbytek republiky, to je hodně zjednodušené vnímání zcela pomíjející ostatní faktory). Docela významnou otázkou bývá i vztah k interpretaci listopadu 1989, byť ani toto kritérium nelze brát zcela automaticky.


Bohužel, osobně nevidím výhledově moc možností, které by tyto spory dokázaly urovnat, naopak. Nepředpokládám, že dalších roky Zemanova mandátu se ponesou v něčem extra jiném než roky předešlé. Prezident tak bude opět tepat do různých názorových oponentů a média budou sáhodlouhými komentáři nadále řešit, co a kde řekl, jak to myslel a koho všeho tím chtěl vlastně urazit. To mi nepřijde moc přínosné, protože namísto skutečných problémů se zde řeší jen následky, popřípadě problémy zástupné. Zeman je prostě takový. Můžeme zde znovu zkoušet analyzovat proč lidé zklamaní z vývoje po listopadu 1989 (a zejména z devadesátých let a z klientelistického prostředí) jdou k volbám a volí zrovna Zemana, známého a důležitého představitele právě polistopadového vývoje. To ale k ničemu moc nebude, lidé často volí intuitivně, někteří ani kandidáty pořádně neznají (znal jsem člověka, který volil na základě obleku daného politika…). Nejsme zase až tak racionální bytosti, jak by nás některé politicko-ekonomické teorie rády viděly.


Reálnou cestu vybřednutí z marasmu spatřuji spíše v tom zkusit ignorovat vrtochy onoho starého pána na Hradě, nezaobírat se jeho bonmoty, ale přesunout pozornost od virtuálních témat k tématům skutečným, které mohou reálně život mnoha lidí v této zemi fakticky zlepšit. Jen tak namátkou mě napadá sociální bydlení, seriózní debatu o euru, debatu nad některými částmi zákoníku práce, psychiatrickou reformu, apod. Je totiž smutné, že dnes tato témata jsou upozaděna (možná působí příliš nudně) "super a cool" tématy typu masivní migrace, či donekonečna omílaných historických křivd, či toporného studenoválečného vidění světa.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID