Tohle je náš svět (Captain Fantastic) 2016

Vzpomínáte si na rodinu pana Mlčocha, která žila (a patrně ještě stále žije) alternativním způsobem v lesích v maringotkách? Režisérka Eva Tomanová o tom před lety natočila slušný dokument Stále spolu. Pokud ano a líbilo se vám to, tak předpokládám, že dobrou volbou pro doporučení by mohl být i snímek Captain Fantastic (Tohle je náš svět), v mnoha ohledech je totiž stejný jako výše uvedený dokument.
Režisér a scénárista v jedné osobě Matt Ross pravděpodobně celkem dopodrobna studoval podobné alternativní rodiny, které žijí v odlehlé přírodě/divočině (koneckonců sám s tím má osobní zkušenost), protože obraz který nám tu vyvstává, působí velmi uvěřitelně. Jsou zde tedy originální jména, která otec rodiny Ben (Viggo Mortensen) dává svým potomkům, můžeme zde nalézt mnoho odkazů na výhody a celkovou prospěšnost domácího vzdělávání v kontrastu s tradičním pojetím, a pak také velkou míru autority rodiče u jeho dětí i netradiční slavení svátků (žádné Vánoce, dárky se zde dávají na den Noama Chomského - ano, to je ten pán se který nedávno rozvířil vody i v našem českém rybníčku).

Ve výsledku se jedná o typický "film z festivalu Sundance", je to tedy zástupce nezávislé americké filmové tvorby s fajn hudbou, který vás dokáže naplnit hřejivě hladivým pocitem a navrch přidá ještě několik vtipných scének, byť škatulkovat jej jako komedii by asi bylo dost nepřesné. Filmu někteří vytýkají absenci většího nadhledu, s tím nesouhlasím. Ben a jeho rodina vedou svoji marnou válku proti systému, o níž asi už předem tušíte, jak dopadne. Ano, v tomto světě je mnoho špatných věcí a podle mě je dobře, když se někdo rozhodne plavat proti proudu, nicméně to "špatné" je v nás asi nějak zakódováno a logicky se tak přenáší i do jiných pokusů o společenské uspořádání. Aspoň tak jsem tedy film chápal.

Celý film je navíc ještě natočen natolik působivě, že pokud nejste vyloženě nastaveni proti tomu, co Ben reprezentuje, tak vám nebude činit velkou potíž mu trpělivě fandit (a že takových situací ve filmu je požehnaně).
Cesta rodiny zpět do společnosti, jejíž racionální tvář reprezentuje Benův tchán (Frank Langella) je nakonec o něco méně bolestná, než by to asi bylo ve skutečnosti. To ale není výtka, nejedná se o dokumentární i film, či o přísně realistické drama.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace