Liborův blog

Fotbalové derby Slavia - Sparta patří mezi stálice české sportovní historie, vždyť se hraje už od roku 1896. Málokterá společenská událost má takovou minulost. Jasně, mohlo by se říci, že jde jen o pitomý fotbal, ale to by bylo až přehnaně zjednodušené. Existují totiž i lidé, kteří se o ligové dění moc nezajímají, na fotbal nechodí, v podstatě jim to celkově přijde jako trochu pitomá zábava, nicméně někde v koutku duše se dvakrát za rok rozdělí na "sešívané" a "rudé". Derby je prostě svátek a patří k této zemi stejně jako Velká Pardubická, či běžecký závod Běchovice - Praha. Jedná se o události, které svým významem přesahují zařazení "sportovní klání". Už ani nevím, na kolika fotbalových derby jsem byl přítomen v hledišti a už vůbec si nepamatuji, kolik jsem jich viděl v televizi. Určitě ne to úplně první, které se odehrálo v březnu 1896, jednalo se - tehdejší mluvou - o Národní zápas mužstev kopaný míč cvičících , který skončil smírně 0:0. Těžko dnes soud...

Osudové osmičky československé historie pomalu doklopýtaly k sedmdesátému výročí tragické smrti ministra zahraničí Jana Masaryka. Tato patrně asi největší mysteriózní hádanka naší minulosti i dnes představuje solidní magnet poutající pozornost jak laiků, tak odborníků. U nás doma se toto téma řešila prakticky od té doby, co si jen dokážu vzpomenout. Po revoluci jsme pak nakoupili i nějakou literaturu, kterou představovala např. kniha Případ Masaryk od Claire Sterlingové. Až později mi začalo trochu vadit, jakou podobu celá kauza v průběhu let dostala, přišlo mi, že se stala spíše než pietní vzpomínkou kolbištěm pro střet ideologií a různých fantasmagorických teorií, kde se na tragičnosti situace přiživovaly různé existence. Podle mého názoru na Jana Masaryka velmi sedí označení tehdejšího amerického velvyslance L. Steinhardta, který jej v jedné z depeší označil jako " double - talk ", tedy jako osobu, která si to snaží nerozházet ani na jedné straně barikády a často se uchylu...

Kniha Sběratel patří mezi nejslavnější trio Fowlesových knih (spolu s Mágem a Francouzovou milenkou ). I zde se dají najít typické znaky pro jeho tvorbu, tedy nejednoznačný příběh, hra plná přetvářky a zaměření na duševně narušené jedince. Přesto by bylo podle mě velkou chybou veškeré Fowlesovo dílo označit jako příliš stereotypní. Fowles je takový chameleón, dokáže pospojovat zdánlivě nesouvisející žánry a druhy vyprávění. Ve Sběrateli čtenářům představuje postavu evidentně narušeného Fredericka Clegga, který krom toho, že sbírá motýly, začne toužit i po lidské "trofeji". Po trofeji, ke které zahoří specifickou láskou. Ano, věznit doma ve sklepě mladou dámu rozhodně není nic sympatického (aspoň snad pro většinu z nás), nicméně tím, jak je velká část knihy psána z pohledu Fredericka, tak to na čtenáře mocně působí až do té míry, že dané osobě celkem fandí. Frederick Clegg tu navíc není představen jako skrz naskrz zlovolný člověk, sám sobě si spoustu věcí ospravedlňuje, člově...