Dan Simmons - The Terror

Televizní stanice AMC se odvážila k nečekanému počinu - zfilmovala (do podoby seriálu) úspěšnou knihu Dana Simmonse - Terror. Znovu tak na veřejnost vyplouvá (příznačný termín) záhada nešťastné Franklinovy expedice. Seriál má zatím docela úspěch (existuje i v česky dabované verzi), což je dílem netradiční zápletkou, nicméně je třeba přiznat, že velkým dílem rovněž díky masivní reklamní kampani (kdo z vás viděl zamrzlého polárníka u zastávky mhd v Praze?).

Ale dnes to bude zejména o knize (s menšími přesahy). Dan Simmons je úspěšným americkým autorem sci-fi literatury, kterého jednoho dne osvítila myšlenka, že by mohl napsat mrazivý příběh z mrazivého severu, který by pojednával o Franklinově expedici. Psaní mu šlo hezky od ruky a výsledek má více než 600 stran. Psát příběhy založené na skutečných událostech (navíc odehrávajících se v minulosti) je však vždy ošidné. Na autora to klade obrovské nároky v podobě potřeby nastudovat si obsáhlou literaturu pojednávající o tom, jak tehdy lidé žili, jak se chovali, oblékali, jaký byl tehdejší technický pokrok, apod. Na knize je autorova práce z velké části vidět (a je to dobrá práce), nicméně leckteré mezery se našly (zejména popis postav, které moc nepřipomínají charaktery z 19. století - ale možná je to pouze můj dojem), což je asi u takto rozsáhlé knihy logické.

Na stránkách Simmonsovy knihy tak znovu ožívají osudy postav Franklinovy expedice, která roku 1845 vyrazila hledal cestu okolo mrazivých kanadských ostrovů, jež by spojovala oba oceány. V sázce se je samozřejmě nalezení nové obchodní trasy (i když už tehdy byly hodně silné hlasy tvrdící, že obchodní trasa, která je skoro permanentně zamrzlá není zrovna dobrý "byznys"), ale zejména potvrzení prestiže britského námořnictva. To, že to nakonec skončí trochu jinak, je věc asi poměrně známá.

Zejména ze začátku knihy Simmons příběh neservíruje chronologicky, ale skáče tak, aby dokázal čtenáře vhodně navnadit dobře roztroušenými narážkami na to, že se něco stalo a my si o tom pak přečteme v nějaké další kapitole, která se vrátí v čase zpět. Podobně jako ve slavné fantasy sérii knih G. Martina, tak i zde jsou jednotlivé kapitoly uvedeny jménem osoby, z jejíhož pohledu se děj bude odehrávat. Tato jednoduchá technika má za následek ještě větší ponoření do tajuplného příběhu.

Kdesi jsem četl, že Simmons v podstatě napsal "jen" jakousi Verneovku pro dospělé 21. století. Je to v podstatě pravda, kniha je kombinací dobrodružného cestovatelského příběhu s hororem. Ten zde zastupuje jakási nadpřirozená síla, jejíž přítomnost na mě ale nějak děsivě nepůsobila. Naopak, tento element podle mého názoru knize spíše škodí. Jakoby nestačila přítomnost samotné vražedné přírody (teplota padají pod padesát stupňů pod nulou, tenčící se zásoby prakticky všeho) a zrůdností, které je schopen v mezních situacích napáchat člověk člověku, tak do této situace Simmons přivádí jakési monstrum, což mně osobně moc nesedlo.

Co mi také nesedlo je závěr knihy. Čert vem to, že některé věci neodpovídají poslednímu stavu bádání po ztracené expedici (zejména po nálezu vraků obou lodí), to se dá pochopit (Simmons psal knihu několik let před tímto objevem), ale ta inuitská mysticka mě moc nebavila a v podstatě mi zážitek z četby trochu otrávila.

Ano, i tak je to velmi zajímavá kniha, na které nejvíce oceňuji práci autora s příběhem a detaily, jako třeba i s budováním atmosféry naprostého chladu, kdy ten mráz ze stránek knihy doslova čiší (z žádné jiné knihy jsem nic podobného necítil). O to větší je škoda, že to pak trochu kazí různé drobnosti, mezi něž patří třeba i charakteristika některých postav, např. samotného sira J. Franklina, kdy tato osoba působí pomalu jako neschopný imbecil.

Ale co my dnes víme, třeba to tehdy proběhlo skutečně nějak takto.