Tennis - Pollen (2023)

 Občas se stane, že v zimě vyjde album, které svou vnitřní hřejivostí dokáže rozpustit všeobjímající chlad a nádherně prozáří den. Takovým příkladem je deska Pollen od dua z Colorada - Tennis. Přehnaná a klišoidní přirovnání? Možná. Možná ale také ne :).

O skupině Tennis by toho šlo napsat hodně. Už jen samotné okolnosti vzniku jsou zajímavé. Dvojice (nyní manželé) Alaina a Patrick se potkala na univerzitě v Coloradu, následně se vydala společně na několik měsíců plachtit v Atlantiku, chodit spolu, mít svatbu a mimochodem i založit hudební duo. 

Alaina se svoji bujnou kšticí zužitkovala zkušenosti z církevního sboru a krom výrazných vlasů dokázala už na prvním albu uhranout zajímavým hlasem. Ten podbarvují i zajímavé indie popové melodie s přesahem do dream popu.

Pollen je jejich v pořadí šestou řadovou deskou a přiznám se bez mučení, že první, kterou jsem regulérně v době vydání poslouchal. Ostatní jsem sice tak nějak registroval, ale přišlo mi to jen jako jedna skupina z mnoha. S Pollen ale u mě nastal jistý zlom, osobně mi to přijde jako deska autorsky nejvydařenější. Nevím moc jak to přesně popsat, ale myslím si, že je tu trochu jiná práce s kytarou a obecně s tempem. Každopádně je to album, které skvěle funguje "na první dobrou". Rozhodně doporučuji k poslechu, záběr posluchačů má totiž Tennis poměrně široký, tak by byla určitě škoda se o tento zážitek ochudit.