Daphne du Maurier - Dům na pobřeží

 Daphne du Maurier je poměrně známá autorka, kterou proslavil na stříbrném plátnu mistr Alfred Hitchcock. Konkrétně se jedná o filmový přepis románu  Mrtvá a živá a poněkud volné zpracování povídky Ptáci, kde se autorce moc nezamlouvalo to, že děj byl namísto Cornwallu přemístěn do USA. Návštěvu zmiňované oblasti si ale můžeme užít dosyta v pozdějším autorčině románu Dům na pobřeží.

Kniha asi nepatří mezi autorčina nejznámnější díla, nicméně mě osobně přes počáteční nedůvěru celkem solidně chytla. Příběh začíná podivně, nějaký muž se prochází jako duch zdánlivě neznámou krajinou. Ten muž se jmenuje Dick a nachází se v oblasti, kterou dobře zná, jen je tam v jiném čase. Ze světa po druhé světové válce se dostává do středověku pomocí podivné drogy, kterou vytvořil jeho přítel Magnus a právě na Dickovi toto cestování v čase testuje. Možná takto na první přečtení to zní jako braková zápletka, navíc lehce vykradena z pera jiných autorů, nicméně není tomu tak. Autorka poměrně zdatně servíruje pozvolna se klikatící příběh (podobně jako středověká cestička), který se odehrává ve dvou rovinách: "tam" a "tady", mezi nimiž pozvolna hlavní protagonista ztrácí přehled a docela často by asi raději byl "tam" než "tady" :-).

Trochu jsem měl problém orientovat se mezi postavami ve středověké části. Jména a příbuzenské vztahy se mi dost pletly, takže než vyšlo najevo kdo s kým a proč, tak uběhlo celkem dost stránek. Možná jsem i čekal, že ta interakce s minulostí bude větší, nicméně nakonec jsem rád, že nebyla. Více by asi nemělo smysl prozrazovat. Kniha samotná mi totiž přišla jako dějově velmi strhující, velmi rychle jsem se do ni začetl a i navzdory drobným zmatkům (viz výše) se četla skoro sama. Bylo by tedy velkým hříchem něco z příběhu prozrazovat. Nutno také dodat, že autorce velmi dobře jde - z povídek jistě snadno naučená - gradace napětí a uvádění tak čtenáře do klíčových situací. Není také problém se s hlavním hrdinou Dickem ztotožnit a prožívat s ním romantické výlety do minulosti a šeď současnosti, kterou ještě podtrhuje žena a nevlastní děti.

Určitě doporučuji. Autorka kraj dobře znala (sama na podobném místě řadu let bydlela) a na knize je to znát (samozřejmě v pozitivním slova smyslu).