Odyssea (2026)

 Odyssea je jedním z filmů, které vzbudily velké emoce jako máloco v poslední době. Některé debaty okolo filmu mi přišly celkem relevantní, jiné hodně mimo. Jelikož už se k filmu snad vyjádřil opravdu každý včetně sousedova psa a jeho blech, tak zkusím po návštěvě kina přidat také svůj příspěvek.

Tvrdí se, že k plnému požitku je dobré navštívit IMAX. To mohu potvrdit, ovšem nedoporučuji jednu ze spodních řad, neboť krom bolesti v krku to dost narušuje pozornost (možná i více než klasické puzení k močení zhruba v polovině tříhodinového snímku). Nebyl by to Nolan, aby tu neměl nelineární hrátky s vyprávěním, to už je patrně takový jeho trademark. Funguje to ale dobře a rozhodně to není nepřehledné, což je velké plus. Koneckonců kladů bude dost. Pokračovat můžeme hudební složkou, která je úchvatná a zejména v kině dobře (velmi dobře!) vynikne.

Mezi herci se zde objevuje několik známých tváří z předešlých Nolanových snímků, je vidět, že režisér sází na osvědčená jména, což se mu daří, protože všichni hraji podle mě také slušně. Je to prostě velký spektákl, ke kterému se připojuje označení, že takové "filmy se už netočí". Ano, moc ne, na druhou stranu nesouhlasím se srovnáním se zlatou érou snímků z kategorie "meče a sandály", která Hollywood zachvátila v padesátých a šedesátých letech. Ten film je prostě dnešní a odpovídá tomu i rozpohybovaná kamera v soubojích (osobně bych preferoval něco statičtějšího).

Co se týče samotného obsahu, tak k látce se tvůrci rozhodli přistoupit volněji, ale podle mě to není na škodu. Nehodlám se pouštět do detailů, zda podobné brnění mohli lidé v oné době mít, když "ona doba" je mýtickým věkem, byť jasně zasazeným do doby bronzové. Zvládl jsem koneckonců v divadle i Hamleta, kde se máchalo pistolemi a líbilo se mi to.

Kde je film opravdu silný, jsou zlomové mezní okamžiky, kdy vás bezprostředně vrhá do dění. Jste tak spolu s ostatními vojáky natěsnán v dřevěném koni s vodou z přílivu a vlastními výkaly, když z koně konečně můžete ven, tak postavy věrohodně rozhýbávají ztuhlé svalstvo (podobně jsem se cítil po tříhodinové projekci), atd. Samotné obsazení Tróje je podle mě asi nejlepší částí filmu. 

Tak trochu mi přijde, že Nolan natočil sice Odysseu, ale s podstatou filmového motivu ležící v Iliadě. Celý film je totiž tak trochu cestou k zotavení z PTSD, kterou si hlavní hrdina přivodil právě v Tróji. Doprovázet jej na jeho cestě vám ale jakožto filmovému divákovi/divačce trauma určitě nepřivodí.