Liborův blog

Snímek Lollipop Monster jsem shlédl včera večer v příjemném prostředí kinosálu Oko, takže jsem snad ještě pln dojmů a zároveň mám již dostatečný odstup od viděného. Příběh se odehrává v současnosti v Německu a jeho hrdinkami jsou dvě mladé holky věkem okolo 15, Oona a Ari, které nemají zrovna lehké dospívání (a kdo jej také má, že?). Obě totiž žijí v rodinách, kde je "cosi shnilého", právě nepochopení světa dospělých, jeho falešnosti a klamu vede ony děvčata k dost radikálním věcem, jež vyvrcholí poměrně drsným závěrem. Na filmu mě velmi zaujala jeho kamera, používá zajímavé filtry, semtam na plátno vstoupí i nějaká animace. Pozoruhodný je i hudební výběr, který je takovou směsi tvrdšího industrialu, což podle mého názoru dost dobře demonstruje dospívání, jeho tendenci být originální, ale zároveň někam náležet, hledání své image, apod. Toto podporují i velmi dobré herecké výkony zejména obou dívek, které působí nenuceně, přirozeně, konkrétně proměna z "barbíny" na t...

Článek navazuje na tento článek, to jen aby bylo jasno. Krause jsem v rukou - bohudík - nikdy nedržel, ani jeho peněženku (ať už je těžká jakkoliv), ale časopis nesoucí jeho jména už ano. Slečna I. se totiž odvážila na výpravu do Českého středohoří, kde se na skladech PNS (či jak se to dnes jmenuje) Krasů válelo až hanba. Jaký to rozdíl oproti stavu v pražských trafikách, kde byl Kraus na mnoha místech vyprodán. Že by za to mohla reklama v ulicích hlavního města? Jaký tedy je Kraus? Jedním slovem, netradiční, a to od tématiky některých článků až po technické zpracování, typografii, apod. Vizuálně to vše vypadá velice zajímavě. Na můj vkus je tam až příliš mnoho reklam, ale to je dnes asi už standard. Celé číslo jsem nečetl, ale z toho co ano mě něco i zaujalo, nicméně úplně přesně se to do mého vkusu netrefilo. Tématicky není tento časopis nijak homogenní (trocha artu, trocha techniky, což koneckonců má mnoho časopisů, ale tady mi to nějak dohromady nesedí). V zásadě by šlo říci, že j...

Poetika filmu noir je něco, co uchvacuje filmaře již celá desetiletí. I po oficiálním konci éry těchto filmů se k nim tu a tam tvůrci vracejí, či se jimi inspirují. Stačí připomenout například filmy jako byl Blade Runner, či nové zpracování Batmana. Ačkoliv Plynové lampy se mezi typickými filmy noir zrovna často neobjevují, své opodstatněné místo ve filmové historii čtyřicátých let bezesporu mají. Curokův film je vlastně adaptací poměrně úspěšné divadelní hry Patricka Hamiltona. Curok pro snímek sehnal docela slušný rozpočet, což se projevilo na dobrém hereckém obsazení. První housle hraje v té době hvězda první velikosti Ingrid Bergman, jejího manžela Charles Boyer (což je ten veselý, postarší labužník z filmu Bosé nohy v parku) a detektiva Joseph Cotten (byť je na plátně oproti ostatním postavám ani ne polovinu času). Plynové lampy je asi nejlepší pustit si večer, navzdory svému stáří si film stále uchoval jakési děsivé napětí a i když většina diváků jistě po nějaké půlhodině má z 90...

Tak Honza Kraus má svůj časopis. Začal vycházet od 14. listopadu tohoto roku, nicméně navzdory tomuto již trochu staršímu datu se mi do rukou dosud nedostal. Nevím, zda to považovat za velkou chybu či ne. Přiznám se, že ani vůbec nevím jak je časopis koncipován, neboť své informace čerpám výhradně z reklamy, která - navzdory tomu, co tvrdí profesor Holman ve svém ekonomickém opusu magnum - zrovna moc informací nepodává. Nebo že by přece jen něco? Časopis prý má být "krausovský sarkastický", což si osobně překládám jako takový "ironizující lájfstájl". To je ale celkem jedno, daleko více mě zaujala skutečnost, že vůbec vznikne časopis, jehož základní koherencí je člověk, který je už minimálně 30 let v obecném povědomí široké české veřejnosti a který tam až donedávna byl spíše přítomen ve filmových a televizních rolích, jež sice byly zajímavé, výrazné, ale skutečně jen málokdy se jednalo o role z filmového hlediska stěžejní. Na Krausovy "rané" role si určitě ...

Tak se zkouším zalogovat - snad proto, abych oddálil nutnost dělat jiné věci, např. domácí úklid - a ejhle, blog.cz chce odsouhlasit nějaké podmínky. Nejsem zrovna v náladě na čtení právních dokumentů, nicméně v současné době se rozhodně nevyplatí nic podcenit. V zásadě se nejedná o nic extra nového, ale některé věci mi přijdou poněkud diskutabilní, jedná se třeba o položku, která zabraňuje na tyto stránky umísťovat informace, jež by mohly vést k propagaci osob, zboží nebo služeb v rozporu se zájmy provozovatele (což je CET21). Co je však konkrétně v rozporu tam zase moc definováno není (mohu napsat, že stanice Nova Sport má mizerné sportovní komentátory?). Věřím, že tomu tak nebude, ale podobná ustanovení (a předem říkám, že nevím, jak je tomu u jiných provozovatelů blogů) mohou mít v krajním případě dost cenzurní charakter. Ale což, odklepl jsem to, tak bych si neměl stěžovat (a pro jistotu jim dal svoji oblíbenou e-mailovou adresu, kterou mám určenou pro "kamarády, kteří pro mě...

Dovolím si trochu odlehčenou radu všem mužům, nenechte své drahé polovičky nakupovat pivo. Může se Vám totiž stát, že v lednici pak objevíte pivo nealkoholické. Pivo jako pivo, ne? NE! :-) Fakt to nebylo dobré.

Televizní filmy nemusí být a priori špatné a nemusí z nich hned nutně "koukat" laciný rozpočet s nekvalitní kamerou v zádech. Důkazem toho by mohl být americký snímek z produkce HBO Občan X. Sovětský svaz počátkem osmdesátých let, v lese nedaleko Rostova se najde 8 mrtvých lidských těl v různém stádiu rozkladu. Do řešení případu se nikomu moc nechce, neboť v sovětském Rusku je to věc značně ožehavá, odpovědní lidé prohlašují, že v socialistické zemi nemůže docházet k existenci takových delikvantů, jako jsou třeba sérioví vrazi. Případu se tak ujímá profesí původně patolog Burakov (Stephen Rea), který krom souboje s masovým vrahem musí podstupovat četné půtky i se zkostnatělým byrokratickým systémem země. Při přečtení základní záplatky díla by se mohlo zdát, že se jedná o film, který nikterak výrazně nevybočuje z řady snímků, jež se zabývají problematikou sériových vrahů a je jich jako hub po dešti. Občan X je ale jiný, tou jinakostí jsou zejména skvělí herci a relativně věroh...