Liborův blog

Kluci od "vakcíny" letos přišly s novým albem, které je trochu jiné, ale zároveň stejné. To jsou teda věci... The Vaccines se totiž vrátii ke svým počátkům, k veleúspěšné debutové desce a dali sbohem zvukově bohatším dobám (English Graffiti). Ve výsledku tak světlo světa spatřilo album, které na svých cca 33 minutách představuje nepřeplácanou porci indie rocku, u které je jasné, že kluci ve studiu se museli bavit. Asi zaslouženě, kapelu totiž nedávno opustil bubeník Robertson (troufnu si říci, že pro kapelu dost důležitá persona), což asi nebylo úplně příjemné. Písně na albu jsou dost různorodé, objevuje se tu pěkně "šlapající" svižná "Nightclub" (trochu připomíná Kasabian), zasněná romantická "Maybe", či "Take It Easy" se zajímavým textem. Vůbec texty na desce jsou docela vtipné a nápadité (pokud tedy dokážu posoudit). Moc pěkná deska fungující na první poslech.

Kazuo Ishiguro napsal před více než 10 lety román, který jej definitivně katapultoval do světové spisovatelské elity. Pojďme se mu podívat trochu "pod kapotu". Hailsham je specifická internátní škola, kterou navštěvuje hlavní hrdinka Kath. Čtenář je uvržen do jejího příběhu, kde se to jen hemží různými náznaky, nevyřčenými obavami a otázkami. Už po několika odstavcích vám totiž snadno dojde, že se školou a jejím posláním není něco v pořádku. Kniha by se dala zařadit do subžánru "alternativní historie", takže i když se časově odehrává na sklonku dvacátého století, tak to ve všech aspektech není to naše dvacáté století, ale jeho trochu pokřivená varianta. Poslání Hailshamu a všechny ty řeči o "dárcích a opatrovnících" není zase tak velkým problémem odhalit, nicméně i tak se Ishigurovi daří poměrně dobře udržovat napětí a očekávání dalších událostí. Navzdory tomu, že se v knize prakticky neobjevují detailnější popisy (například vůbec netušíme, jak hlavní hrdi...

Minulý týden se v Praze běžel teď už tradiční běžecký závod na kouzelnou maratonskou distanci. Akce RunCzech jsou obecně po organizační stránce dobře zvládnuté (když tedy pominete ty buzerace s přehlašováním svého čísla na jinou osobu) a vůbec velkolepě pojeté designem účastnických medailí počínaje a doprovodnými programy konče. Fajn, někomu to může vyhovovat, někdo dá přednost komornějším (a lacinějším, ty ceny mi IMHO přijdou hodně přepálené...) projektům. Každopádně se domnívám, že poslední věcí, která by se pražským závodům ze série RunCzech mohla vyčítat je nedostatečná informovanost závodníků a ostatní veřejnosti. Přesto se člověk při pohledu na některé české zpravodajské servery neubrání zděšení z příspěvků "diskutujících", kteří se znovu podivují nad tím, že se něco podobného koná. Zpravidla se jedná o nářky motoristů, kterým daná uzavírka komplikuje plány. Byť samozřejmě vše je dopředu naplánováno a komunikováno na různých platformách, tak se prostě člověk těmto p...

Osobní rekordy jsou docela ošidnou záležitostí. Když člověk začíná s vytrvalostním během, tak mu naskakují jedna radost - a většinou to nedá ani nějakou velkou práci. Postupem času se tempo výskytu nových osobních rekordů zpomaluje, načež se jejich už tak dost sporadický výskyt omezuje jen na nové (zpravidla delší) vzdálenosti, které člověku narůstající obecná vytrvalost umožňuje uběhnout. Pak je ale konec i s nimi. Co dál? Někdo to řeší tak, že si "osobáky" stanovuje na nějaké časové období, např. nejrychlejších 15 km v roce 2018. Existují také tzv. "maďarské tabulky", které vám narůstající věk dokážou přepočítat do adekvátních časů. Pak se také nabízí varianta nějaké časy vůbec neřešit, nicméně lidé bývají živočichové soutěživí a podobné blbůstky krásně pomáhají vyplňovat čas mezi spánkem a prací (a navíc se u toho dobře disputuje u piva). Optimální variantou je tak asi změnit vlastní trénink a zkusit osobní rekordy pozvolna vylepšovat. To ale pochopitelně nelze d...

Televizní stanice AMC se odvážila k nečekanému počinu - zfilmovala (do podoby seriálu) úspěšnou knihu Dana Simmonse - Terror. Znovu tak na veřejnost vyplouvá (příznačný termín) záhada nešťastné Franklinovy expedice. Seriál má zatím docela úspěch (existuje i v česky dabované verzi), což je dílem netradiční zápletkou, nicméně je třeba přiznat, že velkým dílem rovněž díky masivní reklamní kampani (kdo z vás viděl zamrzlého polárníka u zastávky mhd v Praze?). Ale dnes to bude zejména o knize (s menšími přesahy). Dan Simmons je úspěšným americkým autorem sci-fi literatury, kterého jednoho dne osvítila myšlenka, že by mohl napsat mrazivý příběh z mrazivého severu, který by pojednával o Franklinově expedici. Psaní mu šlo hezky od ruky a výsledek má více než 600 stran. Psát příběhy založené na skutečných událostech (navíc odehrávajících se v minulosti) je však vždy ošidné. Na autora to klade obrovské nároky v podobě potřeby nastudovat si obsáhlou literaturu pojednávající o tom, jak tehdy lidé ...

Být Kréťanem není jen tak, to musíte každý den vypít příslušné množství rakie, chodit pravidelně na bohoslužby, nechat si pěstovat vous (pokud jste muži), mít doma pod trámy schovanou flintu, mít zajímavou přezdívku, nenávidět Turky a vůbec být tak trochu macho... Aspoň tak to tedy vypadá z knihy N. Kazantzakise - Kapitán Michalis. Ale žerty stranou, konec 19. století na Krétě asi nebyl žádný med. Řecko (pevninské) už bylo na Osmanské říši svobodné, nicméně Kréta (a další ostrovy) stále úpěly v tomto musulmanském "žaláři národů". Nelze se tedy moc divit tomu, že v oné době takřka povstání střídalo povstání. Víme přece, že strom svobody se musí pravidelně zalévat krví - a pak jednou (možná) skutečně vyroste. Ano, drolivost nacionalismu dostihla tehdy Otomany plnou silou. Řecký nacionalismus je navíc k tomu cosi mimořídně silného, zejména pak v podmínkách drsné Kréty, kde ještě v polovině minulého století nebylo označení "krevní msta" zase cizí slovo. Velmi trefně je ...

Khruangbin je zajímavým hudebním triem z Houstonu. Ta zmíněná zajímavost spočívá v hudebním projevu, který je prakticky celý instrumentální a kombinuje v sobě postupy ovlivněné psychedelickým rockem a world music. Chvílemi jsem měl dojem, že poslouchám notně zmodernizované Shadows, kteří si střihli cestu kolem světa. K cestování navíc odkazuje i původní význam názvu skupiny, který se pro leckterého člověka může zdát trochu krkolomný, Khruangbin totiž znamená letadlo. Na svém albu Con Todo El Mundo (které je mimochodem druhou deskou této formace) tak skupina kombinuje známé hudební postupy s novou érou poslechu hudby na Spotify a s tvorbou hudebních playlistů. Hudebníci z Khruangbinu například zveřejňují různé playlisty, kde nabízejí k poslechu skladby, které je nějakým způsobem inspirovaly pro skladby (nejen) na tomto albu. Za mě to je docela zajímavé nahlédnutí do "hudební kuchyně". Zkuste se tak to tónů skupiny z Texasu zaposlouchat, za mě to určitě není ztracený čas.