Liborův blog

 Zasednout k večeři s kapelou Blonde Redhead nezní špatně. Tento hudební projekt mě provází už pěknou řádku let a na každé jejich album jsem se náležitě těšil. Posezení je to tedy určitě obohacující, jen ne vždy veselé. Ano, i tato deska se vyznačuje pochmurně znějícími melodiemi (tak typickými pro skupinu). Ono ostatně být v současném světě velkým optimistou rozhodně není lehký úkol. Na první poslech zaujme skvělá "Kiss Her Kiss Her", která má potenciál být hitovkou (pokud se tak dá něco u Blonde Redhead označit). Je to zajímavá píseň se silnou atmosférou, chytlavou linkou a naléhavostí po lásce spojenou se strachem ze zklamání. Hodně přesvědčivé. Z jiných "vod" je pak "I thought You Should Know" s takřka až gospelovou atmosférou. Při jednom z prvních poslechů se může dostavit jistá "únava materiálu", některé skladby mohou působit zaměnitelně, hodně podobně, monotónně. Není tomu tak, jen je občas trochu náročnější si to vše vyposlechnout a po kr...

  Blur přišli po desce The Magic Whip s dalším albem ve chvíli, kdy se to tedy moc nečekalo. Plná sestava, hraje to jako za mlada. Opradu? Inu, trochu ano. Album je o poznání posmutnělejší a nic na tom nemění ani to, že se nedávno podařilo skupině dvakrát vyprodat Wembley. Zvláštní počin, co? Kdo by se šel dívat na bandu stárnoucích pánů přes 50, kteří hrají většinou tklivě znějící truchlivé skladby. Divné. To by to ovšem nemohli být Blur, pro něž je to jen další částí hudebního vývoje, který demonstruje neskonalé tvůrčí nasazení, talent a lásku k hudbě. Jediná skladba, která tu víceméně připomíná majoritní tvorbu Blur z devadesátých let (ok, pomineme album 13) je St. Charles Square. Jinak se vše se nese v poklidnějším duchu, z něhož je cítit životní nadhled a zužitkování rozlehlých hudebních zkušeností, navíc také určitě i to, že čtveřici pánů to pořád hraje moc dobře a dohromady jsou silnější než každý zvlášť.  Ano, pryč jsou ty doby, kdy tu byli Blur a Oasis a jejich trochu...

 Občas se stane, že v zimě vyjde album, které svou vnitřní hřejivostí dokáže rozpustit všeobjímající chlad a nádherně prozáří den. Takovým příkladem je deska Pollen od dua z Colorada - Tennis. Přehnaná a klišoidní přirovnání? Možná. Možná ale také ne :). O skupině Tennis by toho šlo napsat hodně. Už jen samotné okolnosti vzniku jsou zajímavé. Dvojice (nyní manželé) Alaina a Patrick se potkala na univerzitě v Coloradu, následně se vydala společně na několik měsíců plachtit v Atlantiku, chodit spolu, mít svatbu a mimochodem i založit hudební duo.  Alaina se svoji bujnou kšticí zužitkovala zkušenosti z církevního sboru a krom výrazných vlasů dokázala už na prvním albu uhranout zajímavým hlasem. Ten podbarvují i zajímavé indie popové melodie s přesahem do dream popu. Pollen je jejich v pořadí šestou řadovou deskou a přiznám se bez mučení, že první, kterou jsem regulérně v době vydání poslouchal. Ostatní jsem sice tak nějak registroval, ale přišlo mi to jen jako jedna skupina z mno...

 Představovat slavného filmového Vetřelce ze sedmdesátých let by asi bylo nošením sov do Athén. Ve své době publikum i kritiky uchvátil a vysílal se dokonce i v socialistickém Československu (včetně našeho městečka). Film se nakonec dočkal několika pokračování a později vznikl i samotný "lore", tedy kompletní "vesmír" včetně historie, popisu korporací, atd. Aktuálně si můžete koupit i stolní hru na hrdiny (což vřele doporučuji). Pozadu pochopitelně nezůstává ani videoherní průmysl, a to už pěknou řádku let. Často byly ale výstupy těchto her poněkud rozpačité. S rozpaky se v roce 2014 přistupovalo i k titulu Alien Isolation. Zbytečně. Jedná se o velmi dobrou hru, která ctí pravidla žánru a motiv, že Vetřelec je nejstrašidelnější, když je (skoro) sám. Jedná se o akční adventuru viděnou z pohledu první osoby, která v sobě kombinuje klasickou akci s plíživými misemi s tím, že mnohem více je těch jmenovaných na druhém místě. Opravdové "střílečkové" akce si tu ...

 Spec Ops: The Line spatřila světlo světa v roce 2012 a i když recenze nesbírala špatné, tak prodej hry bůhvíjak skvělý nebyl. Osobně mi to přijde jako velká škoda, neboť hra patří do škatulky, kde je jiných titulů jako pověstného šafránu. Na "vině" byl pravděpodobně přesycený trh a malá propagace hry. On i první dojem není také bůhvíjaký. Hrajete za Martina Walkera, který má po většinu hry po roce 2 podřízené (Lugo a Adams) s nimiž je vyslán do Dubaje v blízké budoucnosti. Dubaj ve hře už není tím bezstarostným místem, kde bohatí tráví svůj čas (a peníze). Stala se zde totiž katastrofa, písečné bouře odřízly město od okolního světa, což mělo za následek hladovění a nedostatek vody. Do akce se vložila vojenská jednotka "33rd Damned", která měla za úkol obyvatele evakuovat, což se ale nestalo. Až po nějakém čase se z Dubaje ozve podivné hlášení velitele "33rd" Konrada. Martin Walker a jeho druzi jsou do Dubaje vysláni zjistit, co se stalo. A zjištění to neb...

  Inez (kytara) a Ella (klávesy) jsou sestry z dalekého severu, které si můžete v klidu prohlédnout (krom klipu) i na obalu desky Bird Hour. Poklidně sedí a dívají se na domeček pro panenky. Fotka z ne zase tolik vzdáleného dětství nám umožňuje nahlédnout do soukromí, koneckonců podobně jako deska samotná. Skladby na tomto 33 minut dlouhém albu jsou víceméně prosté a zároveň krásné ve své jednoduchosti a chytlavosti. Není problém si je zazpívat někde u táboráku a stejně dobře znějí s různými zvukovými efekty v moderním klubu. Žánrově to asi můžeme pojmenovat jako indie poprock. Album vyšlo 5. května a od té doby mi už mnohokrát rotovalo v přehrávači. Jen tak se totiž neoposlouchá. Celé se to poslouchá velmi dobře, deska působí velmi uceleně, skoro všechnym elodie se dokážou zarýt pod kůži, střídají se tu nálady. Snad by se dalo říci, že má v sobě vše, co musí výborné album mít. Na debut více než slušné. I have a lot to say just not to your face your face really bugs me I have to lo...

Věta „obloha nad celým Španělskem je čistá“ odstartovala povstání proti španělské republice a zároveň i nejkrvavější předehru druhé světové války. Navzdory některým očekáváním nás ale hra Vzdor! (anglicky Resist!) autorů Trevor Benjamin, Roger Tankersley a David Thompson (z nichž některé známe z povedené série „Odhodlaní“) nepřivádí do krvavé občanské války mezi nacionalisty a republikány, ale do časů, kdy už je takříkajíc hotovo. V dubnu 1939 končí prakticky veškerý organizovaný odpor vůči Frankovi, interbrigády jsou dávno fuč a mnozí republikáni (ať už se jedná o anarchisty, trockisty, liberály, stalinisty, či další skupiny) raději před chmurnou jistotou frankistického Španělska volí odchod do přilehlé Francie. Tam se během 2. sv. války dostávají do odboje a po osvobození Francie Spojenci se rozhodnou „pohnout ledy“ partyzánskou taktikou i ve svém Španělsku. To je zhruba situace, do níž je hráč postaven. Ano, záměrně píši hráč, neboť Vzdor! je čistá sólovka. Pochopitelně, ...