Von dráček - aneb pouliční art "strikes back"

Občas mě něco opravdu velmi rozveselí.... Lidová tvořivost - obzvláště v této zemi - je někdy velmi nápaditá.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KEXP

Obrázek
Nejsem zrovna typickým posluchačem rádia, i když se přiznám, že ani asi nevím, jak takový typický posluchač (a v rámci genderové korektnosti - posluchačka a "posluchačče") vypadá. Samozřejmě, rád posluchám Český rozhlas kvůli dobrému informačnímu servisu a vynikajícímu pořadu s názvem Sportžurnál, který mě provází už od dětství (a při vzpomínce na poslouchání přenosu zápasu Slavia - Žilina v roce 2007 dodnes mrazí), rád si poslechnu i Rádio 1 (třeba takové Odvážné palce, což považuji - zejména díky Frantovi Fukovi - za, v tomto směru, nepřekonatelný pořad), nicméně je třeba také si uvědomit, že žijeme v roce 2013 a možnosti jsou prakticky nekonečné. V mobilu mám aplikaci s názvem TuneIn Radio (neplacenou, i když už vážně uvažuji o tom, že si pořídám "pro" verzi), díky které lze poměrně jednoduše poslouchat prakticky všechná světová digitálně vysílající rádia. Aplikace je pochopitelně propojena s programem SoundHound, takže většinou není problém identifikovat "c...
Další informace

Předstírání a mizející solidarita za časů koronaviru

 Sněhová nadílka, která nám v posledních dnech docela vydatně zásobuje zemi, možná na čas odvrátila pozornost od šílené pandemické krize, z níž zatím není vidět ani pověstné světlo na konci tunelu. Možná také ne. Diskusi totiž stále ovládají dost emotivní výlevy směrem k (ne)rozvolňování epidemických pravidel, která docela upozaďují i samotné řešení pandemie jako takové. Varovný prst se často vznáší do budoucna směrem k finančním propadům, nejistotám trhů, sektorové nezaměstnanosti a bůhvíčemu ještě. Na dva důležité aspekty se ale podle mě trochu pozapomíná. Jestli nám koronavirová krize něco důležitého přinesla (nebo odnesla, záleží na úhlu pohledu), pak je to jakýsi návrat do normalizačního života v předstírání. Můj dojem je takový, že mnoho lidí předstírá, že epidemiologická opatření dodržuje, nosí tedy způsobně roušky např. ve veřejné dopravě, ale v okamžiku, kdy tento důvod pomine a oni jsou opětovně "mezi svými", tak je odloží a žije se jako dříve. Stejně tak restauraté...
Další informace

Pan Hron

Nedávno jsem si opět po čase pustil svoji oblíbenou "cimrmanovskou" hru Záskok. Na ni se mohu dívat mnohokrát a stále se u toho upřímně zasměji. Tak nějak mě ale napadlo, že by asi nebylo zcela od věci trochu si připomenout i jednu reálnou osobu, jeden předobraz našeho "největšího Čecha" - Járy Cimrmana. Ano, i fiktivní géniové mohou mít své reálné předobrazy (koneckonců Švejk jich je také plný). V případě Járy Cimrmana je asi tou nejznámnější osobou jistý (a dnes již víceméně zapomenutý) Jakub Hron, což byla - nahlíženo dnešní optiku - komická figurka vskutku k pohledání. Tento rodák z Metánova (což je poblíž Pelhřimova) pracoval jako gymnaziální profesor a už ve své době se lokálně proslavil zejména díky vymýšlení různých dosti kostrbatých novotvarů. Posedlý obrozeneckou touhou po očistě našeho jazyka od všeho toho germánsko-latinského a jiného neřádstva, se pan Hron jal vydat na křížovou výpravu za prosazení svých slov. Geometrii tak říkával "měravna", ...
Další informace