Liborův blog

Dogma je poměrně zajímavý film, který se mi ovšem zase až tak moc nelíbil. Celkový dojem je takový rozpačitý, nadsázka se tu tak trochu mísí s hloupostí.... Hlavními hrdiny jsou 2 andělé (hrají je M. Damon a Ben Affleck), kteří jsou již nějaký ten rok na zemi, protože se na ně Bůh (Alanis Morissete!!!!!) nějak rozhněval. Jedinou šancí těchto andělů je pak projít jakýmsi portálem v kostele, čímž se jim díky prohlášení jednoho církevního hodnostáře smažou všechny dosavadní hříchy.... Jenže, pokud tak učiní, tak nastane určitý paradox, který...spustí konec světa. Jedinou záchranou světa je mlada (čerstvě rozvedená) Betany, která má v sobě stopové množství krve Ježíše Krista atd...., však to znáte. Betany na to ovšem pochopitelně není sama, pomáhá ji serafín Metatron (Alan Rickman) a také Jay a mlčenlivý Bob. Cestou se jim ještě podaří zničit Azraela atd... a vše končí dobře. Je to opravdu zvláštní film, je zde sice několik momentů, kdy se divák upřímně zasměje, např. různým narážka (Ježíš...

Jaro, léto, podzim, zima, na světě je prostě príma! :-)

Stalker (1979) Stalker je film režiséra Tarkovského a dá se zařadit do žánru, který já osobně nazývám "filosofická sci-fi". Někteří z vás si možná vzpomenou (ať již ze školy či z vlastní četby) na knihu Solaris či na její filmové zpracování (ovšem nemám na mysli to, kde hraje G. Clooney a ukazuje tam tak maximálně své pozadí), jež je také Tarkovského dílem a stejně tak je i Stalker filmovou adaptací literárního díla (v tomto případě románu Piknik u cesty). Hlavním hrdinou je Stalker, člověk mající milující manželku a lehce zmutovanou dcerku (chybějí ji dolní končetiny). Stalkerova vášeň (jedná se o jediné, co přináší Stalkerovi na tomto světě potěšení) je převádět lidi do tzv. Zóny. Příběh začíná ve chvíli, kdy se setká s Profesorem a se Spisovatelem (skutečná jména se během filmu divák nedozví), kteří se chtějí do Zóny dostat. Zóna je totiž velmi zajímavá oblast. V podstatě veškerý děj filmu se točí okolo ní, ale nepadne zde nic, co by nějak objasnilo její účel, poslání či t...

1984 Je to už nějaký čas..knihu jsem četl poprvé - a nikoli naposled - krátce před zkouškou, které se říká maturita. Měl jsem si - pravda - raději číst asi poznámky k podvojnému účetnictví či makroekonomické ukazatele, nicméně já na několik dní (celkem 3) propadl této knize. Maturita - jen tak na okraj - dopadla dobře, měl jsem samé jedničky. Mé první setkání se světem Velkého bratra bylo fascinující. Svět, ve kterém se kniha odehrávala, měl nenapodobitelnou atmosféru, tak strašlivě tíživou, že dokázala zadusit byť jen jiskérku naděje. Již tehdy jsem si řekl, že filmové zpracování by mohlo mít něco do sebe, nicméně až nedávno se mi podařilo si snímek (pocházející z roku 1984) opatřit. Dastaňme se k jádru věci, tedy, jaký to vlastně film je? Předně musím říci, že film "jde" věrně dle knihy, což považuji za klad. Nemám moc rád filmové adaptace, kde si autor upravuje děj a nabízí např. i nějaké alternativní zakončení - to je prostě (podle mě) zločin, který by si zasloužil pobyt ...

S tím jak se láme milénium, končí rok, či nastane "jen" jakási (leckdy i pochybná) událost, vyrojí se vždy mnoho jedinců, kteří přinášejí "zaručené" žebříčky čehokoli za poslední dekádu, století atd… Nedávno jsem listoval jedním časopisem a objevil jsem tam žebříček nejlepší desek dvacátého století. Inu…., výběr to nebyl špatný, ale domnívám se, že autor se moc nesnažil o objektivitu a do žebříčku protlačil "své koně". Ono ale postavit nějaké skutečně objektivní pořadí je úkol takřka nadlidský. Každému se líbí něco jiného a co jeden miluje druhý pak tiše proklíná a za obřadného mumlání doma (nejlépe ve sklepě) destruuje. Oj, takový je život! Nebudu se tady pochopitelně snažit postavit nejlepší desky za poslední století, to by asi ani nešlo, ale jen zde napíši seznam hudebních alb, která jsou má nejoblíbenější a z nějakého důvodu je považuji za geniální (SUBJEKTIVNĚ!!!!). Můžete pak se mnou nesouhlasit, ale….víte, co o tom říkal Cimrman, že? The Beatles - R...

Lidé divně mluví, co? Naše zemička je malička, miniaturní, ale přesto když ji přejedete z bodu A (např. Aš) do bodu O (např. Ostrava), tak si všimnete, že mluve národů našich se velmi pozměnila. Já sám pocházím z prostředí středočeského, kde jsme ovlivněni jak "pražštinou", tak také krásným "zpíváním" z Plzně. Nedávno jsem navštívil Ostravu a následně poté i Slovensko, není to přeci žádná velká vzdálenost, ale přesto se mluva mění na "téměř" nesrozumitelnou. Jímá mě až hrůza při představě země velikosti USA, Kanady, Ruska atd....brr... Vždyť jen v samotném New Yorku existuje několik slangů a lidé z jednoho konce města si s těmi z druhého moc nepopovídají. Tak se nám ten svět nějak globalizuje pomalu, což?:-) Jazyk je potvůrka, ten si svoji specifickou lokální formu najde vždy. Sbohem esperanto.

Mnoho lidí se vzdělává v různých typech škol. Teď bych ale chtěl trochu promluvit (hmm....spíše napsat) něco o vysokém školství. Někdy mám z toho všeho takový smíšený, ba spíše přímo špatný, pocit. Vysoké školy jsou jistě místem, kde se kumulují mozky různých intelektuálů, kteří zde na poli filosofické pře rozebírají zásadní otázky jsoucna a bytí. Jistě, jedná se o vědu, je to nepochybně zajímavé, ale..., také neskutečně uzavřené. Spor o to, jestli nějaký jedinec byl či nebyl strukturalista, dokáže vášnivé filosofy rozpálit až nad bod varu, nicméně pro běžného (omlouvám se za ten výraz) člověka je tato problematika jaksi nepochopitelná - málokdo dokonce dokáže vyslovit slovo strukturalismus a ještě méně je těch, kteří alespoň rámcově vědí, co to znamená. Pokud by si tento "běžný" člověk uvědomil, že výše zmiňovaná disputace je navíc v podstatě financována z "jeho" peněz (jak jde o peníze, tak na to každý hned slyší), tak by se asi docela i zlobil. Co s tím? Rádl kdy...