Liborův blog

Nějak se mi poslední dobou špatně, na vině nejsou noční můry, ale spíše ty denní..., které považuji za horší. Ty noční zmizí s příchodem probuzení, ale denní zůstávají.

Být asertivní dá někdy zatraceně hodně práce, alespoň tedy v mém případě. Nejsem moc zvyklý se prosazovat a pokud se něco děje, tak se spíše řadím do role nestranného diváka, což je postoj, který má své výhody, ale - želbohu - i jisté nevýhody. Nicméně někdy se poštěstí, že se dostanu do společnosti podobných jedinců, či do situace, které prostě volá po tom, aby někdo něco udělal, řekl či vyřídil. Světe div se, někdy se toho ujmu. Nejtěžší je udělat první krok, např. promluvit na číšníka, o kterém víte, že vás ošidil o 50 korun, pak už je to snadné. Ono se řekne, asertivita je dobrá věc pro mezilidské vztahy, jenže..., kde k ní má člověk neustále sbírat odvahu i v běžných záležitostech?

The Doors (1991) Skupina Doors je neodmyslitelně spojena s hudbou (logicky), ale od roku 1991 také se světem filmu. To totiž fenomenální, uznávaný (a mnohými také zatracovaný režisér) Oliver Stone natočil snímek, který skupině vrátil její bývalou slávu. Filmy Olivera Stona se vždy vyznačovaly určitou nonkonformitou a (dnes velmi módním) "kopáním" do USA (i když ten jeho poslední snímek se takto zrovna netváří). Snímky jako "Četa" a "Narozen 4. července" jsou jistě nezapomenutelné a poskytují divákovi jeden z možných pohledů na vietnamský konflikt. Mně osobně tento pohled vyhovuje a "Četu" řadím již od doby, kdy jsem ji viděl poprvé (tak před 13 lety), mezi své nejoblíbenější snímky, ale to jen tak na okraj…. Film Doors není muzikálem, jak někteří tvrdí, ani to není striktní biografie. Navíc to ani není film o skupině Doors, ale spíše je to "jen" snímek zachycující osudy a život hlavního protagonisty. Jistě, jsou zde zaznamenány skutečné...

Včera jsem se rozhodl udělat něco pro kulturní část své osobnosti. Jednoduše řečeno, chtěl jsem zajít do divadla, konkrétně do skvělého divadla Archa, kde již nějaký ten pátek dávají hru jménem "Nickname". Nickanem je hra ze součastnosti a odehrává se v odcizeném (pro někoho) internetovém imaginárním (jak pro koho) prostředí, kde se scházejí 4 "chataři". Víc o hře bohužel nevím, neboť, když jsem - já ubohý naivka - dorazil k pokladně, tak již bylo vyprodáno....smůla... Naproti div. Archa se však nachází takový velký obchodní dům s notoricky známým názvem. Svůj neúspěch jsem si tedy šel kompenzovat do něj. Jak si tam tak prohlížím regály s dvd na prodej, tak můj zrak padne na klenot, který se - bůhví proč - schovává skoro u podlahy, takže jej mají možnost spatřit jen lidé, kteří se po obchodech plazí po břiše...koneckonců, každý máme své zvyky jak nakupovat, ne? Jednalo se o film The Doors z roku 1991 režiséra O. Stonea (ano, ten pán, který natočil výbornou Četu, Nar...

Tohle mě dost rozesmálo... Přijde pták k panu doktorovi a říká, "doktore, mně je poslední dobou nějak divně, bolí mě hlava,...". Doktor jej prohlédne a pak s klidem v očích praví, "to nic, to je jen chřipka..." :-).

Předem musím říci (napsat), že nejsem nějakým příznivcem televizního vyhlašování cen typu: nejlepší auto roku atd..., leč díky mezeře v čase jsem shlédl závěr naší soutěže o miss ČR. Zajímavé.... Nechme stranou vůbec podstatu této soutěže a její věrohodnost. Krása je vlastnost značně subjektivní povahy, co se líbí mně nemusí se líbit mému sousedovi. Soutěž miss jako taková by se dala přirovnat k tvrdému boji na trhu, nenabízejí se zde sice např. nové modely aut, ale lidé, konkrétně ženy. S touto osobou se pak - pokud se dobře umístí - počítá jako s určitou tváří, reprezentantkou v podstatě čehokoli. Vůbec nezáleží na tom, kdo soutěž vyhraje, všechny oceněné slečny jsou v podstatě stejné, tedy...ony pochopitelně stejné nejsou, ale to, jak jsou prezentovány v tv a v jiných médiích nabízí značně homogenní pohled. Velmi se mi v soutěži miss07 líbil jeden dotaz moderátora k jedné slečně, když se jí ptal, zda je možné, aby miss world vyhrála opět nějaká češka. Dívka se úsměvně (tak, jak to m...

Tak se nám docela hezky rychle udělalo krásné počasí. Jak toho využít?... Rozhodl jsem se investovat do něčeho kvalitního a zakoupit si nové jízdní kolo, neboť a) mé dosavadní kolo je již 13 let staré a nemá už potřebné parametry b) jeho poruchovosti se nevyrovná ani Temelín c) kolo je přeci ekologický dopravní prostředek, tak proč ne? Jenže....peněz není nikdy dostatek, takže zatím jej mám pouze zamluvené a konečnou částku složím až v pátek. V okamžiku, kdy jsem se již rozhodl kolo si koupit a uvědomil si kolik potřebuji peněz, tak mě to trochu zabolelo. Chodím na brigády, doučuji english, atd..., ale vůbec se mi nelíbí prostředky takto získané nějak utrácet. Vím, že to zní asi hrozně, ale když si spočítám námahu lomenou jednou stokorunou a leckdy různé hlouposti, které za tu stokorunu sobě (a nejenom sobě)pořídím, tak to není zrovna hezké... V ten okamžik před cyklo shopem (či jak se to tam u nás jmenuje) jsem zvažoval, zda si bicykl mám skutečně koupit, napadlo mě mnoho dalších věcí...