Liborův blog

Pokud máte nějakou vlastní stránku, tak ji doporučuji "projet" Google PageRank Checkerem, který hodnotí kolik důležitých jiných stránek odkazuje právě na tu Vaši. Hodnocení je v intervalu 1 (nejnižší) po 10 (nejvyšší). Jen tak namátkou, z té mé vypadlo hodnocení 3 z 10. Oficiální web fotbalové Slavie má 5 z 10 a rozhlas.cz získal 7 z 10. To je vše hezké, ale rozhodně to nemá na bbc.com, u níž se udává 9 z 10... :-) http://www.prchecker.info/

Antikódy od V. Havla jsem kdysi četl, svého času jsem o tom zanechal ve virtuálním prostoru nějakou tu řádku zde . Onen článek má dosud celkem slušný "google rating" a je pod ním i "zajímavá diskuse" (a ty uvozovky jsou podle mě vskutku vhodné). Jak ale na prknech Nové scény ND zpracovat něco tak neuchopitelného, jako jsou právě Antikódy? To je jako udělat z obrazu rozhlasovou hru. Klíčové je tedy přenesení myšlenky, což se místy zdařilo a místo z mého subjektivního hlediska moc ne (respektive moc jsem nechápal o co jde, tedy chyba může být i na mém přijímači...). Velmi dobrá mi například přišla první část vystoupení s názvem "Životopis", kdy se na diváky z promítací plochy přímo řítily letopočty (uvozoval je rok Havlova narození), k tomu hrála monumentální scénická hudba a tanečník na jevišti před letícími letopočty uhýbal. Dobré, zdařilé, nicméně pozorovat něco podobného déle než 5 minut může trochu nudit.... A nejinak tomu bylo i u ostatních částí. Poch...

Raymond Daniel Manzarek včera zemřel na rakovinu žlučníku. S tímto člověkem, byť často stál spíše v pozadí své slavné skupiny, odchází patrně už definitivně jedna hudební éra. K hudbě skupiny The Doors jsem se dostal někdy ve svých 17 letech. Pochopitelně, už dříve jsem je tak trochu znal, ale do té doby byli pro mě jen jednou z těch mnoha dobrých skupin druhé poloviny šedesátých let, po boku "Stounů", Small Faces, Jefferson Airplane, Animals apod. Vím, jsou to dost rozdílné skupiny, ale tehdy jsem to zase až tak nevnímal. Dosud si pamatuji ten moment, kdy jsem poprvé slyšel "Light My Fire" (tedy, kdy jsem to poprvé slyšel tak, že jsem doopravdy poslouchal). Kouzelné. Už na první poslech mě zaujaly ty elektrické varhany Raye Manzareka, které vytvářely typický a nezaměnitelný zvuk skupiny (která jinak hrála bez basové kytary). Navzdory prvním negativním recenzím v hudebních časopisech (prý je to příliš "zádumčivé") se právě ony varhany staly signifikantním ...

S beletristickými knihami napsanými podle skutečných událostí je jedna velká potíž. Pokud se totiž čtenář o danou věc zajímá (což v případě, že o nějaké historické události čte, je věcí celkem logickou), tak s největší pravděpodobností zná vyústění příběhu a všechny jeho podstatné věci. Něco jako kdyby někdo v detektivce hned na začátku prozradil, kdo že je to ten vrah… V knize "Dva proti říši" je tomu nejinak. Nicméně i tak je to publikace velmi čtivá a troufám si říci, že i velmi věrohodná. Celé pozadí příběhu atentátu na zastupujícího říšského protektora má mnoho postav a mnoho osudů, které leckdy nejsou tak zcela notoricky známé, jako je tomu například u životů hlavních aktérů. Autor se snaží nahlížet na své hrdiny jako na obyčejné lidi, nevyhne se ani jejich osobnímu životu (Gabčík s Kubišem si během svého pobytu v Praze našli slečny), což však činí celý příběh ještě více uvěřitelným. Některé drobné nepřesnosti v ději jsem přesto objevil, jedná se třeba o popis Karla Čur...

Asi se to dalo čekat, kritici přímé volby na podobné věci upozorňovali už dávno předtím, než se ona volba začala legislativně projednávat. V Ústavě jsou pravomoci prezidenta této země vysvětleny často velmi volně, dané mantinely se často stírají a v případě nástupu jedince, který je podepřen silou přímého voličského (a tedy velmi silného) mandátu, se objeví mnoho problémů. Nepřímo volení prezidenti ČR většinu "sporných" momentů obvykle vyřešili podle "zvykového práva" (i když Václav Havel se také několikrát dostal do "kolize") v jejich funkci, nicméně současný prezident Zeman zjevně ony mantinely posunuje a rozšiřuje si tak své kolbiště. A ono je to i celkem logické. Otázkou je, zda má být naše hlava státu jen "kladečem věnců" a "nejvyšším podpisovačem", či naopak silná postava v politické hře v zemi. V druhém případě by se jednalo o příklon k poloprezidentskému systému. To je asi odpověď na otázku, zda má Zeman právo Putnu profesorem n...

Už když jsem byl malý, tak si pamatuji, jak se říkávalo, "jo, to bylo tenkrát, to byly krásné časy, dobrá doba, ale dnes....". Tím tenkrát se v realitě ČSSR myslelo (pravděpodobně) krátké období tzv. "první republiky". Byl to zlatý věk. Podobné "tenkrát" se ale objevuje často i dnes, kdy si pod ním mnoho lidí zase představí období let - dejme tomu - 1956-1989 (na první polovinu padesátých let vzpomíná s láskou snad jen málokdo). Další "zlatý věk", o jehož přínosu v podobě dostatku práce a sociálních jistot přece nelze pochybovat, zato dnes.... Takové úvahy lze pochopitelně celkem jednoduše šmahem odmítnout, nicméně je nutné připustit, že na některých reálných základech skutečně stojí. Čas a vlastní subjektivní vzpomínky (často selektivní) však působí mocně a málokdo z obhájců svých "zlatých věků" si připustí, že první československá republika zdědila po rozpadající se monarchii mnoho neřešených problémů, byla plná antistátních politický...

Ke sci-fi mám kladný vztah už od dětství, kdy jsem s radostí pročítal každou novou Ikarii a pak i časopis Nemesis, oba jsou sice dnes již historií (byť Ikarie se reinkarnovala), nicméně ta láska k poznávání příběhů vědecké fantastiky zůstala. Natrvalo. Nicméně nic není věčné, dnes už to vše beru pochopitelně o dost rezervovaněji, přesto jsem se na nové sci-fi s názvem Oblivion dost těšil. Oprávněně? To už je náročnější otázka. Tom Cruise zde hraje údržbáře Jacka, který po ničivé válce proti jakýmsi přivandrovalcům z bůhvíjaké galaxie patří mezi dvě poslední žijící osoby na Zemi. Jejich úkol je zde poměrně jednoduchý, mají hledat artefakty a dohlížet na správnou funkci strojů, které čerpají důležité látky pro zbytek lidstva, jež se nachází někde ve vesmíru. Jack má Zemi rád, schovává si různé drobnosti, které katastrofu přežily (knihy, baseballový míček, apod.), nicméně jeho kolegyně Victoria (hraje ji skvělá Andrea Riseborough) už tak nadšená není a nejraději by tuto příšernou planetu ...