Liborův blog

Jedna věc je zaručená, volby vždy spustí příval svérázných situací a vyhrocených emocí. Někteří lidé se kupříkladu (nejenom) na sociálních sítích dušovali, že po vítězství M. Zemana v prezidentské volbě demonstrativně opustí tuto zemi, jiní zde zase viděli paralelu s "osudovými osmičkami" našich dějin. Přiznám se, že do určité míry je docela zábavné všechen ten mumraj sledovat. O příčinách vítězství Miloše Zemana se toho už napsalo mraky. Je podle mě docela fajn, že po delší době se objektem zkoumání stali i voliči a příznivci stávajícího prezidenta, protože podle mě samotná osoba tohoto státníka není sama o sobě příčinou současných problémů (názorové rozpolcení země), ale spíše jejich symptomem. V České republice tak dochází spíše než k tradičnímu pravo - levému politickému štěpení na konflikt mezi "centrem a periferií" (tak, jak je třeba definoval Stein Rokkan). Společnost je tedy už dlouhodoběji rozdělena distribucí a alokací zdrojů, rozdílnou infrastrukturou, ...

Žena středního věku v pošťácké uniformě za sebou táhne velký vozík, který je naplněný vším možným, jen snad ne tím, co bychom od poštovního zaměstnance čekali. Jako sardinky se tam tak tisknou různé letáky na slevové akce, jejichž monotónnost narušuje jen retušovaná tvář prezidenta Zemana. Smutný pohled, který se mi naskytl dnes ráno. Pomalu by se až zdálo, že na hlavní poslání své profese (listovní psaní a balíčky) už jaksi nezbývá místo. Nebylo tomu ale vždy tak. Pošta měla historicky v našich zemích velmi dobré postavení. Už v 17. století často poštovní stanice plnily dokonce funkci jakýchsi hotelů, kde mohli movitější jedinci v klidu přenocovat. Být "poštou" (jak se funkce pošťáka dříve označovala) bylo solidní vizitkou a toto povolání často přecházelo z otce na syna. Poštovní služby pomáhaly zmenšovat vzdálenosti mezi tehdejšími lidmi. Dnešek tuto starou nostalgii odvál. Je to pochopitelné, stejně tak totiž můžeme pociťovat stesk po starých kovářích a převoznících, nicmé...

Současné prezidentské volby jsou i bez účasti své hlavní "star" docela zábavné (původně jsem chtěl napsat zajímavé, ale toto slovo je výstižnější). Podělím se o několik svých dojmů. 1 - Po šaškárně spojené s poslední nepřímou volbou (vzpomínáte si na ty nábojnice, co dostali někteří poslanci, či na to, co zachytily televizní kamery?) se čekalo, že se všechny nešvary vyřeší hlasem lidu. Jistě, něco se vyřešilo, ale jiné problémy přibyly. Bývá zvykem (a my jsme se to tak třeba ještě na střední škole učili) tvrdit, že český prezident je prezidentem slabým, jen s minimem pravomocí. Není tomu úplně tak. S existující přímou volbou a z toho plynoucím silnějším mandátem je tu znatelný posun k poloprezidentskému systému, což v našem parlamentním světě nemusí vždy dělat úplně dobrotu. Osobně si trochu kacířsky myslím, že by nebylo od věci prezidentský úřad zrušit úplně a pravomoci rozdělit mezi ostatní činitele… 2 - Volič/ka má k dispozici několik kandidátů. Samé muže, i když opravdu t...

Je tu další rok a s ním mé již tradiční hudební bilancování. A jako už rovněž tradičně si dovolím připomenout, že se jedná o výběr ryze subjektivní bez nějakého medailového pořadí. Prostě taková sympatická zvuková trojice. Austra - Future Politics Funguje dobře jak na první, tak i třeba na dvacátý poslech. Kanadská synth popová reflexe současného světa má určitě co nabídnout širokému okruhu posluchačů, navíc si uchovává i svůj typický zvuk z předešlých desek. Johnossi - Blood Jungle Švedská kytarovka s velkým potenciálem a kvalitně vyrovnanými skladbami. Jen ten skutečně velký průnik do zahraničí se hochům ze Stockholmu nějak ne a ne podařit. Wolf Alice - Visions of a Life Zajímavá směs "shoegaze", "noise rocku" a bůhvíčeho ještě dalšího jen potvrzuje, že minulá úspěšná deska nebyla jen takovým bohapustým výkřikem do prázdna. A ano, přiznávám, vždy jsem měl slabost pro Slowdive :).

K Vánočním svátkům v naší zemi už řadu let patří sledování pohádkových příběhů v televizi. Ruku v ruce s touto tradicí ale jde hořekování nad tím, že klasická česká pohádka se vytratila kamsi do ztracena a dnes už něco podobného vzniknout nemůže. Skutečně? Podobné nářky slýchám docela často a předpokládám, že asi nebudu sám, komu to tak trochu leze na nervy. Trochu mi to připomíná vzpomínání na "staré a zlaté časy", které se už nikdy nevrátí, tedy na dobu, kdy bylo všechno lepší, tráva snad zelenější a pivo chutnalo lépe a bylo levnější. A jako v tomto případě, tak i pro pohádky podle mě platí, že se jedná o vzpomínky, které jsou přkryty příjemným sentimentem a člověk je má spojené s vlastním mládím, tedy s dobou, kdy bylo méně starostí (možná) a pokud nějaké ano, tak je další léta dokázala potlačit v paměti. Filmové pohádky (stejně jako jiné filmy) jsou do velké míry produktem své doby, tedy je nejde úplně stoprocentně zopakovat v jiném místě a jiném čase. Snaha o natočení ...

Máte doma mobil? Blbá otázka, co? Nicméně si pamatuji, že někdy na přelomu milénia to byla docela frekventovaná věta v rozličných rozhovorech. Máš mobil? Prozvoníš mě? Člověk je mezitím o něco starší a ta malá (inu, dnes zase o něco větší a šikovnější) krabička tu je stále s námi. Podle hesla "dobrý sluha, špatný pán" si ji dovolil jako mocnou rekvizitu použít současný král hororové tvorby - S. King. Se zápletkou knihy Puls (v originále "Cell") se to má asi tak, že kdosi neznámý nějak modifikuje mobilní signál, takže při přiložení volajícího telefonu k uchu dojde k jakémusi blíže nespecifikovanému přeprogramování lidského mozku. A z takto přeprogramovaných lidí se stávají nebezpeční šílenci zbavení všem vzpomínek i civilizačního balastu. Pak tu tedy máme rozpadající se společnost a mizející civilizaci, prostě všechny atributy (post)katastrofického příběhu. King je při vymýšlení zápletek svých knih velký šikula. S trochou nadsázky by bylo možné tento příběh přirovnat...

Soldout jsou už delší čas fungující skupinou z Belgie, která mě docela chytla za srdce svým debutem "Stop Talking" z roku 2004. Od té doby uplynulo hodně vody, nicméně Soldout stále zůstávají stejní, lépe řečeno - stejně dobří. Opět tedy na scénu přichází léty prověřený synťákový pop a electroclash, místy připomínající The Knife, Cabaret Voltaire, Grimes, Miss Kittin, apod. Jsem rád, že Charlotte a David vydali další album, 4 letá pauza samozřejmě není zase tak dlouho, ale osobně jsem si říkal, zda vůbec ještě fungují. Fungují :). Docela mě potěšil také seznam hostujících muzikant, kde nechybí například Maya z kanadské skupiny Austra. Pravdou sice je, že rané nahrávky Soldout (např. zmiňovaný debut) byly o něco syrovější a podle mě i lepší, takže i když skupina jako taková je pořád rozpoznatelná, tak nějaký posun tam samozřejmě znát je. Třináct let je totiž hodně dlouhá doba, během níž Soldout trochu stárnou se svými posluchači.