Liborův blog

Nedávno uplynulo přesně 80. let od vzniku prvního samostatného Slovenského státu. Existence tohoto státního útvaru je pochopitelně stále relativně živým předmětem mnoha diskusí, nicméně asi málokoho překvapí, že určitá část slovenské společnosti vnímá jako velmi výrazný (a spíše pozitivně přijímaný) milník své existence. Vznikl k tomu dokonce takový roztomile naivní obrázek. Pěkné, co? Dost potěší i styl kresby, takové hodně naivní, zároveň realistické, něco jako obrázky v časopisech Strážná věž od Svědků Jehovových. Nutno také dodat, že obrázek jsem si vypůjčil od www.naseslovensko.net, což je web jedné partaje, které předsedá neúspěšný prezidentský kandidát M. Kotleba. Na uvedeném webu se můžete dočíst, že Slovenský štát byl v časech druhé světové války vyhledávaným ostrůvkem pokoje a prosperity, zlepšovalo se zdravotnictví, infrastruktura a celkově životní úroveň. Ano, to vše může být pravda, ale každá mince má dvě strany. Slovenský štát byl totalitní zemí s vládou jedné strany se s...

To, že deska Get Tragic vlastně vůbec spatřila světlo světa, je takový menší zázrak. S kapelou jako takovou to už chvíli vypadalo dost bledě, duo spolu přestalo komunikovat a zdálo se, že po letech a mnoha úspěšných deskách hrozí rozpad. Ten se nakonec podařilo zažehnat, atmosféra mezi Laurem a Stevenem se pročistila. Nabyté zkušenosti tak mohli využít v novém albu, které nese dost příznačný název - "Get Tragic". Jo, vývoj byl opravdu dost tragický... Nové album zní trochu jinak než předchozí desky. Ke slovu se tu dostává elektronika a i když se stále jedná v základu o kytarové album, tak její vliv je tu znát na první poslech. Kapela se ale i tak drží chytlavých, v zásadě prakticky popových, melodií, ale tady mi chvilku trvalo, než jsem jim přišel na chuť. Je to asi nejvíc "jiné" album, které Blood Red Shoes vydali, což vynikne zejména ve chvíli, kdy si po jeho poslechu pustíte jejich debut. "Staré časy" trochu připomene song "Bangsar", velmi sil...

Před nějakým časem jsem se zde vypsal ze své lásky k izraelským seriálům. Je to láska slepá a lehce iracionální, nicméně tak už to v emoční oblasti bývá. Lehiyot ita (v angličtině se to překládá jako "She is with me", popř. někteří seriál mohou znát pod názvem "Beauty and the Baker") není typickým izraelským seriálem (tak, jak si jej asi spousta našinců představuje). Jedná se totiž o romantickou seriálovou komedii se všemi klady i zápory, které tento specifický žánr provázejí. Něco málo k příběhu - Amos Dahari je běžný mladý muž, který pracuje v pekárně svých rodičů. Jeho život se ale změní ve chvíli, kdy se v jedné trochu "hoch" restauraci (kam pochopitelně normálně nechodí a dostal se tam jen proto, že mezi ním a jeho šílenou snoubenkou se schyluje ke sňatku), čistě náhodně setká s jednou izraelskou supermodelkou, která je tak trochu milionářka (nebo tak nějak). A co čert nechtěl… Ano, je to tak trochu Popelka naopak, nicméně docela zábavná. Přiznám se, ...

Hrával jsem před časem na internetu online verzi jedné populární karetní hry. Byla to docela zábava, protože lidských zdrojů (rozuměj spoluhráčů) se ne vždy dostává v adekvátní míře. Velkou kaňkou na této hře byla ale vzájemná komunikace mezi hráči. Přiznám se, že je mi trochu proti srsti podle textových reakcí (navíc v jakémsi "chatovém" okénku) hodnotit mentální vyspělost daných jedinců, nicméně některé příspěvky byly dost šílené. Dobrá, možná někteří z těch hráčů byly děti, nicméně i to není podle mě úplně omluva pro afektované příspěvky, někdy vulgární, či jinak dehonestující. Přijde mi dost zvláštní, že pro někoho je online karetní hra natolik důležitou záležitostí, že kvůli ní doma u svého počítače patrně vyloženě zuří. Však podobné hraní by mělo být především o zábavě, ne? Pokud si navíc vezmete, že u této zmiňované hry hraje dost velkou roli také náhoda, tak některé reakce nechápu tuplem. Dobrá, to jsem možná nebyl zcela upřímný, já je svým způsobem chápu, ale těch li...

Rok 2019 už nějaký ten pátek pobývá v našich kalendářích, což mimo jiné znamená, že je čas na už tradiční přehled toho nejlepšího, co se dle mé maličkosti urodilo na hudebním poli. Znovu předestírám, že se jedná o výběr "svaté trojice" silně subjektivní, často zatížen chronickým sentimentem. The Vaccines - Combat Sports Marná sláva, deska od The Vaccines mi pečlivě hrála v přehrávači prakticky po celý rok. Poměrně přímočaré a na první dobrou působící album. Orbital - Monsters Exist Orbital mají svá nejlepší léta podle některých už dávno za sebou, přesto letošní deska ukázala, že je stále co nabídnout. Album, na které podle mě dobře sedí označení "deska s přesahem": Paul McCartney - Egypt Station Ano, nezbláznil jsem se. Jestli se o Orbital tvrdí, že nejlepší léta mají za sebou, co teprve říci o Paulovi, že... Jenže jeho letošní deska se mi velmi dobře trefila do nálady. Jedná se o vyzrálého hudebníka, která dokáže dobře bilancovat dlouhou kariéru. Egypt Station rozh...

Lidový eskamotér s psychopatickými rysy z Barrandova - pan J. Soukup (jinak profesí mediální magnát) prý nedávno oznámil lidu, že se chystá vstoupit na politické kolbiště s novým subjektem - List Jaromíra Soukupa. Je příznačné, že po velkém množství pořadů, které tento vskutku renesanční člověk moderuje a které mají v názvu jeho jméno (aby snad nebyly pochyby, oč tam půjde), si onen velikán vetkl jméno i do nového politického hnutí. Rozšířil tak řadu stran, které jsou přímo spjaty se svým "otcem zakladatelem", kde si jen těžko můžete představit, že by onen subjekt řídil z předsednické sesle někdo jiný. Zcela ve smyslu slov - "já to platím, tak rozhoduji". Jak příznačné pro dnešní pojetí demokracie v této zemi. Za mých mladých let se tvrdívalo, že jednou z výhod demokracie je zastupitelnost, tedy případná smrt např. předsedy vlády, či jiného významného činitele, neznamená nutně zhroucení celého systému, neboť v demokratickém zřízení je každý nahraditelný. Sice to nep...

Internetová televize Stream relativně nedávno zařadilo do své programové nabídky nový pořád s názvem Černota. Ten má pojednávat o drogách, prostituci, bezdomovcích, zkrátka o všem, co tvoří jakousi odvrácenou stranu našeho hlavního města. Chtělo by se pln zadostiučinění zakřičet "Hurá!", nicméně v éře "infotainmentu" je třeba být opatrný. V případě Černoty se tato opatrnost vyplácí. Na Streamu je poměrně široké spektrum různých pořadů, většinou se ale jedná o díla, která jen málokdy přesahují 10 minut. Stručně, jednoduše a úderně vše dostat do krátkého časového úseku tak, aby se potenciální divák nenudil a neměl důvod "přepínat", popř. přeskakovat ve videu. Samozřejmě to nemusí být vždy zcela na škodu, osobně mám rád například pořad Uzlíky na jazyku, nicméně často to může vést k přílišnému zjednodušování, což se v případě Černoty děje celkem často. Zásadní problém ale není v délce. Stačí vidět jen několik dílů, aby aspoň trochu pozornému a problematiky zna...