Liborův blog

Brittany je oplácanější, pařby často trávící, se životem neví co dělající takřka třicetiletá žena, která bydlí v New Yorku (těžko říci, co z toho je ta nejhorší věc). Po návštěvě lékaře si řekne, že by bylo dobré dát si svůj život tak nějak do pořádku. No a jelikož má Brittany (občas mluvící šíleným britským přízvukem) hluboko do kapsy, tak si vybere běhání a - jak už jistě modří vědí - postupem času se pokusí o uběhnutí maratonu. Brittany runs a marathon je v podstatě celkem nevinná komedie, která je velmi zhruba založena na skutečném osudu jakési ženy, která měla nadváhu a nevěděla co se sebou, tak se rozhodla nějaké kilo sundat dolů, najít si chlapa, atd. Jelikož je takových příběhů 12 do tuctu, tak asi nemá cenu čekat něco bůhvíco originálního. Tajemství úspěchu tohoto filmu (a koneckonců také to, co mě na něj nalákalo + cena v Sundance) tkví ale v tom, že je řemeslně natočen velmi dobře, hlavní postava (kterou si tu střihla Jillian Bell) je celkem fajn (minimálně prudí méně než by...

Asi jen těžko lze dnes uniknout všeobecným doporučením o tom, že člověk by měl zůstat primárně doma (a chodit tak maximálně do práce, což bohužel nyní musím i já) a být tedy v jakési karanténě ( i když jak to mají dělat lidé, kteří žádný domov nemají se už moc neřeší ). Ona karanténa může být vítanou příležitostí najít si čas na věci, na něž jindy kvůli všeobecnému spěchu a shonu není moc místo. Lidský mozek ale i v takových časech potřebuje zabavit a ne každému se zamlouvá sjíždět seriály, filmy, číst odložené knihy, apod. Někdo třeba zatouží po trochu "živější" zábavě a sáhne po společenských hrách. Jenže ouha, k hraní společenských her z logiky názvu potřebujete nějakou tu "společnost". Co s tím, když jste doma sami a nikdo k vám nesmí? Bez obav, jsou tu hry, které lze bez problémů hrát i v sólo variantě (a rozhodně to není na škodu), pojďme se tedy podívat na mé z této kategorie nejoblíbenější a nejprověřenější! Temné znamení Temné znamení je hororovou hrou ze s...

Ze své lásky k izraelským seriálům jsem se na tomto webu vyznával už několikrát, opakovat to by bylo jen nošením sov do Atén. Dnešní doba navíc seriálům více než přeje. (Nejenom) televizní seriálové počiny jsou často ve svých tématech odvážnější a svými rozpočty se rovnají celovečerním filmům. Izraelský seriál Shtisel mezi ty velkorozpočtové však nepatří, naopak - zejména v první sérii - museli tvůrci dost s financemi zápasit. O to více se ale soustředí na podstatné věci, které koneckonců z "pohyblivých obrázků" dělají natolik poutavou záležitost. "Shtiselovi" jsou ultraortodoxní židovskou rodinou, která sídlí v ortodoxní čtvrti v Jeruzalémě. Jejich život provázejí obvyklé nesnáze podobně jako i mnoho sekulárních lidí a tím mohou být i českému diváku blízcí, nicméně podstatná část problémů, s nimiž se vypořádávají, pramení z víry, domlouvanými sňatky počínaje a pochybným díváním se na projevy výtvarného umění konče. Nemá to ale být myšleno tak, že by snad ortodoxní ...

Hru Zkurvení havlisti jsem nedávno viděl na prknech Divadla v Dlouhé a řekl jsem si, že by si určitě zasloužila několik blogových řádek. Luboši Balákovi z Komediografu se totiž povedlo dát dohromady kus, který je velmi aktuální a má ve své jednoduchosti a stručnosti velmi dobře napsaný text. Tři chlapíci, rozumbradové chodí pravidelně do sauny vyplavit všechny ty toxiny a obecně veškerý hnus. Spolu s fyzickou toxicitou ale vyplavují i tu emoční a o ní je hra zejména. Všichni tři (představuje je trio herců Miroslav Hanuš jako Bořek, Tomáš Měcháček jako Vladan a Karel Zima jako Hubert) v sauně přetřásají "populární" problémy dnešní doby. Problémy se školstvím a autobazary počínaje a Evropskou unií a množstvím vaty konče. Ony tři pány také spojuje zpackanost jejich vlastních životů. Tu má někdo příliš dominantní manželku, další neumí sázet a prohrává velké sumy peněz a poslední se trápí s lacinými auty z pochybných bazarů. Vzájemný marasmus ale nevede k nějaké "kolegi...

Nový rok 2020 už několik dní příjemně pobývá mezi námi, takže čas přijít s nějakým přehledem hudebních alb je už tak nějak pět minut po dvanácté. Ale což, lépe později než nikdy. S podobnými hudebními přehledy, které reflektují můj subjektivní pohled na alba uplynulého roku jsem začal v roce 2008, což už je docela dlouhá tradice a de facto také o důvod víc proč s tím ještě neseknout, minimálně kvůli mé osobní spokojenosti a možnosti se po letech podívat zpětně co že mi to vlastně rotovalo v přehrávačích. Jen pro přehled, v roce 2008 to byli stejně jako letos Ladytron . Inu, starého psa novým kouskům... Erik Sumo - Mount Fuji Asijsky znějící deska přilétla z Maďarska a udělala mi velkou radost. 8 let od poslední desky, ale to čekání se vyplatilo. Toy - Happy in the Hollow Hoši z Brightonu dali do kupy velmi zajímavé album, které se pohybuje napříč žánry a z každého si bere to lepší - krautrock, psychedelika... Skoro jako album z jiných časů. Ladytron - Ladytron Podobně jako u projektu E...

Občas se setkávám s názory, že ideální novinář by měl být objektivní. Zaznívá to i od lidí, kteří sami mají k nějaké objektivitě na hony daleko. Daný reportérův postoj je pak dáván jako příklad toho, jak se novinařina dělat má v kontrastu k "aktivistickému" přístupu. Chápu, že na tom třeba něco je, ale úplně s tím nesouhlasím. Předně si myslím, že být skutečně objektivní je docela těžké, ba přímo nemožné. Pokud se vydáte např. jako reportér do nějaké země zmítané válečným konfliktem, tak tam nepřijíždíte jako úplná "tabula rasa", ale zpravidla už s nějakým základním názorem, který - i když se moc a moc snažíte - občas na povrch vyplave. Daleko horší ale je, když se někdo vydává (nebo je tak prezentován) jako nezávislý novinář, komentátor, apod. a po čase se ukáže, že to vše je jen taková maškara pro pronášení svého (někdy často dost aktivistického) názoru. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí si třeba vzpomenout na nedávnou kauzu Home Credit a Čína... Samozřej...

Legendární Pixies vydávájí třetí album po svém reunionu. Deska Beneath the Eyrie mi ze všech těch nových alb přijde jako nejlepší i s vědomím toho, že hodnotit hudební návrat legendárních kapel je vždy věc nadmíru ošidná. Pixies se na novém albu museli vypořádat s absencí basistky Kim Deal, kterou pro tento počin nahradila Paz Lenchantin (dříve např. A Perfect Circle). Paz svými vokály přispěla třeba k podle mě zdařilé "Los Surfers Muertos", i když pochopitelně názory se mohou lišit. Pixies si během let své aktivity (respektive rovněž neaktivity) vybudovali prakticky kultovní status a každá další nahrávka bude tímto statusem poměřována (jakkoli je jinak dobrá). To je pochopitelně problém, nicméně mám dojem, že Pixies se s ním vypořádali celkem dobře. "Beneath..." je velmi kvalitní deska, která je pochopitelně trochu jiná než jejich předchozí tvorba (slušilo by se říci, že snad více promyšlená, více vypiplaná, méně "špinavá"), nicméně étos kapely z ní jde v...