Liborův blog

 Sněhová nadílka, která nám v posledních dnech docela vydatně zásobuje zemi, možná na čas odvrátila pozornost od šílené pandemické krize, z níž zatím není vidět ani pověstné světlo na konci tunelu. Možná také ne. Diskusi totiž stále ovládají dost emotivní výlevy směrem k (ne)rozvolňování epidemických pravidel, která docela upozaďují i samotné řešení pandemie jako takové. Varovný prst se často vznáší do budoucna směrem k finančním propadům, nejistotám trhů, sektorové nezaměstnanosti a bůhvíčemu ještě. Na dva důležité aspekty se ale podle mě trochu pozapomíná. Jestli nám koronavirová krize něco důležitého přinesla (nebo odnesla, záleží na úhlu pohledu), pak je to jakýsi návrat do normalizačního života v předstírání. Můj dojem je takový, že mnoho lidí předstírá, že epidemiologická opatření dodržuje, nosí tedy způsobně roušky např. ve veřejné dopravě, ale v okamžiku, kdy tento důvod pomine a oni jsou opětovně "mezi svými", tak je odloží a žije se jako dříve. Stejně tak restauraté...

 Šílený rok 2020 (z mnoha důvodů) přinesl docela zajímavé hudební desky. Upřímně jsem jich nenaposlouchal tolik, kolik bych si představoval. Částečně za to "mohou" pracovní povinnosti, částečně čas, který namísto hudby věnuji podcastům. Co se dá dělat. Připomínám, že se jedná o subjektivní výčet bez konkrétního pořadí. Prostě 3 desky, které mi přišly moc fajn a rád bych se o svůj zážitek podělil. Cults - Host Cults mám moc rád, na každou deskou jsem se vždy těšil a až na tu předminulou jsem byl také potěšen. Pokud člověk aspoň trochu fandí indie popu, tak je to jasná záležitost. Amon Tobin, Figueroa - The World As We Know It Nový projekt tohoto aktivního Brazilce mě doslova učaroval. Hudební veterán Amon Adonai Santos de Araújo Tobin přesedlal na psycho folktroniku, což bylo rozhodnutí velmi dobré. Světem hudby mě Amon provází o mnoho déle než Cults, takže se možná jedná o výron mého vnitřního hudebního konzervativismu, nicméně vždy mě potěší poslechnout jeho produkci.  Carib...

  Skupina Other Lives pochází z americké Oklahomy a na scéně nezávislého rocku se pohybuje déle než jednu dekádu. Do vydání letošního alba "For Their Love" jsem je ale vůbec neznal, nicméně tak to bylo aspoň o to příjemnější překvapení. Co je podle mě u této desky dost zásadní je její dost nezaměnitelný styl, který Jesse Tabish a spol. produkují. Chvíli je z toho slyšet post-punk, jindy (a to asi častěji) je akcentovaný folkový zvuk, který má místy až westernový nádech (jako třeba ve skladbě "We Wait", která pojednává o smrti). Tematicky se zde texty zaměřují na už zmíněnou smrt, ale také (v dost výrazné skladbě "Dead Language") nad autentičností a nejednoznačností slov. Pochopitelně nechybí ani nějaká ta láska, ale ani násilí (úvodní skladba "Sound of Violence") :). Jedná se tak o výjimečnou desku, která na 36 minutách dokáže předvést širokou škálu různých emocí a rozhodně tak stojí za poslech. On koneckonců i ten končící rok 2020 dokázal nabídk...

  Osobně jsem vůbec netušil, že indie popová formace Cults chystá další album. O to pozitivněji jsem byl ale překvapen. Jedná se v pořadí o čtvrté album této newyorské dvojice, první dvě mě svého času dost bavila, třetí jsem si poslechl, ale zrovna nadšen z něj nebyl. Co tedy pomyslná "čtyřka"? Je výborná. Veškeré pochyby rozptýlí už první skladba s názvem "Trials", podle mě se dokonce jedná o jednu z nejlepších písniček, které Cults kdy vydali. Změnou oproti předchozím deskám je i větší autorský přínos Madeline Follin, která se prý dle vlastních slov dosud bála přijít s kůží více "na trh". To, že se nakonec odvážila ale hodnotím velmi kladně. Album je také celé nahrané na živé nástroje, nicméně typické znaky Cults tam lze rozeznat bez problémů - starý (jakoby trochu ze šedesátých let) pop, temné syňtáky a trocha mystické atmosféry. Skladba "A Purgatory" by se s klidem mohla vyjímat na soundtracku k Twin Peaks (ostatně podobných kandidátů by u Cu...

  Seriál Dámský gambit je hitem posledních týdnů, sledovali jej snad i ti, kteří by si o šachovnici jinak neopřeli ani staré ukrajinské kolo. Já jsem šachy dříve hrával a i dnes si občas zapnu aplikaci chess.com a vydám se měřit síly se soupeři z různých zemí světa (převážně Indie). Osobně preferuji hry na 10 min. času každého hráče, delší partie zejména na dálku mají vysoký potenciál zjištění, že nakonec nehrajete proti reálnému člověku, ale někomu, komu vypomáhá nějaký software, příručka, apod. Však to znáte, lidi jsou lidi. Nuže, zpátky ale k seriálu. Leckdo touto hrou nepoznamenaný by mohl mít obavy, že seriál jej bavit nebude, že to bude pouze potěšení pro lidi, kteří milují rošády a garde. Tak tomu naštěstí není. Naštěstí pro "nešachovce", šachoví fandové možná budou trochu ochuzeni o celé partie ve své komplexnosti. Několikrát jsem si říkal, že bych se na tu partii třeba rád podíval (pomalu). Šachové mače jsou tu totiž vylíčeny poměrně rychle, kamera střihne na výsek š...

 Film Radka Bajgara Teroristka se odehrává v autorově (patrně) oblíbeném kraji, na brdských Hřebenech. Máme tu tedy opět malebné záběry s krásnými pohledy do údolí apod., však to znáte (možná) z Teorie tygra. Což o to, herce má režisér k dispozici prvotřídní, nicméně avizovaný žánr /komedie/ mu občas přeskakuje. Zejména v úvodu filmu to vypadá, že je zaděláno na solidní drama s patřičným kritickým apelem k současné společnosti. Byla by ale chyba lávky domnívat se, že snímek cílí právě tímto směrem. V klíčové scéně filmu (ano, tam, kde se máchá zbraněmi) to celé zabrousí do kategorie humoru z ranku sitcomů a už z této škatulky nevybrousí. Začátek filmu mě vlastně dost bavil, tak nějak se mi trefil do dojmu, že tato společnost je dost vnitřně rozpadlá, pravidla platí pro různé lidi různě, humanismus a lidská solidarita je taková "nepotřebná veteš" a dost jsem se těšil, jak se s tím tvůrci popasují. Zůstalo ale jen u náznaků a někdy zhruba od poloviny si film jede trochu jiný žá...

  Filmy zaobírající se dospíváním mají nespornou výhodu v tom, že mnoho diváků si svoji osobní zkušenost prožilo (respektive prožívá - a je celkem jedno jestli v 15 nebo v 50) a není tak velký problém se s postavami ztotožnit. Toto samozřejmě platí i na Kings of Summer, protože film je v první řadě o dospívání, poté o dospívání a poté...hm, možná trochu o hadech a lovu kuřat v lese. Osobně mám s podobnými filmy trochu problém, ne vždycky mě totiž baví. I Kings of Summer bych rozdělil na poloviny. Ta první mě moc nebrala. Na humor jsem si zvykal jen velice těžce, příběh mi přišel předvídatelný a některé scény byly jednoduše podivné. Zhruba v polovině se to ale překlopilo, já si na podivné postavičky zvykl a začaly mě více zajímat. Není to poprvé, co se mi něco takového přihodilo. Přitom Kings of Summer není nějakým náročným filmem, daleko více naplňuje škatulku americké nezávislé letní oddechovky, nicméně i k nenáročným dílům vede někdy kostrbatá cesta. Kamarádi ze střední Joe a Pat...