Liborův blog

Lars von Trier je často nazývám kontroverzním tvůrcem. Není se ostatně čemu divit, když má na kontě snímky typu "Antikrist", či "Tanec v temnotách" nebo seriál, který si vysloužil kultovní status - "Království". O Melancholii si v některých recenzích můžete přečíst, že se jedná o snímek přístupný pro širší okruh diváků. Zcela bych tomu nevěřil, neboť mainstreamový film to rozhodně není a škatulka sci-fi, katastrofický film se k tomuto dílu hodí jen zcela okrajově. Úvod je udělán podobně jako prolog v Antikristovi. Pomalé, přesvícené záběry, které více než "pohyblivé obrázky" připomínají obrazy jak do obsahu, tak i do formy, jsou prokládány pohybem planet za doprovodu hudby z Tristana a Isoldy od Wagnera. Film sám se dělí na dvě kapitoly, jež jsou pojmenovány podle 2 hlavních hrdinek, tedy Justine (Kirsten Dunst) a Claire (Ch. Gainsbourg). Z tohoto hlediska se nelze vyvarovat určitému srovnání například s Bergmanovým snímkem Persona. Sestry jsou r...

Netrvalo to zase tak dlouho a všeuměl Moby se představil s další deskou. Jaká je? Nejlépe by snad bylo, kdybych napsal, že jiná. Byla by to však pravda jen z části. Takže vzhůru do toho, rozpleťme toto krásné klubko. Tak především, dá se poznat, že se jedná o tohoto svérázného newyorčana, kterému se dostalo stejné přezdívky jako neméně slavnému Davidu Bowiemu. Typické ambientní plochy a klidné piánko jsou až příliš signifikantní, aby si je Moby odpustil, nicméně nepoužívá je v míře větší než vhodné, takže k nějakému silnému vykrádání sebe sama se nedostane. Po dost smutné desce Wait for me (více ZDE ), která získala dost protikladná hodnocení, je tato s názvem "Destroyed" nejenom smutná, ale dojde i na optimističtější momenty, ale skutečná síla Mobyho tkví stále v těch tklivějších skladbách (např. "Rockets"). Paradoxně se mi však na celém albu (které má příjemných 71 minut) líbila nejvíce skladba "Victoria Lucas", která zrovna smutně nezní a spíše než k m...

Nikoliv ta Trojská, ale ta naše Von Dráček :-) se rozhodla upozornit na to, že veřejnoprávní ČRo1 poslední dobou zcela ignoruje zpěvaččiny písničky. Sama sebe tato dáma pokládá za národní bohatství, které tímto trestuhodným činem rozhlas cenzuruje občanům. Zajímavé. Člověk se až musí přesvědčit pohledem do kalendáře, zda stále ještě není apríl. Není. Vezmeme-li v potaz to, že ostatní česká rádia Helenku hrají poměrně často a že ona sama má navíc své vlastní i-netové rádio "Vodopád", tak snad můžeme dojít k názoru, že pro její zaryté fanoušky tu jistý mediální prostor jejich umělkyně existuje. Sám ČRo1 poměrně často poslouchám, neboť jsem si na něm oblíbil kvalitně zpracované zpravodajství (podle mého subjektivního ucha), sportovní přenosy i různé diskuse. Jedna věc mě však trochu irituje, a to je tamní hudba. Uznávám, že na primárně zpravodajské stanici to je věc víceméně podružná, ale slyšet jejich "playlist" není pro mě nic extra příjemného. Rozhodně to však není ...

Pokud jsou mezi čtenáři fanoušci/fanynky futsalové Slavie, tak patrně víte, že stejně jako její starší fotbalová sestra, má i tento sportovní benjamínek značné finanční problémy. Futsal je ve Slavii provozován víceméně na amatérské bázi, nicméně i tak si roční provoz vyžádá cca 500 000 kč (nájem haly, výstroj, apod.), které bohužel jaksi nejsou... Pokud by se našel nějaký štědrý sponzor (klidně i drobnou částkou 100 kč), určitě by to týmu moc pomohlo. Účet je u Raiffeisenbank a je zcela transparentní. K nahlédnutí zde: http://www.rb.cz/firemni-finance/transparentni-ucty/?tr_acc=vypis&account_number=6295843001

Tato kniha se ke mně dostala v podobě narozeninového daru, překvapivého a milého. Robin Ujfaluši je koordinátorem občanského sdružení Inex-SDA, jež se zabývá využitím fotbalu ke zlepšení tristních životních situací lidí (zejména v Africe). Na stránkách knihy, která původně nebyla ani zamýšlena k vydání, autor stručně ukazuje, že fotbal obvykle není jen o fotbale. Příkladem toho jsou afričtí kluci (ale i holky) z Nairobi, pro něž je tato hra srovnatelná snad jen s náboženstvím. Rádi sledují zápasy prestižní Champions League a cítí se tak o něco blíže "bohům" z magické části světa jménem Evropa. Samozřejmě, je to do jisté míry zkreslený pohled, nicméně stejně zkreslený jej mají i mnozí našinci, když si pod slovem Afrika představí pouze bídu a utrpení. Nejvíce mě na knize zaujaly pasáže, kde autor popisuje svoji přímou zkušenost z nairobských slumů, rozdíly mezi "naší" a "jejich" mentalitou, či uzavřený kruh života v podobě vaření nelegálního a smrtícího alko...

Včera skončilo hokejové mistrovství světa, které nám - jako ostatně vždy v posledních letech - nabídla ke sledování veřejnoprávní ČT. Jako malý chlapec si pamatuji ještě tu a tam na OH v Calgary v roce 1988. S dneškem se styl komentávání a výbava ve studiu pochopitelně nedá vůbec srovnat. Tehdy nebyla "elektronická tužka", velký počet kamer na stadionu, tolik opakovaček, apod. Člověk se však neubrání dojmu, zda to vše je skutečně nutné. ČT je koneckonců placena velkou měrou z koncesionářských poplatků a dnes - v době všeobecného šetření (byť mnohdy jen proklamovaného) - by i tato obří organizace měla zkoušet "obracet každou korunu". Nepopírám, že současný formát komentování a prezentace sportů na obrazovkách ČT mi vyhovuje, jsem hýčkaný divák, ale zároveň si jsem vědom, že to vše asi musí stát povážlivě dost peněz... Jsou tyto aktivity v souladu se základním posláním veřejnoprávní televize? Není to vše moc velký luxus? Nechci tím nějak kritizovat samotnou existenci ...

Hudby je na světě habaděj, ve světě internetu se člověk poměrně snadno může dostat prakticky k jakékoliv nahrávce, nicméně i tak je do jisté míry ovlivněn určitým "civilizačním" okruhem, ve kterém se nachází. Pravda, jsou jistě výjimky, které si ulétávají na čínském popu, či hudbě australských domorodců, ale stejně, buď jak buď, lze se jen těžko ubránit majoritnímu vlivu obrovské britské hudební masy. The Submarines však z Británie nejsou (jsou z Kalifornie), zní mi trochu podobně jako newyorská skupina s absolutně neanglicky znějícím jménem "Au Revoir Simone", jedná se tedy o pop s příjemnými melodiemi, které většinou zaujmou hned na první poslech (a obvykle se jen tak neoposlouchají). Oproti výše zmiňované skupině jsou však The Submarines početně slabší, neboť se skládají z dua Jack Drack a Blake Hazard (druhé jméno patří fotogenické blonďaté dámě, mezi jejíž předky patří i F. S. Fitzgerald). Skupina má na kontě už 3 alba, dvě přechozí jsem bohužel neslyšel, takže...

To, že 5. květen je krom výročí povstání v Praze pro mě osobně důležitým dnem i z hlediska toho, že se jedná o datum mého prvního výskytu na tomto světě (snad tímto neurážím příznivce reinkarnace...), jistě někteří vědí. Narozeniny by si měl člověk užít. Včerejšek skutečně stál zato. Tak tedy, kamarádovi se včera narodila dvě zdravá dvojčata, což je jistě vynikající zpráva i vzhledem k tomu, že obě budou mít uvedené datum narození totožné s mým :-). Fotbalová Slavia vstoupila do semifinále národního poháru předčasně ukončeným zápasem s Olomoucí kvůli výtržnostem fanoušků. Původně jsem chtěl na ten zápas dokonce jít, ale vzhledem k tomu, že předchozí klání se Slováckem a Ústím mi udělaly trochu finanční čáru přes rozpočet, tak jsem pohár oželel a sledoval jej jen prostřednictvím veřejnoprávní televize. A doteď si nejsem jist, zda jsem udělal dobře či ne. I člověk, který se o fotbal prakticky nezajímá, jistě ví, že současná Slavie se topí ve velkých problémech. COSI, či lépe řečeno KDOSI...

Skupina Bearsuit je dost zajímavým hudebním projektem z britských ostrovů, který v sobě mísí hodně hudebních směrů a stylů, což může být považováno za plus, ale i za mínus. Já osobně se přikláním k posledně jmenovanému matematickému znaménku. Což o to, deska nezní špatně, mnoho skladeb se mi líbilo, ale jako celek to vše působí podle mého názoru poněkud hrubě, nedotaženě a hlavně nekompaktně. Většina skladeb se nese na vlnách popu, některé jsou zase ovlivněny stylem nu-rave a jiné i punkem. Zvláštní směska, které se bohužel moc pohromadě držet nedaří, navíc některé skladby mi přijdou vyloženě zbytečné, jedná se např. o svébytnou poctu slavným loutkám s názvem "Jim Henson´s Creature Workshop". Asi nejvíce známou skladbou je ta s názvem "When will I be a Queen", kterou si jistě ve své "empétrojce" přehrává velmi často Kate Middleton :-). Jako ukázku z youtube jsem ale raději vybral "A Train Wreck", neboť se mi líbí mnohem víc než výše zmiňovaná pís...

Tak prý je Usáma už mrtvý. Pokolikáte už? Teď je to asi na "tuty", neboť se našlo i jeho tělo, což je na člověka o jehož existenci dokonce někteří teoretici pochybovali docela slušný výkon. Teď se mi v hlavě znovu vybavila slavná Bushova věta, "No Matter How Long It Takes, Justice Will Be Done".