Liborův blog

Nikdykde (Neverwhere) je fantasy kniha, která nadevší pochybnost vyniká svoji originalitou a působivým zpracováním. Richard Mayhew je takový obyčejný človíček, který má ambiciozní přítelkyni Jessicu. Jednoho dne však Richard nalezne na ulici zraněnou ležící dívku jménem Door (v českém překladu dostala hezké jméno Dvířka). Richard brzy pochopí, že Door není z tohoto světa, ale obývá - narozdíl od Richarda, který bydlí v Londýně - tzv. "Podlondýn", což je svébytný svět nacházející se pod samotným Londýnem, o jehož tušení nemá většina "nadlondýňanů" ani potuchy. Dvířčina (zní to vážně hezky, co?) rodina byla zákeřně zavražděna jistými pány jménem Vandemar a Croup a ti si teď chtějí svoji sbírku obětí rozšířit i o samotnou Dvířku. Může ji Richard (obyčejný človíček) nějak pomoci? Kniha (podle které byl natočen i stejnojmenný seriál) má úžasnou atmosféru a rychle plynoucí, čtivý děj. Svět podlondýna je skvěle vymyšlen a hezky situován do lokací, z nichž některé skutečně ...

Ano, tento článek bude o fotbalu. Chápu, že všechny fotbal rozhodně nezajímá, ale to, čeho jsem byl včera svědkem mnou trochu otřáslo, takže článek nebude jenom o fotbalu... Včera jsem se zhruba po roce vydal na fotbalové utkání naší Gambrinus ligy. Moc jsem se těšil. Slavia je totiž klub mého srdce a Liberec je již skoro letošním mistrem. Doufal jsem v pěkný fotbal a také ve vítězství Slavie. Stalo se však něco zcela jiného. Předem upozorňuji, že jsem příznivce pražské Slavie a chápu, že můj názor asi není zcela objektivní, ale přesto..., první poločas byl celkem v pořádku, ve druhé půli se však stalo mnoho zajímavých věcí, které bezesporu vejdou do dějin (ač nechvalně) naší kopané. Sudí Jára vyloučil 2 slavistické hráče (jak se později z videa ukázalo neoprávněně nebo maximálně velmi, velmi přísně) a nařídil proti Slavii penaltu (sice trochu přísnou, ale proti tomu se nedá diskutovat). Slavistické vedení (Leška + trenér Jarolím) na vzniklou situaci zareagovali tak, že odvolali zbylé ...

Volby se blíží mílovými kroky, politici chrlí na voliče poslední "výkřiky" jejich volebních programů ve snaze ulovit ty nerozhodnuté nebo (ještě lépe) přetáhnout voliče od konkurenční strany. Během let nám US - DEU tak nějak mezi významnými politickými stranami jaksi zapadla. Proč? To je otázka na delší diskusi, ale z části to jistě bude nevýraznou propagací strany. US-DEU se tedy asi rozhodla ze svých chyb poučit (viz třeba Agenda 12:-)) a ve spolupráci s jednou prestižní marketingovou firmou zjistila, že jediná skupina obyvatel, kterou ještě může oslovit je...právě skupina, která se k volbám právě nehrne... Co s tím? Pan ministr Němec je ale poměrně chytrý člověk a změnit zcela své politické postoje, názory a někdy dokonce i hodnoty mu asi nečiní velké potíže. Spolu s panem Němcem se tedy proměnila i celá US-DEU. US-DEU se teď obrátila svým programem na "huliče" marihuany, sprejery, lidi, kteří např. chtějí eutanizii, jsou pro větší práva homosexuální menšiny, pro...

Sedmá pečeť Tento film se řadí mezi světovou klasiku (možná proto se také dá sehnat v mých oblíbených Levných Knihách za 99 kč!), která velice hezkou formou alegorizuje věčný souboj života a smrti. Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací domů do Švédska z křižácké výpravy proti nevěřícím. Svoji zemi však nalezne citelně zpustošenou řádícím morem. Sám Block je navštíven Smrtí, která mu poví, že jeho dny jsou u konce. Block si však ještě dohodne se Smrtí partii šachu, kde s ní (nebo s ním?) hraje o svůj život. Hra se protáhne a rytíř v přestávkách mezi dalšími tahy cestuje po zničené zemi. Potkává také mladé potulné herce s malým děťátkem. Ač je film poměrně starý (1957), tak je natočen v celkem svěží formě a je také velmi zajímavý a poutavý. Snímek obsahuje mnoho silných a působivých scén, mezi něž jistě patří průvod mnichů a věřících, kteří se bičují a tímto chtějí zahnat mor či např. scéna závěreční, kdy si pro Blocka a jeho přátele přijde Smrt. Černobílá podoba filmu velmi sluš...

Legendy z Dogtownu Film Legendy z Dogtownu se odehrává v letech 1975 a 1976 v USA, kdy skateboarding nebylo nic jiného než zábava pro hrstku dosti šílených lidí. Tony, Stacey, Jay a Sid jsou čtyři mladí hoši, kteří milují surfování na velikých vlnách, svoji vášeň však mají možnost praktikovat až na prkýnkách se čtyřmi kolečky. Společně s věčně opilým majitelem obchodu se surfy založí skateový klub a přihlásí se na závody. V tu chvíli pochopitelně netuší, že razantně navždy změní vývoj tohoto sportu. Film je docela vkusně podbarven vhodnou hudbou sedmdesátých let, herecké výkony tu jsou poměrně slušné a přesvědčivé. Navíc znalci jistě ocení hezky natočené záběry skateboardových triků. Zhruba prvních 30 minut snímku se mi ale vůbec nelíbilo. Patrně to bude tím, že ke skateboardingu jsem nikdy v životě neměl žádný vztah a sledování mladých pubescentů kterak si užívají života plného alkoholu a dívek (popř. dívek a alkoholu a to vše v kombinaci se "skejty" a trapným humorem) mě zr...

Při holení Škráb, skříp a šmik! Ucho jsem si ufik! Vincent van Gogh.

Lidé nejsou od zlí či dobří od přirozenosti. Prostě jen jsou jací jsou, a to formuje mnoho faktoru, třeba počasí, momentální nálada nebo třeba jen to, jestli ráno slyšeli v rádiu svůj oblíbený (popř. neoblíbený) song. Někdy vás však překvapí, kde se v lidech ta dobrota bere, často se totiž ukáže v jedincích, u kterých se to mnohdy čeká nejméně. Kdysi dávno se mi stala taková zvláštní věc. Šel jsem pěšky poměrně dlouhou trasu (asi 13 km) mezi městy A a B, když tu mi někde na půli cesty zastavilo cosi jako auto. Jednalo se o velorex, úžasné to vozidlo, které velmi zpopularizoval snímek "Vrchní prchni". Uvnitř byli dva hoši zhruba v mém věku a řekli mi, abych si přisedl. Sice mě neodvezli až domů, ale i za těch několik kilometrů jsem jim byl v tu chvíli moc a moc vděčen. Kolem mě jezdilo několik aut a protože byl již pozdní večer každý se bál zastavit, co když ten stopující mladík je nějaký zloděj? Celkem je chápu, ale o to více oceňuji obětavost těch dvou ve velorexu, kterým an...