Liborův blog

Jak vyléčit fanatika (psáno bez otazníku) je poměrně útlounká knížečka, která se mi do mých pařátů dostala díky panu Katolíkovi, za což mu teď trochu opožděně děkuji... Knížečka samotná se sestává ze dvou přednášek, které pan Oz kdesi kdysi přednášel. V podstatě nám zde předkládá svůj humanisticky založený náhled na problematiku v současném Izraeli. Jeho názory jsou mi celkem blízké, jsou takové upřímné, lidské. Říká např., že problematika v Izraeli pramení z toho, že obě strany (jak Židé, tak Palestinci) mají na území nezpochybnitelné nároky, takže jsou vlastně obě v právu, což je dosti zamotaná situace, kterou pochopitelně fanatici (na obou stranách jaksi odmítají připustit). Řešení se dle pana Oze dostaví v průběhu let, kdy se zem rozdělí na Palestinskou a Židovskou. Rozdělení to jistě nebude lehké, ale jen tak lze situaci v zemi řešit. Velmi se mi líbil i názor pana Oze na podstatu bojů v Izraeli. Píše, že podstata bojů není náboženská, ale pouze majetková, ač se jistě mnohá hnutí ...

Možná jste již četli moji "donebevychvalující" recenzi na první díl skvělé adventury Syberia. Druhý díl je skoro stejný...... To by ale bylo asi velmi strohá recenze, takže raději trochu zapřemýšlím a pokusím se tu vylíčit, co mě na hře zaujalo a co nikoliv (to bude těžké). Syberia 2 začíná tam, kde první díl skončil. Kate se rozhodla následovat geniálního a dětinského vynálezce Hanse Voralberga. Hrdinové cestují vlakem (kteří řídí skvěle "strojovitý" automat Oskar), což sebou opět přináší obvyklé problémy ne nepodobné těm v "jedničce", jako je třeba natažení vláčku, či vyřešení různých obstrukcí, jež překáží v další cestě. Oproti prvnímu dílu doznala dvojka dějově lehčích změn, neboť je trochu akčnější (co se ovšem jen vyprávění děje týče, žádná Lara Croft se nekoná!) a má větší spád. Mně osobně například dostala část, ve které se Kate s Hansem nachází v klášteře a.....víc bych ale prozrazovat neměl. Grafika je skoro stejná jako minule....tedy vynikající!...

Jak já mám rád vlaky! Jedním z nich jsem před chvílí dokonce dorazil do Prahy, jelikož jimi tedy často cestuji, tak jsem dosspěl k názoru, že by nebylo zcela od věci se o nich také trochu zmínit. Tak nějak myšleno v obecné rovině, pochopitelně... Vlaky jsou mi příjemné hned z několika důvodů. Ten hlavní je, že si v nich můžete v klidu hezky číst (co já jsem už přečetl knih ve vlakových kupé....), jízda sice někdy může trochu drncat, ale to je povětšinou jednotvárné a člověk tomu brzy uvykne (a když pak jede pendolinem, tak mu tam něco chybí:-)). Další důvod spočívá v tom, že jízda vlakem představuje (až na četné výjimky) jízdu krajinou, která není nějak znetvořena silnicí, dálnicí a jinou ohavností. Koleje prostě - podle mého názoru - do přírody už tak nějak patří, hezky se tu vyjímají a hlavně - nezabírají moc místa. Pochopitelně, když jezdíte každý den vlakem tam i zpátky, tak už si tu jízdu tolik neužíváte, ale stejně...díky spolehlivosti Český drah (ač je nechci vysloveně kritizova...

Jan Keller nám ve své slavné knize z úvodu devadesátých let líčí konzumní společnost a její sebevražedné působení na této planetě. Jan Keller je osoba, ke které se nejčastějí vztahují dva postoje. Postoj odmítající jeho učení a názory a naopak postoj, jež je přijímá. Do značné míry je to tedy kniha kontroverzní. Publikace však není nijak složitá na četbu, je poměrně krátká (cca 150 stran), výstižná a kvalitně argumentující. Keller zde nastiňuje blížící se katastrofu, jež je dle něj již skoro neodvratná. Používá zde již zavedené termíny "hospodářský Sever" a "hospodářský Jih" a poukazuje na jejich vzájemný vztah, ze kterého pochopitelně více těží Sever. Pod pojmem Jih si můžeme představit takřka celou Afriku, Indonésii, či třeba Jižní Ameriku, tedy veskrze bývalé kolonie Severu. Sever již dále nemůže na svém území těžit nerostné suroviny a proto přechází na těžbu surovin z Jihu, kde je získává velmi levně (neboť Jih jednak nemá zařízení na těžbu a zpracování a také d...

…trocha nostalgie… nikoho nezabije? Lidský život je tak nějak různě dlouhý. Někdo nám tu vydrží na našem krásném světě klidně přes sto let, ale jsou i jedinci, kteří se ani živí nenarodí. Když se člověk dostane do určitého věku, kdy má pocit, že už vše podstatné z života uteklo pryč, tak začne vzpomínat. Život takového člověka se pak již neodehrává v přítomnosti s úmyslem do budoucna, ale celý vězí v minulosti, ve vzpomínkách… Tak něco podobného se mi občas stane. Když se setkám se "starými" přáteli (a to se stává docela často), tak většinou vzpomínáme na "slavné okamžiky minulosti" (což je dosti vzletný název pro pár zasutých vzpomínek, ve kterých někdo ze zúčastněných udělal cosi neskutečně trapného), úspěchy či neúspěchy. Nedávno jsem o tom diskutoval (tedy…, poslední dobou používám takové divné výrazy…diskutovat, to bych dříve neřekl…, prostě jsme jen tak "kecali"..) s jedním svým kolegou z fakulty a zjistil jsem, že jej trápí (pokud to mohu tak nazvat...

Tak já nějak nevím, proti komunistům nějaké krajní výhrady nemám, ale tady je patrné, že propagaci strany trochu nezvládají.... Pan (tuším, že se jmenuje Šimůnek) zde vyhlíží spíše jako nějaký neukojený pedofil + ta věta, jež je výstižně zakončena třemi tečkami...Hmmm.. :-)

Tma pokryla celou zemi, trochu smutno z toho je mi. Vítr studený v ulicích již vane, bůhví co se s počasím za měsíc stane. A celá Praha už šla radši spát, jen jeden Libor na blogu musí si hrát...