Liborův blog

aneb článek, z jehož názvu by měl pan E. Moravec jistě radost... Nedávno jsem v televizi (konkrétně to bylo v sobotu) shlédl nevalný výkon české fotbalové reprezentace proti Slovinsku. Jelikož hra byla bídná, tak se má pozornost nechala často rozptýlit a...opět po nějakém čase jsem si všiml pověstných vlajek ČR v hledišti. Jistě je to pro fanoušky i hráče samotné potěšující fak, když mohou svoji standardu vidět během důležitého zápasu, nicméně už před drahnou dobou někteří jedinci upozorňovali na to, že tyto vlajky tam nevisí jen tak, ale obvykle jejich bílé pole pokrývá nápis města (či obce), ze které dotyčný na fotbalové utkání vyrazil. Bezesporu je hezké, že se lidé takto hlásí ke svým národním symbolům, neměli bychom ale rovněž zapomínat na to, že přidáním tohoto nápisu na vlajku pak dochází de facto k hanobení tohoto státního symbolu... Je tomu skutečně tak? Jak to působí třeba na vás? Vidět naši vlajku s nápisem např. Říčany v bílém poli? Vnímáte to jako hanobení, či nikoliv? Och...

Milenec je zajímavý film, který natočil francouzský režisér J. J. Annaud (Medvědi, Nepřítel před branami,...). Jedná se o filmovou adaptaci známého románu francouzské spisovatelky Marguerite Duras. Román je v zásadě autobiografický, což je jen dobře. Stárnoucí spisovatelka (mimochodem, zemřela na rakovinu v roce 1996) vzpomíná ve svém vyprávění na dobu, kdy ji bylo sladkých patnáct (a půl....) a čirou náhodou potkala v automobilu jednoho čínského boháče, který ji ihned zaujal. Jenže, je to co mezi nimi vzniklo skutečně láskou nebo jen touhou uniknout z příšerného života, či snad jen čirá vypočítavost? Film vám na tuto otázku odpověď dá, ale nebojte, nic překvapivého se konat nebude. Předně musím říci, že Milenec není filmem, který by vás dostal nějakým úžasným příběhem, či dokonale zvolenou hudbou. Uspokojivé tu jsou exteriéry (obzvláště pro nás středoevropany), ale to co skutečně hraje prim je herecký výkon Jane March v titulní roli a vynikající kamera, jež často zabírá scénu z nezvyk...

- Tak nám padla vláda. - Kerej Vláďa, paní Milerová? Já znám dva. Jeden je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě dalšího, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda. Snad se pan Hašek neurazí...

Kouzelná zkratka VHS ve mně v dobách mého dětství vyvolávala rozličné představy. Viděl jsem u mnoha svých známých pověstný video-přehrávač (později i video-rekordér) a byl jsem z něj zcela unesen. Když jsem se nakonec někde doslechl i o videohrách, tak jsem si bláhově představoval, že to jsou nějaké hry, které jsou implicitně obsaženy ve videorekordéru....no, nesmějte se, byl jsem malý chlapec... V podstatě - abych byl zcela upřímný - tak náš první (a zároveň poslední) videorekordér (pořízení za cca 8000 kč v Hostomicích v roce 1994) značky Aiwa v sobě obsahoval nádhernou logickou hru s názvem - "jak nastavit automatické časové spouštění". Ach....vzpomínky se hrnou..., kolik jen filmů jsem si v nočních hodinách nahrál na prázdné vhs kazety, namátkou si pamatuji na jakýsi pochybný horor Inferno z italské produkce, či na rozličné díly Noční můry v Elm Street (ano, měl jsem hodně rád horory...). Prostě a jednoduše - náš stařičký a léta již nepoužívaný videorekordér je pro mě zdr...

Betonová zahrada je filmovým přepisem známého románu I McEwana. Nic více, ale také nic méně. Kdo zná román nebude patrne ničím překvapen. Kdo nikoliv, bude překvapen velice, protože "Betonka" (jak jsem film překřtil) je dosti úchylnou - ale správně úchylnou - záležitostí, která má přesto dobrou atmosféru a nepustí vás z a) kina b) monitoru c) obrazovky televizoru (nehodící se škrtněte) dokud film neskončí. Ano, Betonka je šokující film, který je plný scén, jež by mnoho lidí označilo přinejmením za nechutné - pohřbívání mrtvé matky, souložící sourozenecká dvojice, erotické sny mladého Jacka a jeho následné sebeprznění (ano, krásné to české slovo) mohou leckoho odradit (a naopak leckoho nalákat...), ale ve filmu nejsou samoúčelně. Smysl filmu (a samozřejmě také knihy) je v něčem trochu jiném. Děti jsou jen těžko zvládatelná stvoření, odmlouvají, jsou líné a vůbec se jim nechce doma pomáhat s takovými bohulibými aktivitami, jako je třeba vybetonování zahrady. Vůbec beton má ve f...

Röyksopp - hudební mistři z Norska, kteří svět do této doby obdařili třemi řadovými alby. Jejich první deska s názvem "Melody AM" z roku 2001 na mě osobně silně zapůsobila. Typický "norský zvuk" plný ambientně elektronických melodií je dosti vytříbený a nádherně se poslouchá. I když druhá deska s názvem "The Understanding" nebyla kdovíjakým zázrakem, tak třetí album (vyjde 23. března 2009) se mi moc líbilo. Už první skladba ("Happy up here") nasazuje laťku velmi vysoko díky své repetetivní, podmaňující melodii. Některé skladby jsou poměrně svižné a zcela beze studu si zaslouží přívlastek "taneční". Jedná se například "Tricky Tricky" s vokálem od Karin Dreijer-Andersson, či "The Girl and the Robot". Tvorba Röyksopp je celkově dosti rozmanitá a pestrá. Nepřekvapí pak tedy, když tu najdete i dost "klidných kousků", jedná se třeba o "Vision One" nebo o "Silver Cruiser" - což je zajímavá inst...

Co je to zlo? Nepřítomnost dobra? Je zlo smrt? (A dobro pak život?). A co když zlo není nic jiného než jen hloupost - ubohá, prostá, primitivní hloupost?