Liborův blog

Nevíte koho volit v nadcházejících volbách? Snadná (na první pohled) pomoc, zkuste tento odkaz. http://kohovolit.eu/cs Tak co Vám vyšlo? U mě to bylo trochu překvapení (které si ale raději nechám pro sebe :-)).

Tak se v naší zemi pomalu stává jistým národním folklorem házení vajíček na čelní představitele sociální demokracie. Někdo by řekl, "proti gustu žádný dišputát". Někde se hází boty, jinde vejce. Dokáži pochopit, že někdo skutečně předsedu soc dem v lásce patrně nemá. Ano, takových lidí je bezesporu hodně (např. mezi mladou generací má tento pán podporu asi jen 18% - jak uvádí STEM). Otázkou však zůstává, zda je tato forma protestu (tedy házení vajíček na Paroubka) skutečně formou vhodnou. Domnívám se, že nikoliv. Když se tato událost stala poprvé, bylo to možno snad ještě bráti jakožto výraz recese, nicméně s přibývající četnosti mi to vše připadá tak trochu trapné. Kdo jsou ti mladí lidé, kteří vrhají vajíčka proti osobám z čssd? Touto otázkou se zabývaly dnešní Lidové noviny. Odpověď? Vesměs se jedná o jedince, kteří mají výhrady vůči Paroubkovi jakožto osobě. Nejvíce se objevovaly "argumenty" typu "Paroubek je blbec" a výtky směřující k CzechTeku 2005, ...

Mlčení Lorny je belgickým snímkem režiserského tandemu Dardenne a Dardenne. Žánrově se jedná o sociální drama ze současné Belgie, kde získání občanství je prostředkem ke zbohatnutí. Film nabízí otázku, kam až je možno zajít a kde jsou mravní hranice. Není to však snímek který by se snažil nějak moralizovat. Jeho hodnota je především v umělecké rovině. Dalo by se říci, že se jedná o film poměrně minimalistický. Herců (těch skutečně pro film důležitých) tu nenajdete zrovna mnoho. Hudba zde takřka není - což mi začalo ale vadit až ke konci snímku (který mimochodem končí velmi zvláštně). Kamera rozhodně není statická, čas od času se pohybuje celkem roztřeseně. Stručně řečeno, film má všechny atributy nezávislého snímku. V hlavní roli Lorny se představila Arta Dobroshi a zhostila se ji celkem dobře. Jedinou výtku bych měl spíše k tvůrcům, a to ohledně jejího jazyka. Francouzština, kterou Lorna hovořila, mi přišla až moc kvaltiní. Rozhodně příliš na člověka, který přišel odněkud z Albánie. P...

Cesta z Prahy do mé vísky je leckdy nudná. Dnes bych ji ale za nudnou mohl označit jen stěží. Po několika minutách jízdy se náš vlak totiž dostal do prudké kolize s nepříjemně ležícím stromem. Rána to byla vskutku veliká. Nikdo moc nevěděl co se vlastně děje. Vlak zastavil a já začal v duchu proklínat osud, neboť jsem krom svého obligátně těžkého baťohu vlekl také dárek pro svoji mamku - sedačku pro zahrádkáře. Náklad to nebyl zrovna lehký... Po několika minutách čekání začal z přední části vlaku přicházet nepříjemný dým, který nevěštil rozhodně nic dobrého. Pan průvodčí nařídil opuštění vlaku, což bylo jen moudré rozhodnutí, neboť vlak začal po chvíli hořet... Poté jsme byli poučeni, že se máme vrátit o několik set metrů zpátky do jedné vlakové stanice, kde měl přijet náhradní autobusový spoj. Želbohu, příchozí autobusy byly vše možné, jen ne prázdné. Pokud jsem dosud neznal přesný význam slova "přelidněno", tak dnes tomu tak již je. Naštěstí jsem obvolal jednoho aktivního č...

Již 66 let je tomu, co se fotbalové Slavii podařilo obhájit mistrovský titul v českém fotbale. Doba se mění, název naší top soutěže rovněž (a koneckonců i název sešívaného klubu), ale titul je stále stejně hodnotný. Tehdy před těmi lety hrávala Slavia velmi kvalitní fotbal. V sezoně 1942-1943 dokázali rozprášit tehdejší Bohemians 11:1. V sestavě tehdy zářili borci jmen zvučných, a to Kopecký, Bradáč a slavný Bican. Radost z úspěchu však nutně musel kalit fakt reality druhé světové války a s tím související nedostatek všeho možného. Podobného neduchu jsme dnes díkybohu prosti, a proto si všichni fanoušci fotbalové Slavie mohou úspěch užít plnými doušky. Jaká je kontinuita dnešní Slavie s tou z dob socialismu, protektorátu, první republiky, či ještě starého C. a K. mocnářství? Názvy soutěží se měnily, pravidla doznala jistých změn (například to o střídání hráčů), hráči z nejstarší generace jsou již všichni mrtvi. Přesto však stále "cosi" zůstává. Jakási nehmotná podstata. Duše ...

Chovám jisté nostalgicky kladné emoce k prodejnám potravin COOP (nástupce legendární Jednoty). Pokud si mohu zvolit mezi návštěvou této prodejny a návštěvou prodejny jiné značky, tak obvykle volím COOP. K údivu mnohých. Proč? Nevím... Ale někdy mi přijde, že lidé v COOP zákazníkům doslova háží klacky pod nohy. Regály prodejen v porovnání s konkurencí někdy trochu zejí prázdnotou a sortiment je dosti slabý. To vše by ale šlo překousnout. Jednu věc ale jaksi překonat nemohu. Co jen mají znamenat ta neprůhledná okna všech poboček COOP (viz foto)?!!! Vždyť takto jsou přece sami proti sobě.. To se snad za interiér své firmy stydí? Ale do COOP budu asi chodit stále dál. Drží mě u toho ale už jen ten samý pocit, který mi brání vyhodit stará čísla časopisu Čtyřlístek (mimochodem, jistě jste zaznamenali, že Piňda a spol. slaví výročí!).

Ivetka a hora je zajímavý dokument z loňského roku, který připravila brněnská skupina české televize - v čele s Vítem Janečkem. Pojednává o událostech, které se staly v letech 1990-95 ve východoslovenské vsi Litmanová několika malým dětem. Tyto děti se při hře v přírodě ukryly v malé chaloupce na hoře Zvir poté, co z okolí slyšeli velmi prapodivné zvuky. V chatce se jim pak zjevila Panna Maria. Zjevení se opakovala až do roku 1995. Velmi se mi na dokumentu zamlouvalo to, že autoři se nesnaží exektně pátrat po tom, zda zjevení skutečně nastalo, či zda Ivetka s její kamarádkou lžou, či že snad podlehly halucinacím. V podstatě celý zázrak na hoře tu je trochu upozaděn a do popředí se dostává sama aktérka - Iveta, dříve malé děcko, dnes třicetiletá, zralá žena. Není to tedy ani tak film o zázraku v Litmanové (na který má koneckonců i dnes mnoho církevních představitelů svůj vlastní pohled), ale spíše se jedná o portrét Ivetky a o jakési stigma "vizionářky", které si musela sebou ...