Liborův blog

 ... aneb není western jako western. Ano, i když je tento film řazen do oné westernové kategorie, tak rozhodně nečekejte klasické žánrové propriety. Samotné prostředí divokého západu zde působí spíše jako kulisa pro příběh, který se zaobírá ženskou emancipací, náboženským fundamentalismem a šovinismem.  Hlavní hrdinkou je Liz, žena která je porodní asistentkou, což ji trochu komplikuje fakt, že nemůže hovořit a domlouvá se znakovou řečí. Její relativně poklidný život s milujícím manželem a 2 dětmi naruší příchod zvláštně vyhlížejícího kazatele. Co na filmu zaujme na první dobrou je jeho rozdělení do 4 kapitol s jasným odkazem na biblické knihy. Děj je navíc představován nelineárně, ale není to na úkor srozumitelnosti. V podstatě se tím příběh stává zajímavějším, divák je dychtivější rozuzlení. Sledování to však není není úplně snadné, ne kvůli pochopení, ale spíše s odkazem na zobrazené násilí. Občas - zejména ke konci - jsem si říkal, že toto je už trochu moc. Jedná se o mužs...

 Můžete si říci, že rok 2021 nestál za nic, covid a tak vůbec... a máte vlastně i pravdu. Je tu však i hudba, která leckdy dokáže prosvítit temná období, když už tedy nic jiného.  Opět připomínám, že výběr tří desek je jako předchozí léta značně subjektivní a tak je třeba k němu i přistupovat. Goat Girl  On All Fours Post punkové Got Girl vrhli světu zajímavou desku plnou podmanivých melodií a zajímavých textů. Pro mě velké (pozitivní) překvapení. Altin Gun - Yol (omlouvám se za tu transkripci) Holandští Altin Gun s tureckými kořeny byli v roce 2021 celkem hudebně produktivní. Jejich psychedelický návrat do let sedmdesátých byl moc příjemným výletem. Django Django - Glowing in the Dark Tato deska spatřila světlo světa před necelým rokem a více než cokoli jiného připomíná dobře vyladěné album tvůrců, kteří už zkrátka "vědí". Deska zároveň boří hranice mezi žánry (šedesátkový pop-rock, krautrock, atd.) a to vše umně míchá dohromady.

  Americký seriál Chapelwaite je inspirován povídkou Stephena Kinga "Prokletí Jeruzalémské", k níž mám blízkou osobní vazbu, neboť je to pravděpodobně první věc, kterou jsem od známého mistra hrůzy vůbec kdy četl (bylo to někdy v polovině devadesátých let ve sbírce povídek Noční směna). Už tehdy mě z příběhu příjemně mrazilo v zádech a říkal jsem si, že onen příběh v dopisech by si zasloužil filmové zpracování. Nejedná se pochopitelně o převod do filmové podoby naprosto věrný předloze, ale tak už to bývá a často je to ku prospěchu věci, protože literární a filmové vyprávění jsou trochu jiné "sporty". Základ je však zachován, takže tu máme rok 1850 a rozháraného pana Boona, kterému do klína spadlo trochu nečekané dědictví v podobě domu s názvem Chapelwaite poté, co druhá část rodiny, s níž se ta jeho po dlouhou dobu nestýkala, kompletně vymřela. Jak už to ale také bývá, není smrt jako smrt, že.... Příběh je o to zajímavější, minimálně tedy pro mě, protože je zasazen ...

  Nizozemská skupina Altin Gun má svůj původ ve věhlasném Amsterdamu, nicméně už po poslechu jedné jejich skladby je patrné, že inspirační zdroje čerpá odněkud více na východ. Konkrétně se jedná o Turecko, kde má velká část skupiny své kořeny. Rovněž vokály (o něž se stará Erdinc Ecevit a Merve Dasdemir - omlouvám se za tu transkripci) jsou v turečtině, což zní docela zajímavě i s přihlédnutím k tomu, že je dost těžké zjistit o čem že to vlastně pějí. Hudebně jsou však jejich desky (ano, už jich mají na kontě několik, letos hned 2....) velmi zajímavé. Dovolím si tvrdit, že do povědomí veřejnosti se prosadili v roce 2019 albem Gece. Po chvilce poslechu se určitě nejednomu posluchači vybaví slovní spojení "turecký psychedelický rock". Skutečně, měl jsem často dojem, že jsem se dostal do alternativní reality Turecka let sedmdesátých, do éry širokých kalhot a psychedelických prožitků. Ony i ty obaly desek hovoří dost výstižně... Do toho si přidejte silný vliv new wave, trochu sur...

  Vojska s hákovým křížem se soustředí na východní frontu, jejich obávané tanky právě uzavřely další kampaň a vojevůdce nacistů by si mohl spokojeně mnout knír, kdyby tedy nebylo Pacifiku, kde loďstvo Spojenců v posledním tahu získalo výraznou převahu nasazením obávaného admirála. Nu což, třeba se podaří nalosovat si tu atomovku… I takto nějak může vypadat partie ve společenské hře Blitzkrieg!, která se u nás prodává v krabici dohromady s rozšířením Nippon. Jedná se o hru, která je určena primárně pro dva hráče. Hrát ji můžete i sami v sólo módu, nicméně to ani zdaleka není taková zábava jako proti živému protivníkovi. Princip hry je přitom dost jednoduchý a pravidla lze vysvětlit i neortodoxním hráčům za pár minut. Hrací plocha je rozdělena na 5 válčišť (Afrika, Pacifik,…) z nichž každé obsahuje několik kampaní. Samotná kampaň poté sestává z několika herních polí s různými symboly. Vložením svého žetonku s jednotkou na herní pole ak...

 On All Fours je druhou deskou této londýnské post-punkové skupiny. Nutno dodat, že deskou pozornost určitě zasluhující. Pokud vás zaujme podivný název kapely (plus fakt, že se prakticky jedná o samé ženy), tak za tím nemusíte hledat nic hanlivého. Jméno vzniklo podle - dnes už zesnulého - komika W. M. Hickse a jeho postavy "Goat Boy". Jedná se také o skupinu, kde se vyplatí poslouchat pozorně texty. Už v úvodní skladbě "Pest" (škůdce) se hovoří o tom, že by bylo docela fajn přestat hledat obětního beránka pro příčinu rozličných nezdarů a nebylo by zároveň od věci občas se podívat i do svého svědomí, protože "you are one of those pests" (vztáhnuto na klimatickou změnu - které se věnuje i skladba "The Crack", světovou chudobu, apod.). Neméně zajímavá je i skladba "Anxiety Feels", kde se dozvídáme o potýkání se s duševním zdravím v podobě panických atak u jedné z členek skupiny (Ellie Rose Davies) v podobě fantastického vokálu zasazeného ...

 Na břehu je poměrně známý film (minimálně mezi milovníky starších sci-fi snímků), který se v roce 2000 dočkal své předělávky (která je barevná, což ovšem u snímků orientujících se na post-apokalyptické téma není vždy výhra). Film je to prý také docela vlivný (údajně něco z něj inspirovalo i legendární počítačovou hru Fallout) a hrají tam zajímaví herci. To není úplně špatná pozvánka na sledování... Byla by však chyba představovat si film jako nějaké šílené post-apo ve stylu Šíleného Maxe, to je patrné už z traileru z roku 1959. Nicméně určitá míra mrazivého dopadu je přítomna prakticky od začátku a pranic ji nekazí trochu na nervy lezoucí neustále hrající song "Waltzing Matilda".  Svět se zde propadl do katastrofy jaderné války (bůhví proč vlastně začala), jedinou částí, kde ještě žijí lidé, je vzdálená Austrálie (a možná Nový Zéland?), kde se řeší co dál.  Trochu mě zarazil bohorovný klid obyvatel Austrálie, kteří velmi disciplinovaně přesedlali z aut (není benzín) na k...