Liborův blog

Iniciativa "Ne základnám" plánovala na pondělí uskutečnění demonstrace v centru hlavního města (tj. Praha) demonstraci proti připravované radarové základně u obce Jince (kteréžto znám velice dobře, neb bydlím jen 6 km od nich). Demonstrace se však neuskuteční, neboť ji zakázal Magistrát HMP. Odůvodnění? Demonstrace by mohla narušit dopravní situace v centru města (měla se konat od 18 hod)... Já osobně s umístěním radarové či raketové základny nesouhlasím. Domnívám se, že by tato skutečnost měla pro zemi (i pro region - jehož jsem součástí) spíše negativní dopad. Jsem spíše zastáncem politiky internacionalismu než intervencionalismu (ke kterému USA dlouhodobě směřovaly). Případný radar by se snadno mohl stát terčem útoku, navíc radar jako takový tu není kvůli ochraně území ČR, ale kvůli zmapování příp. útoků na USA. Nejedná se o radar NATO, ke kterým jsme nějak smluvně vázáni, ale čistě jen o radar USA, což sice jsou v mnoha ohledech naši spojenci, ale žádná smlouva o spoluprá...

Tak nám konečně po dlouhé době napadlo něco sněhu, což jistě mnozí z nás kvitují s nadšením. Proč také ne. Už si ani nepamatuji, kdy naposled má očka vyděla tolik sněhu. Loni to rozhodně nebylo... První den co napadl sníh jsem šel s kamarádem venčit jeho psa někam za naše město a bylo příjemné sledovat jak i "němá tvář" má radost z bílé nadílky. Nicméně i na sněhu je mnoho negativ...např. včera jsem musel vlákem do Prahy a díky sněhové nadílce jsem cestu jež normálně trvá 70 minut jel asi 3 hodiny. To člověka nepotěší, obzvláště když spěchá...naštěstí se nejednalo o zkoušku (tu jsem mimochodem úspěšně skládal dnes - musím se trochu pochlubit). Další potíž je, že ve sněhu se velmi obtížně chodí, takže musíte pomocí rozličných nástrojů uvolnit cestu ke svému domečku, což je také nepříjemné, neb venku panuje celkem zima (a cesta se za chvíli zase zanese - protože ta bílá neřest neustále padá z nebe). To mi připomíná...když jsem byl malý chlapec (dávno již tomu), tak mi pochopite...

I look down on this beautiful planet and at last I have found paradise Poslední deska skupiny Faithless je možná skutečně jejich deskou poslední (i když něco podobného se tvrdilo i u OUTROSPECTIVE), zvuk na All new arrivals je o něco pomalejší a více trip-hopově zabarvený než na jejich předchozích počinech a deska obecně také více drží "pohromadě". Obsahuje celkem 11 skladeb, na kterých se vystřídala řada více či méně známých hostů v oblasti vokálů (např. Dido). Jak již jsem se zmínil výše, skladby jsou v pomalém tempu, jedinou výjimkou je jednak závěr "I hope" a poslední track "Emergency", i když tam také člověk dlouho očekává připravovaný nástup rychlejšího beatu, který se však nakonec nekoná. Skladby jsou však skvělé, plné zajímavých zvuků. Jediné, co bych albu vytkl je takové zvláštní dětské žvatlání, jež se objevuje na začátcích některých skladeb, ale i to se dá vcelku přežít (vliv rodičovství?). Desku All new arrivals prostupuje i několik závažných t...

Je snad jen taková věta hezká, která každý trouba nahlas tleská?

Na vyplození těchto písmenek měl vliv včerejšek, kdy rodiče domů přinesly dvd se záznamy svatby blízkých rodinných příslušníků, které jsem se též účastnil (v roli hosta - samozřejmě:-)). K podobným projekcím (viz taneční, maturitní plesy a audiovizuální záznamy z nich) moc kladný vztah nemám. Tyto nahrávky jsou povětšinou velmi zdlouhavé a pro nezasvěceného člověka mají minimální výpovědní hodnotu... Nicméně jsem se zachoval jako slušný člověk a vše pečlivě shlédl. Napadlo mě, jaký je asi osud takovýchto technických nosičů vzpomínek. Jistě, jsou lidé, kteří si je pouští každý týden, ale většině jedinců stačí 1x a pak až když přijde nějaká návštěva, která ještě projekcí "postižena" nebyla a... jinak nic. Nosič záznamu (VHS, dnes DVD, co příště?) leží na poličce a trpělivě čeká, až jej někdo použije. Co však např. záznamy svateb manželství, která se po čase rozvedla? Co s takovými záznamy? Obřadně za zvuků hudby a tance spálit? Koukat se na takové věci je extrémní formou nostal...

Zajímavý film, nikdy předtím jsem o něm neslyšel a tak první co mě na něm upoutalo bylo jeho "vzhledové" zpracování. Film byl nejspíše natočen klasicky - tedy normálně s herci - pak se ale záběry nechaly prohnat výpočetními mašinkami, ty ponechaly pouze obrysy a linie zvýraznily a zbytek doplnily jakoby comixovou kresbou - úžasné, nicméně pro převyprávění děje i velmi vhodné. Celý příběh je o skupince lidí závislých na tzv. "déčku", což je jakási blíže nespecifikovaná halucinogenní droga. Režie se ujal Rich Linklater a do hlavních rolí obsadil herce jako Keanu Reeves či Robert Downey Jr., Woody Harrelson a W. Ryder. Zajímavé, že? Jistě se těšíte až své filmové "miláčky" uvidíte animované…. Hlavní hrdina Bob Arctor (Reeves) vede cosi jako dvojí život - jednak je člen "tlupy" závisláků na D, ale také působí ve vyšetřovatelském týmu, který se snaží proti výše uvedeným působit. Bob v práci používá převlek, kterým na sobě neustále může měnit lidské tv...

Nemám nic proti prostředkům městské hromadné dopravy, ale...cesta s nimi je někdy velice jednotvárná (ten hrozný pohled na tunely metra), včera jsem se tedy rozhodl udělat i něco pro své tělo a putovat tedy pěšky. Vzal jsem to hezky z Anděla přes Palackého náměstí až dolů na Braník. Je až s podivem kolik toho člověk takhle spatří, velké množství drobností, které byste jinak při jízdě tramvají snadno přehlédly (např. chátrající základy Yacht clubu a zajímavé názvy kotvících či vysících lodí). Takový Vyšehrad při zapadajícím slunku také nevypadá špatně. Ani bych nevěřil kolik lidí se tak prochází po nábřeží. Viděl jsem nějakého starého pána - nejspíše se svým vnukem - kterak krmí labutě (ano, po Vltavě plují labutě!) a do toho drnčí po železničním mostě právě projíždějící vlak. Město má tak své neopakovatelné kouzlo. Nicméně musím připustit, že mě trochu bolely nohy (dle mých výpočtů to sice není nějak dlouhá procházka - cca 5 - 6 km). Během cesty jsem ještě stačil poslechnout album Surr...