Liborův blog

Snídaně u Tiffanyho je slavným filmem, ve kterém naplno zazářila herecká hvězda A. Hepburn. Pokud jste o tomto snímku nikdy neslyšeli, tak jste patrně posledních několik let strávili službou u Jupiterské důlní společnosti :-). Ale vážně. Podle mého názoru Snídaně zase až tak dobrým filmem (jak často bývá označován) není. Rozhodně to není snímek špatný, ale že bych jej zařadil do zlaté pokladnice kinematografie, tak...to bych se musel tedy hodně dlouho rozmýšlet. Hlavní hrdinkou je mladá dáma Holly (Hepburn), která si žije svůj "dolce vita" v newyorském bytě. Pořádá večírky, provokuje svého souseda - Japonce - svádí muže. To vše proto, aby si život náležitě užila. V okamžiku když ale potká mladého spisovatele Paula se vše změní, a to od základů. Film Snídaně u Tiffanyho je znám především díky velmi charizmatické herečce Audrey Hepburn, která dodala snímku potřebný šmrnc a eleganci. Nepředstavujte si její postavu ale jako mladou, emancipovanou, inteligentní dámu. V zásadě se je...

Jídlo je jedním z důležitých aspektů našeho života. Jídlo je nutné k přežití, i když v našich současných podmínkách se spíše stalo prostředkem k zábavě, požitkářství. Jen málokdy cítíme hlad (pokud tak dobrovolně nechceme). Je tedy asi nasnadě nastolit si otázku, zda to, co jíme, je skutečně dobré. Nedávné výzkumy potvrdily, že naše populace nebývalé úspěšně tloustne. Jako Češi jsme dokonce "světové jedničky" v rakovině tlustého střeva. Souvislost mezi stravou a tímot "prvenstvím" je jistě více než zřejmá. Zamýšlíte se nad svým jídelníčkem? U mě osobně byly časy, kdy byla jistá šetrnost na prvním místě. Bylo mi trochu líto vyhazovat velké sumy peněz za stravu, která stejně za 5 minut skončí v bříšku a následně...no víte kde. Vedla pizza z Tesca (za 20 kč), která ale více než pizzu připomínala takový nafouklý koláč :-), a čínské polévky, které jednou v tescu prodávaly za neuvěřitelných 1,90. Připočteme-li si k tomu tehdejší akci na rohlík za 50 halířů... Dostanete sk...

Je jeden velmi pádný důvod proč mám rád historii, a to ten, že i o poměrně známých událostech se můžete dovídat stále nové a nové informace a v závislosti na dostupnosti zdrojů jít takřka tak do hloubky jak jen chcete. V zásadě to přináší poznatek, že nikdo se v historii zcela vyznat nemůže, neboť už je tak obsáhlá a našlapaná, takže to náš mozek není sto zvládnout. Jaké byly průměrné srážky v Paříži v roce 1900? Jak se jmenovala první Japonka trvaleji žijící na našem území? Či,...kdo to byl Walther von Seydlitz? První otázku vám nezodpovím (nevím ji, ale asi by nebyl problém si ji někde vyhledat), druhou ano (byla to madam Mitsuko) a třetí bych rád také, neboť osud tohoto pána, to je námět na román! Seydlitz (vlevo) pocházel z aristokratické pruské rodiny. Během druhé světové války byl povýšen do funkce generála díky prolomení obležení (roku 1942) na jih od Leningradu. Paradoxní je, že jeho oponentem v té bitvě byl tehdy ještě sovětský velitel Andrey Vlasov. Hoši si však role brzy vzá...

Britská skupina Radiohead patří mezi mé oblíbené kapely již pěknou řádku let. Poprvé jsem jejich sladce depresivní skladby slyšel někdy v roce 1997 v souvislosti s vydáním přelomové desky OK Computer. Mým nejoblíbenějším albem je asi deska KID A, i když musím uznat, že každé album těchto hochů z Oxfordu je jakousi malou hudební událostí. Na koncert jsem se pochopitelně těšil. Vyrazil jsem na něj společně s Pierrem. Předkapelou byli němečtí Moderate, kteří vzešli z dřívějšího projetu Apparate. Jejich minimal techno bylo příjemné a poslouchatelné. Minimálně stejně tak jako deska, která se mi rovněž líbila. Samotní Radiohead si s vystoupením dávali poměrně na čas, jejich nástup však byl dostatečnou satisfakcí. Zahráli skladby v podstatě ze všech svých desek a došlo i na moji oblíbenou Idioteque z alba KID A. Nejvíce se mi však líbila skladba Exit music z desky OK Computer, neboť jsem skutečně nečekal, že tuto klidnou, tesknou píseň zahrají. Živé předvedení však bylo dechberoucí, bez přehá...

The Lodger - čily Podnájemník - je filmem, o kterém jsem nic nevěděl. Během sledování se mi však na něm stále cosi nelíbilo, což mě silně znepokojovalo. Ta hudba,...zní to jako z Psycha, ale potřebný efekt to nemá. Kamera, přibližování stěn...to vše vypadá jako z Vertiga. Psycho, Vertigo. Možná dva nejlepší filmy, které natočil A. Hitchcock. Ano, jsme na správné stopě. Film The Lodger je pouhým "rýmejkem" filmu A. Hitchcocka ze čtyřicátých let. Původní film jsem neviděl, tak nemohu posoudit to, do jaké míry se jej tato verze z roku 2009 drží. Zápletka vypadá zajímavě, ale její ztvárnění je zoufalé průměrné. Režisér David Ondaatje prostě není Hitchcok a nemá ten tolik potřebný smysl pro detailní záběry a jemné nuance filmu. Některé hry filmu jsou až příliš průhledné a očekávané finále jež má gradovat se jaksi nedostavuje. Něco k příběhu. Množí se vraždy. Dvojice detektivů (zkušený a nezkušený, kteří se nemají klasicky klišoidně zprvu rádi...) pátrají po vrahovy, který se až ná...

Včera jsem se vypravil do matičky Prahy s poměrně jasným úmyslem - shlédnout klání Evropské ligy ve fotbalu mezi Slavií Praha a Červenou hvězdou Bělehrad a slovy českého mýtického hrdiny - pana Josefa Švejka - si zakřičet, "Na Bělehrád!!!". Poměrně nejasně a de facto i celkem náhodně mi do toho vstoupila nečekaná (ale o to příjemnější) kulturní vložka v podobě prohlídky kostela Sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ano, jedná se o TEN slavný kostel, v jehož útrobách zemřelo celkem sedm československých parašutistů. Kniha potřísněná krví. Tady přímou tečou dějiny. Místo je to tedy významné a musím připustit, že i po těch letech je ze zdí dole cítit silná atmosféra. Dnes je tam přítomna skromná výstava s cca půlhodinovým snímkem popisujícím události okolo skupiny Anthropid, vraždy zastupujícího říšského protektora, apod. Vstupné činí 60 kč, ale pro držitele karet ISIC a ITIC jen polovinu. Bezesporu zajímavé místo, které mohu doporučit k výletu. Návštěva fotbalového utkání tak...

Člověk by měl být hrdý na své jméno. Koneckonců je to jedna z mála věcí jež vám zůstanou, když vás o vše ostatní okradou (chmurné vyhlídky, což?). Asi nejslavnějším nositelem mého jména byl papež Liberius, který působil ve 4. století našeho letopočtu. Do dějin se nezapsal žádnými velkými heroickými činy, naopak, stal se dokonce prvním papežem, který nebyl po své smrti kanonizován. Jakožto rodilý Říman - hle! - je úzce spjat s dnešním kostelem Santa Maria Maggiore, neboť jej - respektive ten kostel, který tam stával dříve - nechal vystavět podle toho, že na onom místě 5. srpna sněžilo. Zajímavé. Ovšem zde výčet slavných nekončí. Povinnost velí zmínit ještě Liberia - preatoriánského prefekta, který žil v dnešní Itálii v 6. století. Jeho život asi nebyl zprvu nic moc, neboť sám - jakožto děcko - zažil posledního římského císaře - Romula Augusta a s ním spojený i definitivní pád římské říše, nicméně Liberius (celým jménem Petrus Marcellinus Felix Liberius) si později pěkně "rozjel...