Liborův blog

Jsou lidé, kteří si při četbě knih danou skončenou stránku vůbec nezakládají, jednoduše si její číslo pamatují. Obdivuhodné. Jsou ale i lidé, kteří si namísto pořízení vhodné záložky natrhávají stránky, či přehýbají jejich rohy. To už není obdivuhodné. Jednou se mi stalo, že jsem někomu půjčil knihu a ona se mi vrátila v takto natrhaném, zohybaném stavu. Kulturní barbarství, které snad předčí jen absence The Doors na festivalu Woodstock :-). Dříve jsem hodně používal záložky, které se v tehdejším Československu prodávaly skoro všude. Asi je budete znát. Byly takové lesklé a na svém povrchu měly několik obrázků všeho možného, například zvířat, ale třeba i hrdinů filmu Vinnetou. Několik jich ještě mám doma, ale bohužel už nevím přesně kde :-(. Stejně jako se říká, že pes je nejlepší přítel člověka, tak právě záložka pro mě představuje nejlepšího přítele čtenáře. Představte si jen do kolika různých knih se taková záložka podívá, pokud ji máte už náležitě dlouhou dobu. Ta by mohla vyprávět...

Václav Kaplický je celkem známý český autor, který se ve svých románech zabýval historickou tematikou, zvláště pak husitským hnutím. Paradoxně je ale asi nejvíce znám za své dílo "Kladivo na čarodějnice", které se v roce 1969 dostalo rovněž velmi úspěšné filmové adaptace. Kniha "Nalezeno právem" se odehrává na sklonku 17. století v okolí Olomouce. Autor se podobně jako u "kladiva" inspiroval skutečnou událostí, kterou na základě rozličných soudních protokolů přetvořil do podoby čtivého románu. Podstata příběhu se točí okolo Roziny Kaiserové, což je mladá dívenka z Rakous, jež se vydává do dalekého Krnova za svým milým. Nikde se dlouho nezdrží, po několika málo dnech si vždy sebere svých "pět švestek" a jde zase o dům dále, jen aby se přiblížila milovanému Krnovu. Do jejího života je ale proti své vůli zapleten židovský vinopalník Rafael, u něhož chvílí rovněž pracuje. Jelikož nebohá Rozina odejde bez nějaké zprávy, tak je Rafael (rovněž by u něj ...

Houbaření je moc fajn koníček. Dalo by se říci, že dokonce i typicky český koníček. Letošní sezóna se "houbově" docela vydařila a navzdory tomu, že jsem do našich lesů za účelem sběru těchto mykoidních věciček vyrazil jen dvakrát, tak jsem si vždy odnášel úrodu vskutku požehnanou. Nejsem ovšem žádný Smotlacha, takže při sběru hub se raději řídím, vždy zásadou - "neznáš, nesbíráš". Rozhodně bych nerad dopadl jako ta rodina z okolí Kroměříže, jejíž členové snědli muchomůrku zelenou. Mám dojem, že celá rodina se nakonec zachránila, nicméně pokud si pamatuji, tak úmrtnost po požití této houby je asi 25% (v dřívějších časech to bylo jistě číslo o něco horší, snad se dokonce říká, že na otravu po této houbě skonal i císař Karel VI.). O houbaření se také mluví jako o českém národním sportu. Jak by také ne, když naprostá většina obyvatel ČR vyrazí minimálně jednou za rok houby sbírat do lesů, nicméně docela zdatní jsou v tomto oboru i pobaltské země, Rusko a tu a tam i obla...

Jak už napovídá název této slovenské partičky z Trenčína, tak se jedná o velmi sebevědomý projekt, za nímž stojí dvě odvážná děvčata, která se rozhodně nebojí vystoupit na pódium a předvést svojí verzi toho, čemu osobně říkám "americká devadesátková indie kytarovka". Vím, trochu kostrbatý termín, ale zase docela výstižný. Český divák se o tom koneckonců mohl cca před rokem přesvědčit i v pořadu "Ladí, neladí", kde skupina vystoupila. Jejich hudba rozhodně není marná, byť je z ní na první poslech zcela jasně patrno co že to děvčata mají za zdroj své inspirace. V podstatě to ale rozhodně není na škodu, protože už po několika prvních taktech úvodní skladby "Hello" si podstatná většina fanoušků "devadesátkových kytarovek" začne poklepávat nohou spokojeně do rytmu. Suma sumarum, zatraceně dobrá deska, která by rozhodně neměla uniknout pozornosti fanouškům výše jmenovaného kostrbatého označení :-)

Nedomyšlená společnost je docela známá knížka, dočkala se celkem čtyř vydání a dobrého přijetí z řad čtenářů. Názor na text jež je v ní obsažen může být samozřejmě různý. Pan Keller je do jisté míry specifická osobnost a výběr sociologů a jiných společenských vědců, které si pro svoji knihu připravil asi nebude zrovna v každém vyvolávat pocity libosti. To je ale u podobných společenskovědních knih celkem normální. Základním smyslem knihy je narušit pevnou víru v to, že současná společnost je nějak vysoce racionální, rozumná, a tímto se odlišuje od společností dřívějších, respektive dnešních, kterým jsme si zvykli říkat společnosti primitivní. Keller zde nastiňuje názory několika renomovaných sociologů na toto téma (jmenovitě Maxe Webera, Raymonda Boudona, atd...), sám pak přidává jen tu a tam pomyslnou "třešničku na dortu". Podle těchto tezí se v naší společnosti zhruba od 16. století vyvinuly jisté nezpochybnitelné civilizační návyky (přijímat stravu příborem, apod.). Tuto ...

Děvčátka a chlapci, vězte, že Jirka Kajínků je coooool! Vyšla s ním stolní hra, kde můžete dle vzoru novodobého Jánošíka utíkat z Mírova, či dokonce zajít do blízkého multikina a tam se podívat na český snímek dle Holywoodského vzorce, který prý chce odhalit nevídané a nečekané. Nevím, jak toho mladší Jákl chce dosáhnout, nicméně v kaskadérských kouscích si dost libuje, takže určitě z toho nějak důstojně vybruslí. O tom se ale jen tak nepřesvědčím, neboť film jsem neviděl a ani se na něj nechystám. Každopádně se stačí rychle zapouslouchat do hovorů čekajícího lidu na autobusových zastávkách, babiček sedících u staré lípy (tak staré, že pamatuje ještě stín a Sváťu Čecha) a můžete se vsadit že tu a tam jistě narazíte na někoho, kdo se rozhovoří na téma vina a trest Jiřího Kajínka. Pokud Vám to bude málo, mrkněte se na stránky na podporu výše zmiňovaného recidivisty a budete se možná divit kolik je u nás v republice lidí znalých jeho případu a přesvědčených o jeho křivém obvinění, jež jso...

Musím se rovnou přiznat k tomu, že film Up je mým nejoblíbenějším animákem (a že jich za posledních cca 6 let vzniklo). Původně jsem k tomuto žánru byl trochu ....no, choval jsem k němu trochu rezervovaný postoj. Ale ledy tají. Stará pravda, že 3D počítačově animované snímky jsou určeny převážně pro děti už dnes moc neplatí. Tyto filmy jsou podle mě koncipovány tak, aby - minimálně ve studiu Pixar - si na své přišli i ti dospělejší. Nejinak je tomu i v případě tohoto filmu (mimochodem, ten český překlad se mi docela líbí). Nejde zde ani tolik o velké množství gagů, šílených honiček, atd. (což netvrdím že tu nejsou), ale hlavně o lidský příběh touhy po nenaplněném snu. Už hlavní postavy jsou trochu atypické (narozdíl od všech těch zlobrů a zvířátek všeho druhu), stařičký důchodce a mladý, obézní skautík se z rozličných motivací vydávají na leteckou cestu domem na balóncích (!) - ano, takových těch pouťových.... Nejvíc se mi líbil úvod filmu, ve kterém je krásně nastíněn život hlavního h...