Liborův blog

Dovolená v Izraeli byla velmi zajímavá, dodržím svůj slib a dám sem nějaké informace. Zážitků mám sice plno až nad hlavu, nicméně délkou článku bych se asi jen stěží vyrovnal jedné blogové kolegyni a jejímu románu na pokračování z cest :-), takže jen tak stručně. Co mě na Izraeli velmi zaujalo je jeho různorodost. Člověk si místy připadá jako ve velkých městech západní Evropy (některé části Tel Avivu, Haifa, apod.), jinde jakoby se snad přemístil do časů Sulejmana Nádherného. Ne nadarmo tamní lidé říkají, že Tel Aviv tančí, Jeruzalém se modlí a Haifa pracuje. Rozdíl mezi městy je poznat na mnoha krocích. Krom toho je v zemi znát i značné napětí, které se však neodehrává pouze na bázi Židé X Palestinci, ale i v podobě ortodoxních a sekularizovaných obyvatel Izraele. Pro nás je to mnohdy asi dost obtížné si představit, nicméně možná víte, že v Izraeli je povinná vojenská služba (i pro ženy, byť kratší) na 3 roky, což ale neplatí pro ty ortodoxní Židy, neboť jejich povinností je se vícemé...

Domnívám se, že rozřešením této zapeklité otázky jsme opět o trochu blíže poznání vesmíru :-) http://technet.idnes.cz/odpoved-na-nejvetsi-otazku-lidstva-slepice-pry-byla-driv-nez-vejce-1de-/tec_technika.asp?c=A100715_150422_tec_technika_nyv

Na koncert pozůstatků legendární šedesátkové formace The Doors jsem se pochopitelně těšil. Samozřejmě, bez Jima Morrisona - který chyběl ze zcela jistě velmi dobře známých důvodů (pokud nevíte jakých, tak ve čtení článku raději vůbec nepokračujte, byla by to pro Vás jen ztráta času) - a Johna Densmora (problémy se srdcem a soudní pře se zbytkem skupiny) - to bylo trochu nedokonalé, nicméně zbylí hudebníci výše jmenované aspoň důstojně zastoupili. Jednalo se konkrétně o zpěváka Matijeviče, bubeníka Ty Denise a basáka Phila Chena. Sál byl takřka stoprocentně zaplněn lidmi rozličných věkových skupin a ošacení. Mohli jste tak hezky vidět okolo sebe jedince s Morrisonem na triku postávající nedaleko skupinky mladíků ve sportovním oblečení následovaných dvojicí pánů okolo padesátého roku věku - pro změnu v oblecích. Kongresové centrum se mi ostatně ale pro místo konání tohoto koncertu nezdálo zrovna jako ideální místo. Podle mého názoru se jedná hlavně o prostor určený pro trochu jiné koncer...

Kdepak, článek nebudde o hudbě, nicméně i ta si své místečko po dnešním koncertu Doors jistě najde. Zaujal mě nový (lépe řečeno, zatím poslední) webový prohlížeč od Opery, tentokráte s pořadovým číslem 10.6. Opera v podstatě funguje od roku 1994 a u nás se považuje za 3. nejoblíbenější internetový prohlížeč. Já osobně jej preferuji už z toho důvodu, že v mobilním telefonu používám také dost populární prohlížeč Opera-Mini. A proč tu vlastně skládám takový hold tomuto binárnímu géniovi? Předně Opera má několik funkcí, které jsem u jiných webových slídilů dost dlouhou dobu citelně postrádal. Velmi mě zaujala funkce Opera Turbo, což je ideální možnost pro lidi, kteří ne vždy disponují rychlým internetovým připojením (kolísající wi-fi, gprs, cdma,...). Docela často jsem na internet připojen přes CDMA (a pozor, nejedná se o czech dance music awards :-), zase ta hudba...), takže vím o čem mluvím. Opera Turbo však tento handicap poměrně úspěšně řeší tím, že komprimuje velikost obrázků při načí...

Uffie, vlastním jménem Anna-Catherine Hartley je dokonalý světoběžník. Podobná různost se odráží i na jejím debutovém albu, které mě - přes počáteční nedůvěru - docela příjemně překvapilo. Tak především, tahle holčina toho do svých 22 let stihla skutečně hodně. Narodila se na Floridě, ze které se však záhy přestěhovala do Hong Kongu a následně do Paříže. Tam se potkala s lidmi jako je DJ Feadz a další francouzští vinyloví mistři. Ve své hudbě mísí prkvy značně nesourodé. Krom electro-popu tu je i rap a některé skladby mají i velmi slušný taneční základ. Kupříkladu skladba "Sex Dreams and Denim Jeans" - shodná s názvem celé desky - mi zase přišla jakoby vypadla z oka nějaké současné indie kytarovky s nádechem The Velvet Underground. Album vznikalo velmi dlouho - považte, první singel "Pop the glock" se objevil už v roce 2006 a obsahuje souhrn rozličných hudebních vlivů, které na Uffie působily (např. skladba Hong Kong Garden, apod.) Právě zmiňovaná skladba Hong Kong ...

Letní období má své krásné kouzlo skryté i v tom, že mnoho lidí - včetně politiků, pokud zrovna nevyjednávají o sestavení Vlády - ano, i to jsou lidé - si bere dovolenou a odjíždí zanechat starosti všedních dní na pracovních stolech po dobu co možná nejdelší. Vzpomeňte si třeba na slavnou sérii knih o Jindrovi Hrnčířovi (Harry Potter), které se vždy odehrávají jen během šk. roku a v létě nic.... Tato skutečnost mě vždy silně znepokojovala. To si všichni ti záporňáci v čele s tím nejzápornějším záporňákem (teď si nemohu vzpomenout na jméno) berou prázdniny a odjíždějí se rekreovat na Balaton? :-) Následkem okurkové sezóny se pochopitelně snižuje frekvence skutečně důležitých zpráv (i když o skutečné důležitosti bychom mohli diskutovat i mimo léto) a média si netrpělivě masírují mozky ve snaze zaplnit se něčím aspoň trochu smysluplným. Někdy to nevyjde. A někdy je díky tomu i docela legrace. Nedávno lidovky psali o prohlášení sudetských Němců (z organizace slö), kteří politovali nebohou ...

Nejdelší den patří mezi nejslavnější válečné filmy, což navzdory jeho stáří zhruba padesáti let platí i pro dnešek. Děj tohoto známého snímku se odehrává v červnu 1944, kdy spojenci chystají vylodění v Normandii. Film se nesnaží přiblížit nám jednotlivé lidské osudy v jejich úplnosti (jak činí mnoho jiných snímků, kdy máme možnost nahlédnout do rodin vojáků, či pomocí flashbacků i do jejich minulosti). Divák je přímo umístěn do situace krátce před dnem D. V úvodu filmu je při nástupu na scénu důležitých postav vždy přítomen kratičký text stručně informující o tom, kdo daná osobnost je. Nedočkáme se tu tedy klasické americké popcornové zábavy, kde musí takřka v každém válečném snímku být přítomen i milostný vztah - asi jako protiváha všemu tomu násilí, či - mnohem prozaičtěji - jako útok na peněženky něžných poloviček. Události, jež film popisuje, se mi jevily poměrně věrohodné. Věřím sice tomu, že skutečný odborník na dané období by jistě našel několik historických nepřesností, ale zár...

Pokud jste si vždy mysleli, že Vaše jméno je jakési podivné, nevhodné,...trapné, či jakkoliv jinak odporné a že jeho tvůrci by si zasloužili smažit se v pátém levelu počítačové hry Doom II., tak se podívejte na stránku dole a dozajista změníte názor. Mně se nejvíce líbí Tekla Řídká :-) http://odhaleni.info/neobvykl-jmna-a14.html Ono se řekne, že jméno je jen shluk písmenek, ale vykládejte to pak takovému Sergeji Omrdovi :-).

Za tímto dost kostrbatým názvem se nachází dánský muzikant Andreas Trentemøller, který už dělá hudbu zhruba pátým rokem. Jeho poslední deska je dost dobrá, zvláštní, pozoruhodná, takže jsem se rozhodl se o ní v krátkosti zmínit. V dnešních dnech vychází mnoho zajímavých hudebních alb, o některých z nich - bezesporu úžasných - se tu zmiňovat ale nebudu, neboť jejich recenze, postřehy, apod. nabízejí papírové časopisy i internetové stránky, jež jsou bezesporu mnohem lépe informovanější než já a jistě také nabídkou kvalitnější počtení. Zaměřuji se proto hlavně na interprety takřka neznámé (což vždy nemusí znamenat, že by výlučně patřili k nějaké alternativě), o nichž něco vypátrat je občas dost těžké. Trentemøller  patří mezi ně. Zcela určitě. Oficiálně se jeho hudba označuje jako trip-hop, což je ovšem škatulka tomuto kodaňskému šikulkovi velmi těsná. Jeho tvorba na výše jmenované desce není konzistentní. V zásadě by se dala rozdělit do 2 skupin 1) trip-hop, tak jak jej asi...