Liborův blog

Jsou filmy, které nestárnou a režisér Billy Wilder jich má na kontě hned několik... Lehce cynicky humornou formou vypráví Joe Gillis (William Holden) příběh příčiny své smrti v tom krásném bazénu, který přece vždy tak moc chtěl. Sunset Blvd. je skutečně legendárním příběhem a ne nadarmo jej jako jeden ze svým oblíbených snímků uvádí i takové persona, jakou bezesporu je David Lynch. Sunset Blvd. je také filmem o lidské touze po bohatství a slávě i uznání, pro které jsme schopni popřít vše okolo nás a zcela se oddat tomuto bláhovému a pomíjivému pocitu, což se nám zpodobňuje zejména v úloze bývalé hvězdy němé éry filmu - Normy Desmondové (skvělá Gloria Swanson). Film obsahuje i několik vyloženě fajnšmekrovských libůstek, od relativně zjevných narážek na hollywoodské zákulisí a pletichy až po cameo několika bývalých hvězd stříbrného pláta, jmenovitě třeba Bustera Keatona. Sunset Blvd. je povinností pro každého filmového fandu, povinností, kterou si mohu konečně pomyslně "odškrtnout...

Není mnoho autorů, kteří by měli tak oddanou a věrnou čtenářskou základnu. Zároveň není ani tolik autorů, kteří by se mohli pyšnit tím, že skoro všechna jejich díla byla zfilmována. King je prostě "king", i navzdory tomu, že leckterá kritika jej zrovna nemiluje. "To" je jedním z nejznámnějším (a možná i nejlepších) autorových románů, přesto jsem se k jeho četbě dostal až nedávno. Jedná se o obří publikaci, jejíž počet stránek se zastaví až za číslovkou 1000. Děj ale rozhodně není vyplněn nějakou přebytečnou "vatou", sám King knihu psal v letech 1981 - 85, takže příběh mu v hlavě jistě pěkně zrál a kvasil. Zajímavé je i rozvržení celého děje, kdy se čtenář postupně seznamuje s hlavními postavami a kdy se často - a velice kreativně - střídá i časové období ve kterém se děj odehrává. Osobně mi asi nejvíce vyhovoval rok 1958 a onen základní motiv v podstatě bezmocných dětí bojujících proti zlu a zároveň si užívajících dlouhoočekávané prázdniny způsobem pro svů...

Zítra bude počátek konce první přímé prezidentské volby v ČR. Chtělo by se říci - konečně. Podle mého mínění (založeného spíše než na "tvrdých datech" na zcela subjektivních dojmech) zvítězí Karel Schwarzenberg. To ale není zase až tak důležité, daleko "přínosnější" mi přijde zjištění, že marketing voleb se stává nesmírně silnou (a snad i klíčovou) zbraní, viz článek A. Stanislavové zde .

Jsem rád, že nad prezidentskými volbami se na nějaký čas uzavře voda (tedy snad vyjma případu, značně nepravděpodobného, kdy by oba kandidáti měli naprosto totožný počet hlasů, z čehož by rezultovala volba nová). O tom, proč nepodporuji ani jednoho z kandidátů jsem se rozepisoval zde , nicméně chtěl bych ještě poukázat na zvláštní způsob argumentace, která se napříč kampaní obou jedinců line. Přijde mi, že vždy, když dochází k nějaké klíčové volbě (otázkou je, do jaké míry je přímá volba prezidenta ČR klíčová, či do jaké míry je spíše za klíčovou pokládána voliči), tak se na světlo světa vytáhnou kauzy a záležitosti, které jinak v poklidu odpočívají pod nánosem mnohaletého prachu. Ano, jde o tzv. "Benešovy dekrety", tedy právní dokumenty upravující poválečné uspořádání ČSR. Spouštěčem celé akce bylo Schwarzenbergovo prohlášení o tom, že tehdejší českoslovenští státníci by za něco podobného (tedy, za onu část dekretů upravujících poválečný odsun německého živlu z republiky) dn...

Dnes má narozeniny David Lynch, člověk, který mi svojí postmoderně děsivou vizí světa dost ovlivnil život a když se mám rozhodnout kdo je můj nejoblíbenější režisér, tak - pří vší úctě ke Kubrickovi - mě nejčastěji napadá právě jeho jméno. Pochopitelně, jsou Davidovi (jak si mu občas dovoluji familierně říkat, koneckonců proč ne, když ministrovi zahraničí leckdo říká "Karel") filmy, které se mi moc nelíbí. Inland Empire pro mě bylo velké zklamání, experiemntální Boat také vypadal nevalně (a Dunu ještě beru na milost)... Lynch se však naštěstí trochu více vrhl i na tvorbu hudby (to dělal i dříve, nicméně samotné album dostal ven až relativně nedávno) a vznikla z toho deska Crazy Clown Time (jeho debutová, což je u člověka důchodového věku zajímavý unikát), která je neotřelé svěží a po všech stránkách typicky "lynchovská". Nezbývá mi než doufat, že David opustí tu svoji záměrně amatérsky natáčející kameru a vrátí se ke krásným obrazům plných trpaslíků v červených poko...

V těchto dnech si Česká republika připomíná tragickou smrt studenta Jana Palacha, který se svérázným činem pokoušel společnost probudit z nastapující normalizační letargie. Není ale tajemstvím, že Palach nebyl jediným, který takto reagoval, jen v rámci tehdejšího Československa vzplály další hoříci pochodně Zajíce a Evžena Plocka. Trochu mi přijde, že na oběť Plocka se v současnosti trochu zapomíná. Ale co se divím, on to byl přesvědčený komunista (člen KSČ), odborář, tedy obraz, který do současného vnímání minulosti zrovna moc nezapadá... Zavzpomínejme někdy i na ty lehce zasunuté postavy nedávné minulosti.

Ano, asi nepůjdu. V hlavě mám několik příčin, ale tou asi nejpalčivější je, že se mi rozhodně nechce volit taktikou "dej tam menší zlo". Zastávám ten názor, že politika by asi neměla fungovat zcela odidealizovaně a že pokud člověk vyznává nějaké ideje a hodnoty, tak by od nich asi neměl ustupovat v zájmu jakéhosi abstraktního "menšího zla". Zlo je prostě zlo (byť i zlo čistě subjektivní). Proč ne Zemana? Nelíbí se mi jeho arogantní styl vystupování, což s sebou přináší jisté zhrubnutí politiky. Od prezidenta očekávám rovněž určitou míru tolerance k "win x win" hrám (což by možná u Zemana nebyl zase až tak velký problém) a mediace (zejména při hraní role prostředníka znesvářených stran), nejsem si jist, zda by toto bývalý ministerský předseda zvládl ustát a z případných debat abstrahovat i své ego... Pak tu jsou samozřejmě celkem podezřelé kauzy z doby jeho pobytu na výsluní moci, jež není jistě třeba více představovat, neboť leckterá média to jistě udělají...

Czech Press Photo je každoroční soutěž spojena s výstavou těch (pravděpodobně) nejzajímavějších českých snímků. V podstatě tak lze vizuálně zmapovat právě uplynulý rok - a že je rozhodně se na co dívat... Velkou část výstavy zahrnuje národní tryzna nad zemřelým Havlem (z této skupiny je i vítězný snímek), nicméně na výstavě lze obdivovat i fotky z jiných částí světa, asi nejzajímavější mi přišly ty z Gazy az bývalého koncentračního tábora Osvětim (viz foto dole). Některé fotky jsou zábavné, veselé a vtipné (například Miloš Zeman nakukující zpoza slunečních brýlí), jiné celkem smutné (drastické kohoutí zápasy), některé balancují na hranice kýče a jiné si zase pohrávají se zajímavou depresí postindustriálního prostředí. Prostě po každého něco.

Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: jeden, ten je jenerál, a druhý je kardinál; zle, matičko, zle! Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká otčenáš; zle, matičko, zle! Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: jeden, ten je arcibiskup, a druhý je taky špicbub; zle, matičko, zle! - K. H. Borovský (1850)

Režisér tohoto filmu - Tom Ford - de facto ani režisérem není, profesí se jedná o módního návrháře (a ano, na filmu to je poznat). Jo a mimochodem, je to buzna (a i to je na filmu poznat). To však rozhodně neznamená, že by Single Man byl špatný film, naopak. Příběh (který je adaptací Isherwoodova románu) není zrovna z těch narativně květnatých. Vysokoškolský pedagog George Falconer (Colin Firth) se už dlouhodobě potáci v depresích, jeho partner zemřel při autonehodě (ano, hlavní postava je také buzna) a George se z toho stále nemůže vzpamatovat a uvažuje o sebevraždě. To vše se odehrává na pozadí kubánské raketové krize... Velmi dobrými atributy filmu jsou zejména herci (Juliana Moore, Colin Firth se svoji úžasnou anglickou výslovností) a pojetí obrazu, kde střih i kamera dělají opravdové divy, když například postava potká jinou postavu jež je jí sympatická (obvykle to znamená, že Colin Firth natrefí na nějakého atraktivního muže, a propos, všichni atraktivní muži ve filmu jsou buzny, ...

Rok se s rokem sešel a opět tu jsem u klasického bilancování toho, co příjemného do mých uší vešlo a nějakým způsobem se tam i usídlilo. Jako tradičně opět vyberu tři alba a opět - jako tradičně - se bude jednat o značně subjektivní výběr. Tak vzhůru na to! Orbital - Wonky Málokterá formace se po tolika letech dokáže vrátit zpět do své staré formy. Orbital to dokázali. Wonky je jedním slovem úžasná deska! Beach House - Bloom Příjemné, jakoby zasněné (ne náhodou jsou škatulkování pod subžánr "dream pop"), melodie a hlavně úžasné loňské vystoupení v pražské MeetFactory. Tím si Beach House určitě získali nejednoho posluchače. iamamiwhoami-Kin Sázka na jistotu? Potemnělá severská elektronika. Ano, sázka na jistotu :-). Pro fanoušky The Knife povinnost.

Dnes je tomu na den přesně 7 let, co existují tyto stránky. Asi by si to zasloužilo trochu obsáhlejší text... Jak ten čas letí...

Snímek Vyvolávač deště je dílem slavného režiséra F. F. Coppoly. Bohužel, možná se jedná o jeho poslední podařený film, což u autora takových pecek jako byl Kmotr, Apokalypsa, apod. jistě zamrzí. Naštěstí má šikovnou dceru (ano, také si ve Vyvolávači střihla menší roličku), která snad rodinný talent ponese dále (jen si vzpomeňte na Smrt pannen, či Ztraceno v překladu). Rudy Bailor (Matt Damon) je čerstvě vystudovaný právník plný ideálů a tužeb pomáhat bědným tohoto světa vůči těm mocným. Na univerzitě potkává rodinu Blackových, kteří mají nemocného syna (leukémie), na jehož léčení ale pojišťovna odmítá přispět navzdory tomu, že rodina vždy pojištění pečlivě platila. Rudy se tak se svým kolegou (Danny DeVito) vrhá do nerovného boje s (všeho) schopnými a zkušenými právníky pojišťovny. Krátce po převzetí případu navíc Rudy potkává mladou týranou ženu Kelly (Claire Danes), jejichž vztah brzy přestane být čistě profesní... Coppola dostal výbornou předlohu známého autora knih z právnického p...

Dnes by měl J. R. R. Tolkien narozeniny. Byl by to úctyhodný věk, pokud správně počítám, tak by musel sfouknout už 121 svíček, což se mi zdá dost náročný úkol pro takový věk. Svého času to byl můj asi nejoblíbenější spisovatel. Pod termínem "svého času" si představme první polovinu devadesátých let. Už krátce po "sametu" se mi dostala do rukou první ryze česká stolní RPG hra s názvem, který jistě ještě dnes nejednomu "pamětníkovi" způsobí příjemné mrazení v zádech - Dračí doupě. Ano, vystupovali tam hobiti (a jiné obludky) a odsud byl už jen logický krok směrem ke klasické fantasy literatuře, která mi tehdy vůbec nepřišla jako klišé (naopak). Inu, časy se mění. Navzdory tomu, co o Tolkienovi píše China Mieville , tedy, že jeho dílo je celkem "reakční", hodní jsou hodní, zlí zcela zlí, smrt je vznešená, apod., tak jej mám stále rád. Je v tom jistě i trocha sentimentu, vzpomínky na dobu, která se teď ve zpětném pohledu jeví jako zcela bezstarostná....