Liborův blog

Dvě trochu různá slova, ale přesto mám dojem, že jejich rozdíl se někdy stírá. Asi jako u většiny jiných výrazů, tak i zde je nutno zvážit subjektivní úhel pohledu člověka, který podobná slova používá, protože i když druhý říká přesně totéž co první, tak to vždy nemusí znamenat zcela to samé. Proto si myslím, že by nebylo na škodu, kdybych tu představil můj pohled na fanatismus a rivalitu. Předně jsem toho názoru, že rivalita sama o sobě nemusí vůbec znamenat a priori něco negativího. Rivalita je často dobrá, potřebná, působí jako důležitý stimul pro další činnot, apod. Představme si ji třeba na poli soupeření dvou politických stran, kdy obě vrší argumenty proč zrovnat volit stranu tuto a nevolit stranu oponentů. Pak proběhnou volby, kde po vyhlášení vítězné strany ta druhá uzná soupeřovo vítězství, pogratuluje mu a bude se snažit příští volby vyhrát zase ona. Podobně je tomu třeba i u soupeření znepřátelených fanouškovských táborů fotbalových týmů. Je možné se různě "špičkovat...

Třicetiletá válka si jako běsnící saň bere oběti na životech. Bída, násilí a boj o holou existenci vládnou světu. I v tomto světě se však protloukají příšlušníci bohyně Thálie - divadelní herci, kteří ale mají do těch dnešních na míle daleko. Skupinka německých komediantů magistra Fortunata náhodou narazí na zemdleného českého zběhlého studenta Vavřince a pomůže mu se zotavením. Vavřinec je idealistický mládenec, tak nepatřící do této trudné doby. V kapse má ale zbraň z řádu těch nejsilnějších - opis hry Romeo a Julie. To je zhruba základní zápletka známé Kratochvílovi knihy. Kratochvíl byl poměrně plodný a známý autor, který se věnoval zejména historickým tématům (třeba husitství, což bylo koneckonců i inspirací pro známé filmy O. Vávry, ke kterým pan Kratochvíl napsal scénáře). S minulostí se tedy umí popasovat celkem dobře, neočekávejme nějaké ultra realistické líčení oněch dob, ale spíše lehce romanticky zasněné povídání, které se tu a tam nebrání tvrdé přítomnosti těžkých časů. Ne...

Kdepak, tento Labyrint nemá nic společného s tým slavným "osmdesátkovým" filmem, kde se zpívá, hopsá a hraje tam s různými "muppety" David Bowie. Do tohoto labyrintu má Bowie vstup zakázán, zato se tu dostatečně prohánějí "young adults", tedy hezky po našem - mládežníci. A je jich tu požehnaně. Na Labyrint jsem četl překvapivě docela příznivé recenze a jelikož jsem zrovna v tu chvíli prahnul po shlédnutí nějakého dobréhé "sájnc fikšn", vypravil jsem se naň do biografu... První co člověka při sledování filmu napadne, jsou patrně jiné filmy, které se tak či onak zabývají podobným tématem. Asi jsem nebyl první, kterému na mysli vyvstaly nedávné Hladové hry, trochu to na mě dýchlo i atmosférou populárního seriálu Lost a lehounce i geniální kanadskou Kostkou. Skutečně, Labyrint (jedná se o první film z minimálně 4 dílné série) v sobě tak nějak obsahuje vše výše zmíněné, což samozřejmě nemusíme brat jako negativum. Velkým plusem je pro mě množství neok...

Video projevu premiéra Sobotky v anglickém jazyce viděl u nás už asi skoro každý, takže je celkem zbytečné jej popisovat. Terčem velké kritiky se stala zejména Sobotkova špatná anglická výslovnost. Do toho ČR pořádá komunální volby, takže téma volební kampaně v podání konkurenční ODS je takřka ihned na světě - udělejme si ze Sobotky pěknou psinu, ideálně ad absurdum, kdy se mu budou smát i žáci prvního stupně jedné pražské základní školy. Na rovinu, Sobotkova výslovnost je skutečně mizerná, pravděpodobně asi nebude ani autorem psaného textu (který místy docela kostrbatě předříkává). V jeho vrcholné politické pozici to může být docela problém, zejména pak na mezinárodní půdě, kdy asi jen těžko bez přítomnosti tlumočníků vyjedná komplikované mezinárodní úmluvy, o zákulisních tahanicích nemluvě. Pan Sobotka možná ovládá i jiné jazyky (a na lepší úrovni), to by mu jistě pomohlo (němčina, španělština i francouzština pořád nejsou v pozici lingua universalis jako AJ, ale i tak se leckdy více ...

Island je zvláštní země. Malý počet obyvatel a přitom takřka každý je tam nějaký umělec. Bůhví, čím to bude. Možná tou bezprostřední láskou ke koním.. Film O koních a lidech pojednává, překvapivě, o koních a o lidech. Ukazuje nám několik navzáje lehce propletených osudů lidí, kteří se tak či onak zaobírají i koňmi. Jednu věc bych tu ale měl zmínit hned v začátku, podle mě se tak úplně nejedná o film, který bych s čistým srdcem doporučil milovníkům těchto ušlechtilých zvířat. Popravdě bych jej asi s čistým srdcem doporučil málokomu. Ne že by se mi snímek nelíbil, své kvality bezpochyby má, ale zároveň obsahuje několik vyloženě hnusných a odpudivých scén (někdy i docela explicitních), u jejichž sledování mi nebylo zrovna lehko. Při odchodu z kina jsem tak trochu přemýšlel, co mělo být smyslem filmu, co se na diváka dralo pod jeho povrchem a bohužel ke svému zklamání musím říci, že mě toho moc nenapadlo, snad jen krom náhledu do duše venkovského koňáka z Islandu. Film se chvíli tváří jako...

Sobě a svému běhání jsem tady už několik textů věnoval (možná více, než by mé "výkony" vůbec zasloužily), ale neodpustím si ještě jeden. Jsem sice tvor, který není zrovna založen na soutěživém základě, nemusím své výkony nezbytně poměřovat s jinými, ale touha ochutnat prostředí opravdového závodu je někdy docela velká.... Jasně, běhání v lesích, parcích, všech těch různých Divokých Šárkách a Prokopácích má své neopakovatelné kouzlo. Dobře se tam dýchá, nikdo se vám neplete pod nohy (možná tu a tam toulající se zvěř, což bývá třeba u psů, které jejich páníčci venčí bez vodítka, docela problém) a nemusíte se stydět za to, že nemáte ten pravý styl a správně "vystajlovanou" běžeckou výbavu. Říkal jsem si ale, že oficiální závod by byl určitě zajímavou zkušeností, takže koneckonců, proč do toho nejít? Inu..., jedním z důvodů mohou být i finance, za účast jsem zaplatil 800 ká čé (běhání v parcích je prakticky zdarma), ale - co si budeme povídat - jedna z moudrostí našich ...

O stereotypech v posuzování různých otázek už bylo napsáno habaděj textů, i já jsem se tomuto tématu několikrát věnoval. Přesto mi to nedá a datluji tu další skromný text. Stereotyp můžeme definovat jako přesvědčení připusující nějaké skupině lidí určité vlastnosti (Kassin). Stereotypů určitě známe mnoho, např. Romové kradou, muslimové jsou krvežízniví, Židé hotoví skrblíci, Češi jsou zloději, Američané zase hloupí, Číňané ovládají bojová umění, apod. Pochopitelně, stereotypy se moc na objektivní skutečnosti nezakládají, nicméně musíme připustit, že občas mají pro naše usuzování i nějaké pozitivní aspekty. Takovým užitečným stereotypem může být i částečně nevědomá denní rutina, která nám umožňuje zbytečně nezatěžovat mozek věcmi jako je třeba obouvání bot. Určitě všichni znáte ten pocit, že něco děláte zcela automaticky, třeba si vezmete klíče, dáte je na tradiční místo, kde je vždy opět naleznete, zamykáte dveře, apod. Mezitím můžete třeba přemýšlet nad oblíbeným seriálem, či nad tím,...