Liborův blog

Napadá mě, že už jsem tu dlouho nic nenapsal o nějakém filmu. Na filmy pochopitelně koukám...jen nějak nemám potřebu sdílet své zážitky s ostatními.... Snímek Kult hákového kříže je dostatečně - podle mého názoru - mezi veřejností známý. Promlouvá k aktuálním otázkám dnešních dní, a to konkrétně k problematice neonacistických hnutí a jejich ideologií. Vynikající postavu zde zahrál Edward Norton v roli vůdce skupinky neonacistů Dereka a také jeho filmový bratr Ed Furlong (kterého možná znáte ze slavného Terminatora). Žánrově se jedná o drama, které se snaží popsat motivace jedinců, jež vedou k tomu, že věří a angažují se v organizacích, které vyznávají zvrácenou nacistickou (nebo neonacistickou) víru. Docela bych se přimlouval za to, aby tento - nebo podobný snímek, např. mě napadají kanadské Bílé lži - byl promítnut někde na základních školách frustrovaným teenagerům. Některé záběry filmu jsou černobíle (ty evokují vzpomínky postav, historii) a některé barevné (současnost), což trochu ...

Tož, dnes jsem opět osedlal své jízdní kolečko a dojel do blízkého města s názvem Dobříš (kterýžto nepřímo asociuje cosi dobrého...ach, jaké to zklamání...), kde jsem měl sraz s panem Vládíkem před kouzelným dobříšským zámkem. Inu, zámek to jistě hezký je, obzvláště čarokrásné prostředí francouzské zahrady je velmi působivé. Nicméně tam ani do vnitřku této stavby nám nebylo souzeno se podívati, neboť jsme zapomněli zámek na kola a hlídač z jedné nejmenované společnosti nám vstříc nevyšel. Inu, někdo bere svoji práci vskutku zodpovědně (nic proti tomu...). Krásy historické budovy nám tedy zůstaly utajeny, tím více jsme se mohli věnovati občerstvení v blízké restauraci..pivo tam bylo dobré (řezané, to všude nemají!). Sluníčko však dosti silně svítilo a místní kopce také nejsou zrovna cyklistika- friendly. Přestávky byly čím dále tím delší a cesta se tedy notně protahovala.... a to mě ještě dnes píchl nějaký žlutý hmyz do mé mužné hrudi. Naštěstí jsem moc neotekl... Libor rovněž objevil k...

Nemám osobně moc rád vysedávání v hospodách. To neznamená, že to nikdy nedělám, jen mi vadí, když někdo to činí jen tak, bez důvodu, patrně proto, že daného člověka nic jiného (a třeba lepšího) nenapadne. Obzvláště se mi to ekluje v době, kdy je venku takhle krásně. Nechápu lidi, kteří raději zalezou to temného kouta nějaké hospody, kde na sebe přes kouř ani nevidí... Do takové místnosti stačí zajít na 5 minut a své oblečení větráte minimálně 5 hodin. Dost dobře také nerozumím určitým lidem, kteří se vypraví do takovéto hospody na popíjení alkoholu a vezmou si přitom na sebe své nejlepší věci. To jim pak nevadí, že budou odporně páchnout po kouři? Inu, nechci tu působit jako nějaký moralista. Sám si na pivo také zajdu, ale nesnažím se z toho činit hlavní program dne. Chodit do hospody jen kvůli tomu, aby se tam pilo není moc dobré. Já se tam snažím zajít v okamžiku, kdy vím, že tam potkám nějaké své kamarády nebo je to součástí nějaké oslavy, odměny, např. po dobře složené zkoušce, či....

Včerejší den byl pro moji osobu hodně hektický. Již po několik dní jsem se těšil do nového svatostánku fotbalové Slavie, neboť právě tam se včera hrálo přátelské utkání s týmem Nitry (3:1 pro Slavii). Nový stadion vypadá vskutku krásně a moderně, byť je ještě i zde patrno několik "nedodělků". Na stadionu jsem byl i zachycen objektivem jednoho reportéra, což mi rovněž udělalo docela radost, viz foto dole (pro větší přehlednost jsem se označil žlutým kroužkem, abych se vyhnul známým omylům, které na fotografiích provázejí Járu Cimrmana :-)). Nicméně s končícím fotbalovým zápasem pozvolna končilo i dobré počasí. Takový slejvák již dlouho nepamatuji. Ještě štěstí, říkal jsem si, že mám na nohou jen sandály, neboť ulice byly v krátkosti plné tekoucí (a nutno podotknouti, že i notně špinavé) vody. Čekání na tramvaj číslo sedm se zdálo být místy nekonečné.... Po příjezdu na byt jsem shledal, že neduh počasí řádil i zde, neboť nám před domem srazil dolů část jednoho letitého stromu. ...

Trochu hloupá otázka. Ale stejně, většina lidí si stěžuje v zimě, na podzim (ba i na jaře) na špatné počasí. Mě nevyjímaje. Už se vidím...je zima a já se jen vymlouvám na to, že den je příliš krátký a studovat při umělém světle mě silně vyčerpává, takže toho raději brzy zanechávám.. V létě je však příliš teplo, mozek mnoho nefunguje a je zaměstnáván tisíci jinými (možná důležitějšími) činnostmi. Jsme to ale alibisté... Přeci jen bych ale preferoval léto. Máloco se vyrovná vůni v přírodě krátce po dešti, kdy se vše příjemně ochladí a nám lidem dovolí zapomenout na ta trýznivá horka. Je asi v lidské přirozenosti být neustále nespokojen a snažit se věci poměřovat s jakýmsi ideálem dokonalosti. Pomalu se mi v hlavě mísí nápady na to, co dělat přes léto. Želbohu to vše budou povícero asi jen pracovní aspirace, nicméně mám dojem, že si najdu čas i na nějaký ten výlet, či koncert (na RFP hrají Massive Attack!!).

Bitva u Alama je významnou kapitolou dějin USA. Tyto "americké thermopyly" se do jisté míry staly určitým symbolem obecného odporu proti veliké přesile. Není tedy nijak pozoruhodné, že události neunikly bystrému oku filmových štábů. Tuším, že první filmová verze Alama je ještě černobílá a němá. Alamo se dostalo i na plátna IMAXu (u nás se tento snímek ale nevysílal). Mezi filmovými fanoušky bude asi nejpopulárnější verze poslední, pocházející z roku 2004 a snažící se o pokud možno reálné zachycení událostí, a verze z roku 1960, která je hrdinsky přehnaná (režisérem i hercem je John Wayne...považte!). Verze, jež je mně osobně nejblíže, je z roku 1987 a v našich končinách je takřka neznámá. To hned z několika důvodů. Jednak se jedná pouze o televizní film a druhak...(což s tím souvisí) byl uveden - pokud vím - pouze jednou někdy v roce 1996 na tv Nova kdesi v dopoledním programu... Naštěstí se mi tento takřka tříhodinový snímek podařilo zachytit na vhs a dnes...s postupující te...

Je hezké, když si člověk čas od času najde čas (nerad opakuji jedno slovo velmi často, ale tentokráte jsem to jinak napsat nedokázal..) na to vyjet ze zajetých kolejí a podívat se někam jinam. Udělat něco netradičního, co může dokonce na první pohled vypadat jako malé bláznovství. Nicméně vše je lepší než nudná rutina, která sice přímo neobtěžuje, ale..zároveň ani netěší a těšit ani nemůže.. Změna prostředí je důležitá, můžete porovnávat (byť jistě pod určitým subjektivním dojmem), které se vám zamlouvá více. Asi bych se nemohl označit za patriota svého kraje. Mám jej pochopitelně rád, ale často v místě svého bydliště spíše shledávám špatné věci, které mi vadí. Je to asi hodně i o lidech zde a částečně i o mně, neboť za posledních cca pět let tu již netrávím tolik času jako dříve. Možná by se pro mě osobně hodil termín odrodilec :-). O to více si vážím toho, že jsem se odhodlal k tomu "vyjet ze zajetých kolejí" a podívat se i někam jinam. O to větší pro mě bylo překvapení, že...