Liborův blog

Karl Bartos vydal letos své sólové album. Už jen tato samotná informace vzbudila moji pozornost, a to z jednoduchého a velmi prostého důvodu. V letech 1975 - 1990 byl Bartos členem legendární německé skupiny Kraftwerk, skupiny, která de facto definovala žánr moderní elektronické hudby. Upřímně, nebýt Kraftwerk, tak by pravděpodobně nikdy nevznikli Depeche Mode, možná by ani nenastala vlna raveu v Anglii, bůhví, zda by v Chicagu přišli s housem a v Detroitu s technem..., možná ano, ale asi by to vše znělo trochu jinak. Kraftwerk jsou tedy poprávu pokládáni za jednu z největších hudebních legend druhé poloviny 20. století. Jak ale zní v roce 2013? Jednoduchá odpověď, víceméně stejně jako koncem sedmdesátých let. Bartos "škatulku" synth-popu své doby vůbec neopustil, ale nemám mu to za zlé. Už v době své nějvětší slávy byla jejich hudba (záměrně stylizovaná do podoby neživých robotů hrajících "electro") považována za takové milé retro... a v tom se v podstatě i teď pok...

Největší křesťanský svátek bývá pravidelně oslavován po celém světě přibližně miliardou věřících. To, jak konkrétně Ježíšovu "smrt" kdo slaví, závisí na mnoha věcech, konfesí počínaje a kulturním kontextem konče. V naší středoevropské realitě jsme si zvykli nahížet na některé události a postavy dost jednostranným úhlem pohledu. Pro leckoho by bylo asi dost náročené představit si Ježíše třeba takhle: Jo, je to ten pán v červeném s turbanem (či co to je) na hlavě. Takhle nějak si asi Ježíše představují muslimové (pro něž je to po Muhammadovi nejvýznamnější prorok Islámu vůbec) a asi by jej takhle podobně i kreslili, kdyby jen to v rámci jejich víry šlo, že... Že se nám to vyobrazení zdá nemístné a nesprávné? Ale jistě, nicméně neméně zkreslené je i představení Ježíše se sněhobílou pletí, kadeřavými vlasy (za které by se nemusel stydět ani Jim Morrison) a modrou pláštěnkou.. Jo, třeba nějak takhle. Ve skutečnosti prý vypadal trochu jako pán na obrázku níže (asi jej znáte, fotogr...

Debata o tom, kdo je nejlepší knižní detektiv. Přicházím se svým tipem - Adam Dalgliesh. Reakce: ????. - Adam Dalgliesh z knih Zahalte ji tvář, Černá věž,.... Reakce: ???? - Přece Dalgliesh, ty skvělé filmové adaptace.... Reakce: ??? Bože, kam ten svět spěje!!? :-) Dodnes, když slyším tu znělku, tak cítím takové zvláštní mrazení v zádech...

V brzké době je celkem pravděpodobné, že Pražský magistrát přestane dotovat leckteré divadelní scény v našem hlavním městě. Mělo by se jednat zejména o ta divadla, která spadají do kategorie "příspěvkových organizací" (Archa) a sídlí v objektech, které nevlastní město. Divadelníci - a většina lidí z kulturní sféry - se pochopitelně bouří, nelze se jim vůbec divit. Nicméně ledacos k podivení by se tu ale přece jen našlo. Nechci zbytečně paušalizovat, ale pokud si připomeneme nedávno minulé události, jako byla třeba podpora prezidentského kandidáta Schwarzenberga ze strany drtivé (omlouvám se za floskuli) většiny kulturní sféry, či poměrně značná popularita politické strany TOP 09 (opírám se o vlastní zkušenosti), tak z toho vychází docela překvapivý paradox. TOP 09, jejíž nedělitelnou součástí pan Schwarzenberg bezesporu je, se profiluje jako pravicová strana založená na myšlenkách liberálního konzervatismu (toho skutečného konzervatismu je ve straně dost málo). Jednou ze zása...

Neklamnou známkou toho, že se blíží Velikonoce, bývají už nějaký ten rok pravidelné velikonoční trhy. Mám dojem, že s různou podobou trhů se poslední dobou doslova "roztrhl pytel". On je - s trochou nadsázky - skoro i problém vkročit na Staroměstské náměstí a uvidět jej bez všech těch stánků a atrakcí. Přitom vše mi to přijde podobné si jako vejce vejci, postačí jen vyměnit výzdobu (namísto andělíčků u Betléma se tam dají barevné fráborky a umělá vajíčka jakožto symbol Velikonoc), ale stánky samotné a většina jejich sortimentu zůstává. Návštěvník tohoto pražského trhu si tak opět může pochutnat na "tradičním" Gyros hamburgeru, kterému tam bůhvíproč dělá reklamu to fialové cosi (vejce? Mr. Peanut z reklamy na M&M's?). Pochopitelně, je mi jasné, že jde zejména o peníze, stánkaři cosi vydělají a město také cosi vydělá za pronájem prostorů... a všichni budou spokojeni. Narozdíl od Vánoc mají Velikonoce menší ekonomický potenciál (tolik se toho neutratí), neboť -...

Igor Boxx (známý také jako Igor Pudlo) je hudebník z Polska (Wroclaw, podílel se i na známem nu-jazzovém projektu Skalpel)), který vydává pod značkou Ninja Tune, což je termín, jehož zmínění u leckoho vyvolá zájem sám o sobě. A oprávněně. Žánrově se jedná o elektronickou hudbu notně ovlivněnou downtempem, nu-jazzem a leckdy lehce šmrnclou starým, poctivým housem. Album "Dream Logic" je uvedeno nabídkou k lekcím tance (skladba "Kitsch me to dance) a končí příchodem ve snu (s názvem "Dream logic", který je totožný s názvem alba samotného). Obojí "povídání", jež desku uvozuje i uzavírá, pak symbolicky demonstruje celý koncept desky, pohybuje se na pomezí zasněné hudby a tance, ale nesměřuje přímo ani k jednomu. "Me, Myself and I" navnadí příjemně pohodovou atmosféru, "Vemilion Sounds" zase navnadí houseovým podtextem k tanci, což je ale jen taková vábnička, neboť deska se posléze opět uklidní a dospěje až do "snového" konce....

Atoms For Peace (dále jen AFP) jsou představiteli tzv. "superskupin", tedy projektů, kde se scházejí různí (většinou poměrně známí) interpreti a dají dohromady něco zcela jedinečného (ano, funguje to i u nás, např. Umakart). AFP ale nezní nějak překvapivě nově, či nějak obecně zvláštně, ono se stačí podívat na jméno Thoma Yorka (Radiohead), které je pod AFP podepsáno, a zkušený posluchač už má jasno. Ano, AFP zní hodně jako Radiohead (což ale rozhodně není vůbec na škodu, pokud má York přebytek tvůrčího potenciálů, tak jen houšť a větší kapky...). AFP existují už cca od roku 2010, nicméně s první deskou se "vytasili" až teď. York kromě svých srdečních Radiohead a sólového projektu se skvělou deskou "The Eraser", přidává i zde k dobru mnoho zajímavých hudebních nápadů a ačkoliv se ze škatulky s krásným jménem "Radiohead" rozhodně zcela nevymanil, tak to není vůbec škoda, neboť ta škatulka je prostorná jako máloco. Kromě Thoma Yorka najdeme ve skup...

MF Dnes nedávno zveřejnila výsledky rychlého průzkumu mezi mládeží ohledně toho, co vědí o bitvě u Sokolova. Výsledky byly celkem tristní. Vojenský historik Stehlík to přisuzuje klasickému českému "pangejtismu", tedy zaslepenému uctívání jedné strany, kterou brzy vystřídá strana druhá, tedy stejně tak, jak se za minulého režimu glorifikoval východní odboj a západní bagatelizoval, tak dnes je tomu leckdy naopak a ona krásná Arisotelova uměřenost tu citelně chybí. Já osobně jsem se o bitvě u Sokolova dozvěděl někdy v 6 - 7 letech. Jednak jsme 8. 3. vždy absolvovali povinný historicko-vojenský vědomostní "exkurz", ale zadruhé jsem doma velmi často (a rád) listoval starou učebnicí dějepisu a i když jsem tehdy prakticky ještě neuměl číst (respektive v první třídě už ano, ale nikdy jsem nepatřil mezi ty "zázračné děti", které si louskaly 4lístek už před 1. třídou ZŠ), vždy jsem po prarodičích moc chtěl, aby mi namísto klasických pohádek četli nějakou tu kapitolu...

Polská režisérka Agnieszka Hollandová má k Praze jistě vřelý vztah, přibližně v době o které pojednává minisérie Hořící keř studovala na pražské FAMU, což v člověku jistě určité zážitky zanechá. Z filmů od Hollandové mě velmi zaujala "Evropa, Evropa" a samozřejmě i slavné DiCapriovské "Úplné zatmění". Jánošík se mi moc nelíbil a "V temnotě" jsem dosud neměl možnost vidět. Hořící keř určitě patří mezi ty lepší filmy A. Hollandové. Je to profesionálně zpracovaná minisérie (jak jsme koneckonců u HBO už zvyklí), která působí celkem autentickým dojmem (pokud jsem sto posoudit). Toto drama pojednává o počínající normalizaci v Československu, která je vykreslena na pozadí soudního sporu rodiny Palachových s Vilémem Novým (člen tehdejšího ÚV). Hlavní postavou je pak advokátka Dagmar Burešová (Táňa Pauhofová), která se snaží Palachovy u soudu hájit. To, co mě u této minisérie zaujalo hned na první pohled, byla atmosféra konce šedesátých let, pozoruhodné záběry na V...

Tanec zrovna není z divů Thálie vystoupením, které bych navštěvoval nějak často. Z části proto také bylo pro mě představení Man Mahler dost výjimečnou záležitostí, o které se však nepíše zrovna snadno. V rámci festivalu Malá Inventura 2013 je bezesporu možné shlédnout několik zajímavých představení (Man Mahler zašťiťovalo Dánsko, odkud také koneckonců představení pochází). V zásadě jde o tanec na hudbu Gustava Mahlera, znázorňující typicky mužský svět, který se snaží interpretovat žena, ta je tam jen jedna a mužů hned osm. Muži se předvádějí v zajímavých situacích, které mají demonstrovat jejich typické atributy (síla, soupeření, apod.). V některých scénách jsou muži oblečeni, v jiných jsou nazí (full frontal!) a v jedné scéně dokonce jeden z tanečníků leží, na svém penisu má uvázaný jakýsi provázek a na jeho konci (snad) balónek, kterým točí. Zajímavé - bezesporu, leč pro mě (jakožto laického diváka) často nesrozumitelné. Představení se mi nicméně líbilo, bylo to něco "zase troc...