Liborův blog

Včera jsme se společně se Slečnou I. chtěli podívat do kina v městě Kroměříž, kde dávali snímek "Oko ve zdi". Bohužel se tak nestalo. Jakoby snad byl včerejší den tak nějak prokletý, neboť se nám zároveň podařilo úspěšně zmeškat vlakový spoj. Situace biografů na malých a středně velkých městech je skutečně tristní. Označení "malá návštěvnost" je ještě velmi mírné, neboť na včerejší projekci se krom nás dostavili ještě 2 další lidé (a převýšili jsme tak počet zaměstnanců hokejovým výsledkem v poměru 4:3). Vzhledem k nabídce filmů dnes do kin chodí převážně mladší lidé (někdo ve věku 15-40 let), což je navíc generace, která často upřednostňuje konformní pohodlí multikin (nejblíže Kroměříže je asi Zlín, Olomouc) a rovněž se ve své valné většině vyzná ve stahování z různých torrentů, rapidsharů, apod. Není se tedy čemu divit. Je to ale špatně, neboť projekce filmu v biografu je příjemná společenská událost, která je pro kulturní život stejně důležitá jako návštěva divad...

Printempo je polský hudební projekt, který vám může svoji pohodovou acid-jazzovou, downtempovou hudbou pěkně rozsvítit současné tmavé dny (byť nejkratší den v roce již máme úspěšně za sebou). Není tak těžké se poddat příjemným, náznakově retro hudebním tónům, které vás z dekadentní jazzové party vezmou na večírek konce sedmdesátých let. Moc pěkná deska.

Slušelo by se popřát svým čtenářům (a čtenářkám) hezké svátky. Tak tedy, "hezké svátky". Dejme k dobru nějaké vánoční zajímavosti. Víte třeba, že původ českého slova Vánoce je německý? Co by tomu řekli jazykoví puristé.... A víte také, že Ježíš se možná skutečně narodil 25. prosince? Jak je to možné? Jednoduše - staré spisy (snad 4. století) kladou datum Kristova početí na 25. 3. Přidejte si devět měsíců..... Ovšem musíme a priori předpokládat, že Ješua nebyl dítětem přenošeným, respektive nedonošeným. A do třetice všeho dobrého, ve Švédsku dárky obvykle nerozdává Santa Claus, ale jakýsi dědeček Jultomten s nápadnou fyziognomií (má hrb, no...), který je obestoupen různými skřítky a trpaslíky.

Sin Nombre je mexickým filmem, který diváka zavede do přestředí mexických gangů a latinsko amerických běženců. Zdánlivě nesouvislá témata (a příběhy) se spojí v tomto dosti dojímavém filmu režiséra Cary Fukunaga. Sin Nombre se mi líbilo. Je to film, na který se evidentně nespotřebovalo mnoho financí, ale to je možná jen dobře (i když letecké záběry by jistě do koncepce zapadaly). Tento snímek tedy spíše než formou se snaží zaujmout originalitou, procítěností vyprávění. Skoro polovina jeho délky se odehrává na střeše vlaku, milovníky mexické krajiny rovněž potěší rozsáhlé záběry na tuto oblast. Film je to drsný jako život sám, takže člověk si aspoň začne vážit toho, že žije v poklidné České republice. Svět chudých totiž ovládají ti silnější, což jsou většinou ti, kteří drží v ruce zbraň - ideálně namířenou na vaši hlavu. Chovat se spravedlivě, dle morálky nelze - a pokud ano, tak jen na krátkou dobu s fatálními následky. A je tu i láska, ano. Dovolit ale sám sobě tento cit v takovém svě...

Dnes jsem absolvoval svůj pravidelný nájezd na městskou knihovnu v Hořovicích a jal se prozkoumávat vyřazené knihy v antikvariátním oddělení s náruživostí avarských nájezdníků právě objevujících zajímavá městečka k vydrancování. Nakonec jsem si odnesl cenné literární skvosty, kus zhruba za 3 kč. Cestou ke knihovně jsem si ale všiml lístečku nalepeném na jednom pouličním "kandelábru", stálo tam, "ministr zdravotnictví varuje, mít děti se nevyplácí". Samozřejmě, jednalo se o žertovnou variaci na upozornění na kuřáckých krabičkách, nicméně ta věta mě zarazila i z jiného důvodu. Přijde mi totiž, že s tvrzením absence potomků jakožto kladné věci jsem se již několikrát setkal. Vždy mě velmi zamrzí, když lidé cokoliv hodnotí jen podle peněžních příjmů, respektive výdajů. Jakoby snad děti do lidského života nevnesly zcela jiný rozměr a de facto i naplnily jeden ze smyslů naší existence. Prostě, ekonomicky se to nevyplatí a basta! Jsou ale věci, které si za peníze koupit nel...

Mé městečko pokryté sněhem vypadá tak poeticky. Člověk si může jen domýšlet, co vše se asi v okamžiku focení odehrávalo uvnitř těch domečků, zcela nedostupné běžným lidským zrakům. Pokud vystoupíte na nějakou vysokou věž v nějakém velkém městě a pořídíte si obrázek toho města pod vámi, tak zároveň s budovou zachytíte i množství lidských emocí. Má to jeden problém, nevidíte je, jen je tak jaksi tušíte. V jednom domě se lidé milují, v druhém nenávidí, v dalším je někdo osamocený... a někde se třeba stala i vražda (nepatrná narážka na film Zvětšenina).

Napadaný sníh, který pokryl Českou republiku, dovoluje chodcům zanechávat svůj podpis na zemi, po které kráčí. Vždy si přitom vzpomenu na slavné povídky Karla Čapka - Šlépěj a Šlépěje (pojednávají de facto o tom samém). Pozorovat stopy zvěře a lidí ve sněhu je velmi zajímavé a člověk se toho dozví poměrně hodně i o svém okolí. Kupříkladu jsme nevěděl, že kousek od našeho domu si udělaly srnky takovou "srnčí stezku". Smutné je jen to, že sníh patrně nevydrží až do Vánoc a tyto svátky budou bohužel opět klasicky "na blátě". Moji rodiče a prarodiče mi vždy často vyprávěli o tom, jak trávili Vánoce hezky zapadaní sněhem. Nevím, zda to bylo skutečně tak úžasné, či zda náhodou vzpomínky nevybělily ty negativní zážitky, ale přiznám se, že jim tu zasněženou atmosféru leckdy trochu i závidím. Sníh k těmto svátkům prostě tak nějak patří. Věděl to i Josef Lada, který na něj umístil i svůj Betlém, kde - jak je známo snad každému - obvykle nesněží. Betlém bez sněhu prostě není t...

Album od slavné zpěvačky a herečky (schválně, kdo z vás viděl Betonovou zahradu?) Charlotte Gainsbourgh je báječný hudební kousek, který se vyplatí pořídit si. Ať již preferujete jakoukoliv metodu. Pro tak dobré album se totiž vyplatí si i trochu "zahřešit". Abychom byli upřímní a féroví, tak je třeba říci, že Charlotte se na této desce nepodílela sama, ale pomáhal ji s ní známý "psychedelický kovboj" Beck (pro ty, kteří jej neznáte: jedná se o takového velmi ....flexibilního muzikanta, který se nelekne žádného žánru). Takto spáchané album se výborně poslouchá. Obsahuje milé melodie, zajímavé, krásně ladící zvuky a místy se malinko poodhalí i drsnější strana Charlotte Gainsbourgh. Jen mě trochu mrzelo, že drtivá většina písniček je v angličtině. Francouzský zvuk by mnohým skladbám možná seděl o trochu lépe... V zásadě však mohu říci, že deska IRM neobsahuje žádné hluché místo a její stopáž 44 minut je tak až "na půdu" naplněna velmi kvalitní popovou (ano, ...

Doporučil bych k přečtení jeden zajímavý článek, s nímž v mnoha bodech (zvláště kapitola o školství) souhlasím. http://blisty.cz/2009/12/16/art50330.html Článek je to dlouhý, pokud by se vám jej nechtělo číst celý, tak jsem tu vybratl takový - řekněme - shrnující odstavec. Cituji: " Pokusil jsem se demonstrovat, že občané České republiky nejen, že nemohou participovat na demokracii, ale jsou v současném režimu, který jeho proponenti označují jako svobodný a demokratický, stále více zbavováni i oné svobody. Ne ovšem svobody cestovat nebo vyjadřovat své názory, ale svobody rozhodovat o svém životě. Nástrojem omezování svobody dnes ale není - jako tomu bylo před 20 lety - policejní aparát. Svoboda jednotlivce je v současnosti oklešťována ekonomickými nástroji. Deregulace, liberalizace, reformy a privatizace, to jsou postupy, jež nutí jednotlivce a jeho rodinu, aby se zadlužoval, chce-li žít alespoň trochu důstojný život. Jakmile se však člověk zadluží, stává se konformní vůči systému...

Život v matičce Praze sebou nese rozličné události. Po práci má člověk nejednu chuť jíti se někam povyrazit. Včera jsme se Slečnou I. měli v plánu hned několik možností: a) zkusit oblíbené free mondays v Roxy b) v kině Aero hráli 3 sezóny v pekle, což je prý velice zdařilý počin c) podívat se do Oka, kde bylo vystoupení formace Umakart. Vyhrálo "c". O skupině Umakart jsem dosud věděl jen to, že existuje a že ji tvoří známí lidé z jiných skupin (Neuwirth, Muchow, atd..). Dokonce jsem neměl potuchy ani o hudebním žánru... Jít tedy na "blind" na koncert, to se mi už dlouho nestalo, i když člověk jakési záruky kvality po ruce přece jen měl. Ať jsem pátral v paměti jak jsem jen dokázal, tak jsem si nedokázal vzpomenout, že by Honza Muchow figuroval v nějakém hudebním projektu, který by byl vyloženě nepovedený (namátkou: Lazy Jim, Ecstasy of St. Theresa, Colorfactory,...). Toto pravidlo se mi potvrdilo i teď. Koncert v Oku byl takovým "Vánočním" vystoupením, kde...

O filmu 2012 jste již bezpochyby slyšeli. Je to hit, který zasáhl světová kina rychlostí příchodu tsunami. Pohříchu však - jako ostatně všechny snímky R. Emmericha - je to zábava dosti povrchní zabalena do blištivého pozlátka. Podle toho se také prodává. Zkuste si namátkou představit ty nejhorší kýče a patos, který vám jen vytane na mysli. To vše ve filmu je. Zkuste si představit všechny možné i nemožné katastrofy, jež by mohly nastat. To vše rovněž ve filmu je (až se jeden diví, kam na ty nápady tvůrci chodí). Ale tohle už prostě je Roland Emmerich. On už ty filmy asi ani jinak točit neumí - nebo ani nechce, jeho "nejvelkolepější" díla jsou silně zisková.... Intermezzo: Roland Emmerich a pan Libor. Ke tvorbě tohoto pána z Německa jsem se dostal čirou náhodou jako malý chlapec v našem tehdy ještě fungujícím biografu při příležitosti sledování filmu Měsíc 44. Tato sci-fi (tuším rok 1989) je poměrně pitomoučkým příběhem o souboji dvou megakorporací ve vesmíru, nicméně vzhledem ...

Nedávno jsem si musel v Městské knihovně v Praze vyzvednout jednu zarezervovanou knihu, kterou si přes moji kartičku objednala Slečna I. Zaplatil jsem obligátních 10kč a vydal se k pultíku pro výdej rezervovaných publikací. Slečna (paní?) za pultem odešla, nějak podezřele dlouho se nevracela, načež přece jen přišla a v ruce držela dosti obsáhlou publikaci, jejíž obal jsem ani nestudoval, neboť jsem z knihovny ještě spěchal někam jinam. U konečného výdeje knih se na mě však dáma s brýlemi trochu zamračila a říkala, že tato kniha asi nebude pro mě, neboť ji má zarezervovanou někdo jiní. Teprve teď jsem se podíval na titulek, který velkými písmenky sděloval světu "čekáme děťátko". Na obálce byla roztomilá mladá maminka, která si hraje s novorozencem. Paní u prvního pultu totiž udělala administrativní chybu a dala mi knihu někoho jiného, naštěstí se vše napravilo. Další knihu jsem si už ale raději prohlédl - byla to publikace o Islámu, takže "alles in ordnung" (pomalu s...

Zemský ráj to na pohled je český film, který ve mně vyvolal trochu rozporuplné dojmy. V atmosféře těch rozličných příšerných děsivostí typu "Jak ulovit miliardáře" (či jak se to jmenuje) patří tento film bezesporu k tomu lepšímu, co je možno v kinech z české produkce spatřit. Ale ani to na výborný film nestačí. Příběh mapuje dobu od r. 1968 do r. 1977. Bezesporu zajímavé období vývoje Československa, o němž se ale divák mnoho nedoví. Politika se zde moc neřeší, daleko přednější jsou vztahy - ve kterých se koneckonců i režisérka I. Pavlásková vyzná podstatně lépe. Pokud jste viděli Pavláskové Bestiář, tak můžete trochu komparovat. Zemský ráj mi vychází osobně jako lepší snímek, ale propastný rozdíl to zase není. Spíš taková prsa korejské studentky. Když už jsme u těch prsou, tak sexuálně laděných - či motivovaných - scén si užijete dosyta. Pohříchu však v nich takřka bez výjimky vystupuje jen představitelka titulní role Marty (Vilma Cibulková). Film nabízí dostatek známých her...

Projekt Zero 7 bychom mohli hudebně zařadit pod kolonku "downtempo". Toto jejich - v pořadí již 4. album - se však danému schématu malinko vyvaruje, neboť se více blíží písničkové podobě. Není to však žádný pop, jen charismatické zvuky této britské formace jsou doprovázeny výrazným zpěvem několika dam. Album Yeah Ghost se mi líbilo, byť je zvukově trochu neuspořádané, ale domnívám se, že rozhodně patří k tomu lepšímu, co letos opustilo lisovnu cd disků. Zkuste třeba tuto skladbu, je poměrně výrazná a o něco méně písničkovější než zbytek desky.

Čtete někdy Lidové noviny? Já v poslední době moc ne, tedy pokud mluvíme o té papírově podobě. Z papírových novin snad krom Metra zdarma si ještě tu a tam koupím oddychové bulvární čtení Sportu a jinak nic zvláštního. Noviny čtu hlavně na internetu. Co si budeme povídat, je to pohodlnější a také úspornější (navíc pokudá máte wi-fi iv mobilním telefonu, tak si zpravodajství můžete číst skutečně kdekoliv). Samozřejmě jsem rád, že tu stále ještě máme klasickou podobu denního tisku. Atmosféra kavárny, kde si můžete pročítat rozměrné listy je k nezaplacení. Nemohl jsem si tedy nepovšimnout skutečnosti, že Lidovky v brzké době zakáží anonymní diskusi pod svými články. Domnívám se, že je to postoj dobrý, neboť ono místo se často stávalo semeništěm zakomplexovaných a záštiplných lidí, kteří na skutečnou diskusi přistupovali jen velmi těžko. Mnoho jedinců se však ohání argumenty, kterými poukazují na "nedemokratičnost" takového rozhodnutí, jež čtenářům ukrajuje svobodu. S tímto tvrzen...

Nikdy by mě nenapadlo, že bych se někdy ocitl ve zcela absurdní situaci .... a hle, je to tu a ani to nebolelo a je to docela i úsměvné . Ale o tom se rozepisovat nebudu. Teď trochu něco jiného, byť neméně absurdního. Všimli jste si, jak horečka jménem "Klaus bojuje proti Lisabonské smlouvě" vyprchala? Několik týdnů zpět tyto informace plnily stránky médií a dnes? Skoro "ticho po pěšině". Obsáhlá debata se rozpoutala zejména na téma tzv. "Benešových dekretů", což je s léty stále více a více obsáhlejší debata a diskuze jejíž podoba se však de facto mnoho nezměnila. Nevím konkrétně na čem politici jako pí. Bobošíková, president V. Klaus apod. ohrožení "Benešových dekretů" zakládali a přiznám se bez mučení, že v dané oblasti jsem laik, nicméně i tak mi to není zcela jasné, neboť mi je známé, že LZP Lisabonské smlouvy rozhodně neměla působit retroaktivně. Navíc Evropský soudní dvůr již před časem proklamoval, že majetkové restituce jsou v plné pravom...

Do pražského klubu Roxy včera zavítala česká electro-rave-clash skupina Laura & Rodent. Provedl se zde totiž křest jejich nového alba (mezi kmotry byla i Charlie One z Ohm Square) s příznačným názvem "House of fire". Hudebně byl jejich koncert velmi zajímavý a hodina - po kterou koncert trval - utekla velmi rychle. Projekt Laura & Rodent bych doporučil všem milovníkům "syrového elektra", temné odlidštělé hudby a podobných věcí. Vyzdvihnout by se mohl i zajímavý vokál Laury (to je ta blonďatá dívčina) a fakt, že pro několik prvních návštěvníků bylo cd "House of fire" přichystáno zdarma jako dárek. A pokud do klubu Roxy občas zajdete, tak jistě víte, že včerejší den, tj. pondělí, bylo zdarma i vstupné. foto: roxy.cz