Liborův blog

Tak tedy, mám za sebou svůj první týden v pozici lektora. Nemohu říci, že by vše probíhalo přesně tak, jak by mělo, ale černočerně pesimistická část mého já předvídala daleko horší věci. Zvykám si na novou roli. Na nový kolektiv (učitelů i žáků), snažím se působit milým, inteligentním a ochotným chováním, což mi zatím žádné potíže nečinilo. Obávám se však postupné ztráty své autority mezi žactvem. Přijde mi, že tito studenti patří mezy ty, na něž je asi nejlepší metodou nasadit přísný, zarputilý výraz. Bez kompromisů. Já však takový nejsem.., snad to nebude na škodu (mojí i jejich). S novou funkcí je tu i větší zodpovědnost. Najednou jsem to já, koho se "děcka" ptají, zda mohou jít na wc (a já je s úsměvem pouštím), já, kdo zaposuje chybějící do třídnice (a odolávám touze zvolat - Hliník....a čekat na odezvu). Prostě, je to pro mě zcela nová situace, nacházím se nyní na "opačné straně barikády". Včera jsem opravoval písemky a definitivně dostal do své správy klíče o...

V rámci zlepšení své finanční situace jsem se rozhodl navaliti na svá bedra několik různých prací - brigád. Krom již dříve zmiňované angličtiny (na kterou nastupuji pln obav zítra) jsem ještě zkusil práci redaktora ve sportovním magazínu Gól. Od této práce jsem si mnoho nesliboval, nicméně jistý úspěch se dostavil. První článek mi "otiskli" včera, odkaz na něj je zde . Jen je mi líto, že můj první článek pro Gól musel být zrovna o takové - pro mě - neradostné události. Btw. Venku se dělá pozvolna hezké počasí. Dnes ráno mě probudil křik ptáků. Snad to vydrží....

Ti, kdož mě znají osobně, patrně již vědí, co tím nadpisem mám na mysli. Dostala se mi nabídka na nějaký čas zaskakovat na uvolněném místě lektora angličtiny na jednom pražském odborném učilišti. Jakožto student mající takřka vždy "prázdnou kapsu" jsem místo přijal, a příležitost "uchopil za vlasy" (jak vidno, poslední dobou si libuji v silných přirovnáních:-)). Mám z té práce pochopitelně ale i trochu obavy. Co tam bude za lidi? Jak mě přijmou? Budou se chtít vůbec něco naučit? A nezmění se tato - zprvu vítaná finanční injekce - na ubohé martyrium, ze kterého se vždy budu těšit rychle domů, pohledem posouvat hodiny a s oddechem odcházet? Snad ne.. Ale jsou i dobré zprávy - venku konečně vykuklo sluníčko a vypadá to, že zítra bych mohl zkusit "osedlat" své krásné kolo....

Jaká je první věc, kterou si ze svého života pamatujete? Nedávno jsem nad tím přemýšlel a musím upřímně říci, že nevím. Z raného dětství si toho - podobně jako mnoho jiných - moc nepamatuji. V paměti mi utkvěly jen takové drobnosti, jež bych snad ani nenazval vzpomínky, neboť často mají jen podobu tvarů, barev... Pamatuji si např., jak mi mamka jako malému ukazovala nějaký květ a řekla mi, abych si k němu přivoněl. Učinil jsem tak a někdo stojící kolem (kdo? nepamatuji se..) tento moment zvěčnil do podoby fotografického snímku. Co kdyby ten snímek neexistoval? Pamatoval bych si vůbec ještě dnes ten moment? Lidská paměť je zcela fascinující záležitost. Pokud vezmeme v potaz její obrovské možnosti a to, že ji využíváme jen z malého procenta (podle názorů odborníků), tak je to úžasné. Nedávno jsem četl jednu sovětskou sci-fi povídku o muži, který sestrojil přístroj, jež měl obrovskou paměť a choval se jako člověk. Ta "bytost" si nevzpomínala. Prostě jen věděla. On ten proces vzp...

Přiznám se, že Bena Afflecka rád nemám. Tento muž mi nikdy nic v životě pochopitelně neprovedl (o mojí existenci jistě ani neví), ale jeho herecké pojetí mi blízké není. Často jsem si říkal, ať ten muž jde raději dělat něco jiného než hrát ve filmech.... Jakoby mě Ben vyslyšel, od filmu se ale nehnul, jen se přesunul ze světla ramp (úžasné slovní spojení) za režisérskou klapku.. K natáčení svého debutu přizval i bratra Caseyho. Může apokalypsa začít? :-) Kdepak, žádné hrůzostrašné věci. Film se náhodou povedl, i když...jak tak nad tím přemýšlím, tak slovo "povedl" je asi dosti slabý výraz. Snímek je to - navzdory mým předsudkům - skvělý. Základní zápletka je prostinká jak ranní účes Rákosníčka - ztratí se malá holčička a "všichni správní chlapi" se jí pokoušejí najít, protože "to je správné a tak to má být". Žánrově se jedná o krimi, ale s mnohými přesahy tu do akce, tu do psychodramatu. Vůbec celkové pojetí filmu a druh vyprávění, filmové jazyku, je tu ve...

Jsou hudební desky, jež se člověku prostě zaryjí do šedé kůry mozkové a nenechají se jen tak vyhnat ven. I čas je na ně krátký, a to je moc dobře. O desce Unrest jsem se dozvěděl krátce po jejím vydání v roce 2003, nicméně k poslechu se dostal až o několik let později, ale lépe později než nikdy. Album Unrest je dílem norského muzikanta z Bergenu Erlenda Oye (jehož jméno je pro mě takřka nevyslovitelné), kterého bude širší veřejnost spíše znát z jiných projektů. Např. tvoří podstatnou část folk popové skupiny Kings of convenience a také pomáhal Royksopp s nějakými vokály (mám dojem, že se jednalo o krásnou skladbu s názvem Remind me). Jak vidno, Erlend není na poli hudby žádný začátečník (to podtrhuje i jeho současný projekt, kdy obráží svět s kytarovou kapelou). Deska Unrest se nese na vlně pomalých rytmů, které pevně řídí Erlendův hlas. Akustických nástrojů na desce mnoho neuslyšíte, povětšinou se totiž jedná jen o elektronické zvuky. Kdybych měl desku nějak žánrově zařadit, asi bych...

Tak tedy..asi mají, ale nepoužívají je. Přesvědčila mě o tom včerejší cesta vlakem do Prahy, když si na jedné - díkybohu - z posledních zastávek do vlaku nasedlo několik teenagerů (nic proti nim), kteřížto ihned vytáhli své mobilní telefony a začali si poměrně nahlas - vlak během jízdy docela hlučí, víte? - pouštět různé skladby (převážně ve stylu RnB a hip hop, což mě přivádělo k duševním mukám) tak, aby je hezky slyšel celý vlak. Jasně, každý máme rad svůj druh hudby (mě pochopitelně nevyjímaje), ale domnívám se, že zároveň nemáme právo svůj druh hudby (nějak se mi to tu opakuje) někomu vnucovat. Moc nechápu proč v dnešní době - převážně celkem mladí lidé - tak činí. Jde snad o snahu prezentovat se před ostatní společností jako výjimeční hudbou, kterou poslouchají? Nebo si jen chtějí poklábosit a zároveň si u toho něco poslechnout? Nevím... Ale skutečně moc nechápu, proč dávají přednost chraplavému reproduktorku mobilních telefonů (navíc často v situacích, kdy to stejně není moc slyš...

Nedávno jsem nalezl odkazy ke stažení seriálu, který před delším časem (tak v roce 1999) běžel na obrazovkách TV Nova. Bývá zvykem cokoliv na TV Nova kritizovat za bezúčelnost a bezkulturnost (pak je tedy ale trochu divné, jaktože tato stanice má tak obrovskou sledovanost, když na ni každý jen nadává:-)), nicméně to asi nebude případ tohoto seriálu. Seriál běžel v nočních hodinách, což mu jen přidávalo na atmosféře, neb ta byla povícero dosti děsivá. Krajní meze se však vyznačovaly ještě jedním poměrně zajímavých aspektem, a to, že každý díl měl velmi překvapivou pointu, úžasné rozuzlení, které pak krásně vyšumělo do přicházejících titulků. To jsem pak chodíval spát s "těžkou hlavou", přemýšlejíc nad tím, co se to tam vlastně stalo... Žánrově seriál spadá nejvíce do kategorie sci- fi, ale žádný Star Trek v tom nehledejte. Většina příběhů se odehrává v klasických - tzn. současných - reáliích. Rovněž většina příběhu je také adaptací sci-fi povídek známých autorů tohoto žánru. N...

Předpokládám, že článek s takovýmto názvem bude mít velkou návštěvnost :-). Řekli byste, že ten menší "pohár" piva v sobě obsahuje daleko více tekutiny než ten větší? Ano ano, je to tak. Oči nás někdy mohou oklamat..., ale to by přeci od konzumace nemělo odradit, že?:-)

No..., moc nejde. A co se s tím dá dělat? K hudbě mám skrznaskrz (úžasné slovo, co?) pozitivní vztah, ale mé hlasivky v tomto ohledu zůstávají notně pozadu. V úterý jsem se tak pomalu procházel Prahou čerstvě prosluněnou nesmělými paprsky slunce, na uších jsem měl sluchátka a poslouchal své oblíbené songy, u nichž znám velmi dobře i text. Pak koukám, že lidé kolem mě se tak divně otáčejí a jejich pohledy jsou velice výmluvné. Inu, asi mi část těch textů přešla ze sluchátek přímo do mluvidel...:-) - a výsledek jistě nebyl pro okolí uspokojivý. Tak co mi zbývá? Využít akustiky koupelen, či počkat až venku bude ošklivě, např. pršet (jak tak koukám z okna, tak to není zase až tak nepravděpodobné), a zazpívat si v dešti... Zpíváte si rádi?

Na fillm Control jsem se těšil od okamžiku, kdy jsem zaslechl zvěsti, že se něco podobného bude točit. Jsou totiž filmy, které si zamilujte aniž byste z nich dosud viděli pouhé okénko... Control pojednává o hudební skupině Joy Division (o níž jsem již cosi psal zde ), která podle mě svým projevem a mrazivou atmosférou písniček do jisté míry změnila hudební svět. To, že símek je o skupině Joy Divison však platí jen tak z poloviny. Krom zpěváka skupiny Iana Curtise se zde zbytek členů vyskytuje spíše sporadicky, v epizodních rolích a také - samozřejmě - na koncertních vystoupeních. Z filmu se tak stává spíše jakási biografie samotného Iana Curtise, což pochopitelně nemusí být na škodu. Stejně jako film The Doors povícero rekapituluje život Jima, tak to samé činí i Control s Ianem. Skupina Joy Division se již objevila v jednom filmu. Jednalo se o Nonstop party , jejíž vyznění však často bylo v humorné rovině. Humor se naopak ve filmu Control vůbec nevyskytuje. Celá atmosféra snímku by se ...

Jsou lidé, kteří žijí zcela v přítomnosti. Neuvědomují si souvislost s minulostí, ta pro ně končí tak maximálně u silně nehistorických historických filmů. Inu, stane se. Každý člověk má právo na svůj žebříček hodnot (pokud jím tedy nezasahuje jiné lidi). Pak jsou ale lidé, kteří se o historii jako takovou celkem zajímají, ale díky vlastní pohodlnosti se spoléhají na poměrně jednoduché - a tedy i často zavádějící - zdroje informací. Nevím čím to je, ale obvykle se jedná o lidi staršího věku, kteří dle mého názoru, tak trochu žijí v zajetí svých iluzí. Tedy....svých asi není to pravé slovo. Ty iluze patrně získaly možná už kdesi na základní škole, kde jim je lektor předal ve snaze, aby získali ten "správný" pohled na svět. Možná právě zde komunistický režim napáchal největší škody na obyvatelích této země. Vědomí toho, že minulost se dá změnit (jakou by z toho měl Orwell radost) a přizpůsobit obrazu současných mocipánů ke schématickému výkladu. Problém nastává, když vás takovýt...

Já vím, článek s takovýmto nadpisem je tak trochu rána pod pás....., ale...zní to docela hezky, ne? Svět má mnoho tajemství. Některé lidi fascinuje vznik pyramid, jiné zase existence mimozemských civilizací. Inu, proti gustu žádný "dišputát". Já však za daleko zásadnější pokládám otázky, jež mají trochu více kontaktu s běžným životem. Například vždy mě fascinovala nějaká skupinka děvčat, která se vždy hromadně zvedla a jala se šouravým, ledabylým krokem odcházet na wc s obrázkem slečny. Kladl jsem si zvláštní otázky, proč jdou vždy tak ležérně? A proč, proboha, vždy výhradně ve skupinkách? A jelikož je má duše zvídavá, tak....jsem se na to optal. Odpověď je více než prostá - prý tam drbou chlapy. Koneckonců, proč ne.... Aby to ale bylo genderově korektní, tak musím říci, že i my - muži - máme svá "toaletní tajemství". Zrovna včera jsem několika z nich byl přítomen. Někteří hoši chodí na toaletu tajně kouřit, jiní povětšinou - již trochu méně tajně - zvracet, a další...

...nevstoupíš. Neříká se to nadarmo. Nedávno jsem si zakoupil dvd "přibalené" k jedněm celostátním novinám - Šeptej. Film pro mě osobně značně důležitý, který jsem na csfd.cz ohodnotil pěti hvězdičkami. Film v pravdě generační. Včera jsem na něj koukal a musím říci, že i po těch letech jsem dokázal některé pasáže odcitovat společně s herci. Jo...paměť....takovéto věci si pamatuji dobře :-). Film se mi i po těch letech líbil, nicméně jsem na něj již koukal trochu s kritičtějším pohledem, který odhalil leckteré nedokonalosti. Líbil se mi snad i částečně proto, že do prožitku se nenápadně vkradla nostalgie..... Návrat ke starým věcem, což částečně souvisí s tím, co jsem tady psal minule. Do mého bytu v Praze se vrátila paní bytná z jejího nuceného pobytu v nemocnici. Je to zvláštní, ale až teprve teď jsem si uvědomil, že dny mého života ve čtvrti s názvem Braník se chýlí pozvolna ke konci. Během těch let jsem si to místo docela oblíbil. Bude mi chybět, ale třeba to není navždy. ...